Franz Werfel Knihy

Prostřednictvím strhujícího vyprávění ožívá před čtenářem svět starověkých říší, těch, kdo určovali jejich osudy, stejně jako těch, kdo se doptávali hvězd či vůle bohů ve snaze uvést běh věcí na zemi v soulad s božským úradkem. Ohniskem děje světového románu je Jeruzalém za dnů posledních izraelských králů, a především osudy proroka Jeremjáše.

Dokumentární román, vzniklý jako splnění slibu za autorův zdařený útěk před hitlerovským nacismem z okupované Francie, vypráví příběh Bernadetty Soubirousové, chudobného děvčátka, jehož osud souvisí s poutním místem Lurdy v pyrenejském podhůří. 33-805-89

Německy píšící autor narozený v Praze zachycuje v rozměrném románě, dokončeném v roce Hitlerova nástupu k moci, útlak Arménů a vyhlazovací boje proti nim v Turecku v době první světové války. Jádrem příběhu je čtyřicet dní trvající hrdinský boj malé nezkušené arménské armády,statečně odolávající na Hoře Mojžíšově na pobřeží Středozemního moře mnohonásobné turecké – muslimské přesile. Román byl v době svého zrodu přijat jako varovné, umělecky podmanivé humanistické poselství. Vyd. 5., tohoto překladu 1.

Typicky "werfelovský" příběh o spravedlnosti, zločinu a trestu a jejich možných absurdních rovin.

Výbor Držíce v drzých držkách cigarety představuje poezii expresionismu, moderního uměleckého směru, který se v nejčistší podobě projevil v Německu a Rakousku v letech 1910–1920. Tento směr odráží životní postoj generace konfrontované s rychlým rozvojem Berlína, jeho továrnami, automobily, biografy a rušným nočním životem. V atmosféře očekávání vznikaly apokalyptické vize Georga Heyma, grotesky Jakoba van Hoddise a Alfreda Lichtensteina, stejně jako šokující básně-pitevní protokoly Gottfrieda Benna. Expresionistické desetiletí přineslo množství literárních talentů a rozmanitou literární produkci, jejíž část nyní představujeme českému čtenáři. Antologie se zaměřuje na raný velkoměstský expresionismus a na autory, kteří si zaslouží samostatné výbory v češtině. Druhá část přináší nejznámější a nejpozoruhodnější básně, které toto hnutí obohatilo o významné tematické okruhy. Mezi autory patří Jakob Van Hoddis, Georg Heym, Alfred Lichtenstein, Gottfried Benn a další významné osobnosti, které formovaly expresionistickou poezii.

Autor je Žid, věřící v Ježíše Krista. Přesto zůstává nepokřtěným Židem. Pro toto své počínání může uvést více důvodů. První důvod: autor věří, že pokud by Izrael jako národ a náboženství zmizel ze světa, přestal by existovat konkrétní svědek biblického zjevení, a tím by základ zvěstování poklesl na úroveň pouhého mýtu, podobného mýtu o řeckých nebo germánských bozích. Druhý důvod: Izrael prožívá chvíle nejtěžšího pronásledování. Autorovi je proti mysli opouštět tento zástup pronásledovaných. Třetí důvod: církev, která si říká ,nový Izrael‘, nebyla v minulosti a přítomnosti vůči starému Izraeli, jeho obdarování a jeho poslání, zcela spravedlivá. Dokud ještě existují antisemitští křesťané, bude pokřtěný Žid ne zcela radostným a poněkud dotěrným zjevem. Množí se však nadějné náznaky, že se konečně počíná objevovat na obou stranách hlubší porozumění tomu tajemství, které se vznáší mezi starým a novým Izraelem.

Pražský rodák, současník a přítel Kafkův, německý spisovatel a dramatik Franz Werfel, jehož celé dílo má intimní vztah k hudbě, byl v době svého pobytu v Benátkách okouzlen a vzrušen městem, které bylo kdysi kolébkou a tvůrčí dílnou světové hudby. Byl zaujat tím, že zde mohl z útržkovitých zpráv i vlastních zážitků získat podněty pro zamýšlený román o vztahu dvou velkých osobností hudebního života - Wagnera a Verdiho, kteří se nikdy nesetkali. Werfelův román opery vykreslil v pohnutých životopisných zkratkách postavu Verdiho, přiblížil ušlechtilou a skromnou tvář tohoto stárnoucího "milence života", který je naplněn hudbou a upřímnými pochybnostmi o správnosti tvůrčí cesty. Werfel vyšel z prostředí vášnivého kultu hudby Wagnerovy; tím cennější je jeho dílo, které nachází v otázce Verdi - Wagner ztělesnění dvou protichůdných, nicméně stejně významných tvůrčích směrů.

