Michail Alexandrovič Bakunin Pořadí knih

Jménem fikce, kterou nazývají brzy společným zájmem, kolektivním právem nebo kolektivní svobodou a vůlí, proklamují jakobínští absolutisté a revolucionáři školy J. J. Rousseau-ovy nebo Robespierrovy hrozivou a nelidskou theorii absolutního práva státu, kdežto monarchističtí absolutisté ji mnohem logičtěji podepřeli ideou milosti boží. Svobodomyslní doktrináři, (aspoň ti, kteří jsou vážně přesvědčeni o své liberální theorii) vycházejí z principu individuální svobody a zcela zásadně, jak víme, jsou tedy protivníky státu. Byli prvními, kteří řekli, že vláda, to je sbor úředníků organizovaných takovým nebo jiným způsobem, který je pověřen speciální péčí o správu státní, je nutným zlem a že účelem vší civilizace je zmenšení svobod a práv. Leč praxe nás učí, že, jakmile je existence státu vážně ohrožena, stanou se svobodomyslní doktrináři neméně fanatickými stranníky naprostého státního práva jako monarchističtí a jakobínští absolutisté.

Nejznámější spis Bakunina, obsáhlá Zpověď M. A. Bakunina caru Mikuláši I., spis, v němž se vězeň zpovídá svému vězniteli. Poprvé byl tento dokument z roku 1851, po léta ukrytý v tajných carských archivech, zveřejněn až v sovětském Rusku roku 1921, a okamžitě vyvolal obrovské překvapení, spory, diskuse a úvahy.