Michail Alexandrovič Bakunin

Michail Alexandrovič Bakunin (rusky: Михаил Александрович Бакунин) (* 30.5.1814 ves Prjamuchino, Carské Rusko, † 1.7.1876 Bern, Švýcarsko). Vycházel z Fichteho a Hegelovy filozofie, později – jako mladohegelovec – byl pod vlivem Feuerbachových ideí: Bakuninův antiteologizmus. Zúčastnil se revoluce v roce 1848, na jaře 1849 podněcoval také revoluci v Praze, toto májové spiknutí však bylo odhaleno a Bakunin zatčen.[1] Jako člen vedení I. dělnické internacionály vystupoval proti Karlu Marxovi z anarchistických pozicí. Později byl právě pro neshody s Marxem z internacionály vyloučený. Dějiny interpretoval jako pohyb lidstva z království živočišností do království svobody. Hlavním utlačovatelem lidstva je podle něho stát, protože stát jako forma jakékoli centralizace je jenom novou obdobou otroctví.

Náboženství je kolektivní šílenost, zvrácený produkt vědomí utlačovaných mas a církev je druhem nebeské hospody, v které se lid snaží zapomenout na svoje každodenní strasti. Přechod lidstva ke království svobody předpokládá vyhodit do vzduchu stát a vyloučit ze života lidu princip moci. Namísto státu má nastoupit svobodná federace zemědělských a průmyslovo-řemeslnických sdružení. Lidové masy se podle Bakunina vyznačují socialistickými instinkty a nevyčerpatelností živelné revolučnosti. Bakuninovy myšlenky se rozšířily v 70. letech 19. století v Rusku, Itálii, Španělsku a dalších hospodářsky málo rozvinutých zemích.

V rámci svého kolektivistického anarchismu (anarchokolektivismu) požaduje společné vlastnictví výrobních prostředků a zabavení veškerého majetku církve a státu ve prospěch federativního svazu dělnických sdružení. Výroba by se měla řídit tak, aby se sladila poptávka s nabídkou, státy by produkovaly to, co dokáží vyprodukovat nejefektivněji, pro všeobecné blaho. Svoboda bez socialismu je výsadou a nespravedlností, socialismus bez svobody je otroctvím. Republikánský stát se všeobecným volebním právem může být i despotický, jestli bude dusit vůli a svobodný pohyb svých členů. Bakunin se hlásil k sociálně-demokratickému hnutí.