je jediným z románů Franze Werfela, který dosud nebyl přeložen do češtiny. Po jeho dokončení ve francouzském exilu se Werfel vyjádřil, že tento příběh pokládá za jednu ze svých nejzdařilejších knih: „Zpronevěřené nebe je jistě jedna z mých co do architektoniky nejnáročnějších knih… Vzorem pro vyprávění je do jisté míry hudební fuga… Tématem je smrt a to, co následuje po ní.“ Před odevzdáním do tisku poprosil Werfel o posouzení své přátele Liona Feuchtwangera a Reného Schickeleho: oba nešetřili chválou a pokládali knihu za jedno z nejlepších autorových děl. Román měl pod titulem The Embezzled Heaven velký úspěch ve Spojených státech a byl i dvakrát zfilmován

Leonidasovi, coby chudičkému studentovi z nemajetné rodiny, jednoho dne jeho zasebevražděný spolužák odkáže skoro nový frak. Oblek, který je vstupenkou do lepší společnosti. Hned první ples jej katapultuje do lepší společnosti, rychle a strmě stoupá na společenském žebříčku až ke svatbě s milionářskou dcerou, překrásnou Amélií, která si svatbu prosadila proto všemu svému příbuzenstvu. Teď slaví padesátku a má bohatství i postavení, o kterém si ani neodvážil snít. Mezi narozeninovými blahopřáními se ale objeví dopis psaný bleděmodrým ženským písmem, písmem, které z hlubin zapomnění vytáhlo 18 let starý příběh.

4 povídky F. Werfela: Ne vrah, zavražděný je vinen, Maloměšťákova smrt, Tajemství jednoho člověka a Bledě modré ženské písmo. Nejvýraznější povídkou však je první zmíněná, podle níž je tento soubor pojmenován. Hlavní postavou je Karel Dušek, syn významného vojenského hodnostáře, z něhož se rovněž stane důstojník, který se však s otcem dostane do výrazného konfliktu, když vyjde najevo, že se přihlásil jako dobrovolník k atentátu na cara. Po vyhrocené scéně dokonce téměř podlehne touze – otce zabít. Novela vynesla Werfelovi slávu a nabyla téměř symbolického významu pro téma generačního konfliktu.

Soubor básní jinak prozaického autora. Se silnou reflexí na vzpomínky na útlý věk a dospívání, ale nakonec i život, který přišel poté.

Jediný dopis někdy změní všechno. Převrátit naruby spokojený život může i okouzlujícímu padesátníkovi Leonidasovi, který byl až dosud přesvědčen o své neporazitelnosti. Písmo na obálce totiž patří jeho dávné milence a připomíná mu osmnáct let starou historii, kterou se ze svého života a ze vzpomínek marně snažil vymazat... Novela vtáhne čtenáře díky psychologické přesvědčivosti; dotýká se také tématu antisemitismu v rakouské společnosti 30. let 20. století. Dvojjazyčné vydání čtenáři umožňuje ocenit literární virtuozitu Franze Werfela, jednoho z největších autorů pražské německé literatury.

Významný představitel skupiny pražských německy píšících autorů F. Werfel ve svém dramatu, které se odehrává v okupované Francii, sleduje nesourodou trojici uprchlíků, kterou tvoří polský žid Jakobowski, polský plukovník a půvabná Francouzka, která se snaží uniknout z dosahu německých okupantů. Autor čerpá ze svých osobních zážitků z doby své emigrace a svou hru označuje jako komedii – tragédii. Toto pozoruhodné dílo vychází u nás poprvé, a to v překladu Jiřího Stacha jako 127. svazek edice D.

Rozsáhlý utopistický román, který autor začal psát po bitvě u Stalingradu, kdy na obzoru svítala první možnost klást si otázku, zda nacismus byl pouhým vykolejením euroatlantické civilizace nebo zda už někde v samotné její podstatě netkví eventualita jejího fatálního zvratu.

Ve čtyřech fragmentech vzpomíná hrdina hlavně na svou chůvu, Češku, která svou láskou poznamenala celé jeho dětství. Tato doba se nesmazatelně vryla do jeho paměti a Barbořiny zásady a postoje ho ovlivňovaly po celý život. Po mnoha peripetiích se stal hrdina lékařem a po vypuknutí 1. svět. války se dobrovolně přihlásil na frontu. Tam pozoruje Barbořinýma očima lidi kolem sebe a umožňuje tak autorovi portrétovat a parodovat v postavách z jeho okolí své současníky.

Svazek, vydávaný k 80. výročí Werfelova narození a k 25. výročí jeho smrti, přináší tři povídky (Dům smutku, Schodiště v hotelu, Italská operní sezóna) z různých období autorovy tvorby. V první vypráví rozverný příběh osmrti posledního majitele jednoho z pražských nevěstinců napozadí doby po sarajevském atentátu v r. 1914. Druhá je příběhem dívky, jež prožije milostné dobrodružství a zklamání a nakonec ji tragicky přitahuje hlubinahotelového schodiště. Fragment poslední povídky vypráví o pasívním člověku v prostředí vojenském.

Životní příběh starozákonního proroka Jeremiáše byl a zůstává stále i naléhavým varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel ve svém románu o těžké úloze této velké biblické postavy, Román vznikal pod vlivemtíživých událostí v Německu roku 1936, a to umocňovalo působnost dávného Jeremiášova poslání. Přestože již v roce 1933 byly v Německu spáleny všechny Werfelovy spisy, neváhal se svým novým dílem postavit sílící totalitní nacistické praxi a vůbec všem, pro něž byla vždy prvořadou jejich vlastní moc. Ve Werfelově pohledu se tak postava babylonského krále Nabukadnezara stávala snadno srovnatelnou s osobou Adolfa Hitlera, utrpení proroka Jeremiáše s utrpením Židů či zničením Jeruzaléma a jeho Chrámu roku 586 př. Kr., apokalyptickým obrazem budoucnosti Evropy ohrožené nacismem. I dnes si vynikající Werfelovo dílo zachovává svou aktuálnost. Vždyť totalitní myšlení nijak nevymizelo ze světového dění, jen jeho metody mění svou tvář. Dílo vyšlo ve dvou svazcích uložených ve společném pouzdře.

První část románu významného, rakousko-českého, německy píšícího spisovatele, popisuje dva úvodní "kusy života" lodního lékaře Ferdinanda R., jemuž se při plavbě po Středozemním moři promítají před očima kapitoly jeho dosavadní existence. V "prvním kuse života" zachycuje Franz Werfel dětská léta ústřední postavy románu. Soustředí se na vykreslení rodinné atmosféry, kterou utvářeli Ferdinandův otec, povoláním plukovník rakousko-uherské armády, krásná a půvabná matka a v neposlední řadě i zbožná chůva Barbora, pocházející z jihočeského prostředí. Již v šesti letech Ferdinand osiří a Barbora se náhle pro něho stává velice blízkým člověkem, výrazně se podílejícím na jeho výchově, a to až do doby, než nastoupí do vojenské školy. Na počátku druhé části však Ferdinand vojenský ústav opouští a vstupuje do kněžského semináře. Ani toto vzdělávání mu nevyhovuje a proto se nakonec rozhodne pro studium lékařství. Počátek první světové války znamená další obrat: Ferdinand se dobrovolně přihlásí do armády, jeho slibná vojenská kariéra je ale přerušena neuposlechnutím rozkazu, když odmítne velet popravčí četě. Ferdinand je pro tento postoj poslán do první bojové linie, kde je téměř smrtelně zraněn...

Druhá část románu významného, rakousko-českého, německy píšícího spisovatele, popisuje závěrečné "kusy života" lodního lékaře Ferdinanda R., jemuž se při plavbě po Středozemním moři promítají před očima kapitoly jeho dosavadní existence. V úvodu "třetího kusu" Ferdinand po těžkém zranění opouští vojenský špitál a chce se opět vrátit do bojových linií. Válečný zpravodaj Ronald Weiss ho však před odchodem na frontu seznámí s některými osobnostmi pocházejícími z uměleckých či veřejných kruhů, jež diskutují v jedné vídeňské kavárně. Ferdinand podlehne jejich vlivu a protože se zdá, že konec války se nezadržitelně blíží, rozhodne se nevrátit k jednotce a dokonce se zapojí i do protimonarchistického spiknutí, kterého se účastní i jeho noví přátelé. Postupně však Ferdinand od těchto revolučních ideálů ustupuje, přesto je ale zatčen kvůli tomu, že je v určité době podporoval. V závěrečném "čtvrtém kusu" je Ferdinand po krátkém vazebním zadržení propuštěn a vrací se k lékařskému studiu. Po jeho absolvování odjíždí na krátkou návštěvu za svou milovanou chůvou Barborou. Brzy od ní ale bez rozloučení v neklidném stavu mysli odchází a přijme práci lodního lékaře na luxusním zaoceánském parníku. Jeho vnitřní pohnutí a rozrušení se dál projeví i tím, že soubor zlatých mincí, které mu Barbora věnovala jako počáteční kapitál do jeho lékařské praxe, v náhlém impulzu a v nestřeženém okamžiku vhodí do vln oceánu...

Životní příběh starozákonního proroka Jeremiáše byl a zůstává stále i naléhavým varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel ve svém románu o těžké úloze této velké biblické postavy, Román vznikal pod vlivemtíživých událostí v Německu roku 1936, a to umocňovalo působnost dávného Jeremiášova poslání. Přestože již v roce 1933 byly v Německu spáleny všechny Werfelovy spisy, neváhal se svým novým dílem postavit sílící totalitní nacistické praxi a vůbec všem, pro něž byla vždy prvořadou jejich vlastní moc. Ve Werfelově pohledu se tak postava babylonského krále Nabukadnezara stávala snadno srovnatelnou s osobou Adolfa Hitlera, utrpení proroka Jeremiáše s utrpením Židů či zničením Jeruzaléma a jeho Chrámu roku 586 př. Kr., apokalyptickým obrazem budoucnosti Evropy ohrožené nacismem. I dnes si vynikající Werfelovo dílo zachovává svou aktuálnost. Vždyť totalitní myšlení nijak nevymizelo ze světového dění, jen jeho metody mění svou tvář. Dílo vyšlo ve dvou svazcích uložených ve společném pouzdře.

Životní příběh starozákonního proroka Jeremiáše byl a zůstává stále i naléhavým varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel ve svém románu o těžké úloze této velké biblické postavy, Román vznikal pod vlivemtíživých událostí v Německu roku 1936, a to umocňovalo působnost dávného Jeremiášova poslání. Přestože již v roce 1933 byly v Německu spáleny všechny Werfelovy spisy, neváhal se svým novým dílem postavit sílící totalitní nacistické praxi a vůbec všem, pro něž byla vždy prvořadou jejich vlastní moc. Ve Werfelově pohledu se tak postava babylonského krále Nabukadnezara stávala snadno srovnatelnou s osobou Adolfa Hitlera, utrpení proroka Jeremiáše s utrpením Židů či zničením Jeruzaléma a jeho Chrámu roku 586 př. Kr., apokalyptickým obrazem budoucnosti Evropy ohrožené nacismem. I dnes si vynikající Werfelovo dílo zachovává svou aktuálnost. Vždyť totalitní myšlení nijak nevymizelo ze světového dění, jen jeho metody mění svou tvář. Dílo vyšlo ve dvou svazcích uložených ve společném pouzdře.

Román německého spisovatele řeší problém „zločinu a trestu“ na příběhu soudního rady Sebastiana, který se v mládí dopustil z řevnivosti těžkého provinění na nadaném spolužákovi a je pak stíhán výčitkami svědomí. Hluboká psychologická analysa, připomínajíci velké umění Dostojevského a Gogola, a mistrné zachycení školského prostředí činí z románu jedno z vrcholných autorových děl. Předmluvu napsal Eduard Goldstücker.

Výbor z básní F. Werfla, "posledního z řady významných literárních tvůrců německého jazyka a pražského původu", zahrnuje jeho tvorbu od expresionistických začátků přes básně poznamenané první světovou válkou až po baladické příběhy z posledních let života. Český výběr, pořízený na podkladě posledního výboru z básníkových veršů, doplnila překladatelka o básně Jízda a Slza z antologie Soumrak lidstva (Menschheitsdämmerung).

Sociální drama popisující životní příběh Karla Fialy, ranami osudu zasaženého člověka žijícího na rakouském předměstí, který během poválečné inflace přišel téměř o všechno, včetně sociálního postavení a stal se obětí konexí v jeho zaměstnání, a tím přišel o i zaměstnání. V malém bytě 1+1 žije se svojí manželkou, švagrovou a epileptickým synem. V tíživé situaci uzavře životní pojistku na značnou sumu, která má být vyplacena po dožití 65. roku - do čehož mu chybí necelý rok. Zvrat nastává několik týdnů před kritickými narozeninami, když vážně onemocní a na nemocničním lůžku bojuje se smrtí o zachování vlastní cti a zajištění budoucnosti jeho manželky a hlavně syna, který by jinak musel být umístěn do ústavu.

První část románu významného, rakousko-českého, německy píšícího spisovatele, popisuje dva úvodní "kusy života" lodního lékaře Ferdinanda R., jemuž se při plavbě po Středozemním moři promítají před očima kapitoly jeho dosavadní existence. V "prvním kuse života" zachycuje Franz Werfel dětská léta ústřední postavy románu. Soustředí se na vykreslení rodinné atmosféry, kterou utvářeli Ferdinandův otec, povoláním plukovník rakousko-uherské armády, krásná a půvabná matka a v neposlední řadě i zbožná chůva Barbora, pocházející z jihočeského prostředí. Již v šesti letech Ferdinand osiří a Barbora se náhle pro něho stává velice blízkým člověkem, výrazně se podílejícím na jeho výchově, a to až do doby, než nastoupí do vojenské školy. Na počátku druhé části však Ferdinand vojenský ústav opouští a vstupuje do kněžského semináře. Ani toto vzdělávání mu nevyhovuje a proto se nakonec rozhodne pro studium lékařství. Počátek první světové války znamená další obrat: Ferdinand se dobrovolně přihlásí do armády, jeho slibná vojenská kariéra je ale přerušena neuposlechnutím rozkazu, když odmítne velet popravčí četě. Ferdinand je pro tento postoj poslán do první bojové linie, kde je téměř smrtelně zraněn...

Historický román nemeckého autora opisuje osudy malého arménskeho národa, žijúceho na území Turecka, ktorý chceli Turci začiatkom tohto storočia brutálne vyhubiť. Štyridsať dní sa hrdinsky bráni päťtisíc Arméncov na hore Musa Daghu proti presile zúrivých Turkov. Dielo je vysoko umelecké,plné objektívnosti a humanistického zápalu za osud mladého národa. 2. svazky.

Dies ist die Geschichte Jirmijahs aus Anathot, des Propheten Jeremias also, aber es ist zugleich ein Meneteckel, ein Mahnwort gegen alle unverantwortlich herrschende Gewalt. Franz Werfel hat den Roman vom Leben und Leiden des großen Propheten eingebettet in eine Rahmenhandlung aus der Zeit der Entstehung des Romans, 1936, und ihn damit weit über das religiöse Thema hinausgehoben; er hat – der als Imperativ wirkende Titel verdeutlicht das – in einer Zeit totalitärer Herrschaft in Deutschland einen verschlüsselten Aufruf verfaßt, Widerstand zu leisten, aufzubegehren gegen die Staatsgewalt, gegen Selbstsicherheit und Selbstzufriedenheit der Mächtigen.So gesehen wird der Nebukadnezar des Romans leicht mit Adolf Hitler vergleichbar, werden die Leiden Jeremias’ als die der Juden Deutschlands verstanden, wird die Zerstörung Jerusalems und des Tempels 586 v. Chr. als apokalyptisches Bild für die Zukunft Europas zur Zeit des Nationalsozialismus erkennbar. Werfel reagierte mit diesem Bekenntnis aber auch zugleich auf Vorwürfe gegenüber seiner, des Juden, offen geäußerter Sympathie für das katholische Christentum wie gegenüber der Tatsache, daß er zu den Aktivitäten der neuen Machthaber in Deutschland lange geschwiegen hatte.

Dies ist die Geschichte Jirmijahs aus Anathot, des Propheten Jeremias also, aber es ist zugleich ein Meneteckel, ein Mahnwort gegen alle unverantwortlich herrschende Gewalt. Franz Werfel hat den Roman vom Leben und Leiden des großen Propheten eingebettet in eine Rahmenhandlung aus der Zeit der Entstehung des Romans, 1936, und ihn damit weit über das religiöse Thema hinausgehoben; er hat – der als Imperativ wirkende Titel verdeutlicht das – in einer Zeit totalitärer Herrschaft in Deutschland einen verschlüsselten Aufruf verfaßt, Widerstand zu leisten, aufzubegehren gegen die Staatsgewalt, gegen Selbstsicherheit und Selbstzufriedenheit der Mächtigen.So gesehen wird der Nebukadnezar des Romans leicht mit Adolf Hitler vergleichbar, werden die Leiden Jeremias’ als die der Juden Deutschlands verstanden, wird die Zerstörung Jerusalems und des Tempels 586 v. Chr. als apokalyptisches Bild für die Zukunft Europas zur Zeit des Nationalsozialismus erkennbar. Werfel reagierte mit diesem Bekenntnis aber auch zugleich auf Vorwürfe gegenüber seiner, des Juden, offen geäußerter Sympathie für das katholische Christentum wie gegenüber der Tatsache, daß er zu den Aktivitäten der neuen Machthaber in Deutschland lange geschwiegen hatte.

In questo breve romanzo Werfel descrive l'ingresso in un'agiata famiglia praghese di una giovane, graziosa ragazza, Erna, che dovrà prendersi cura di un adolescente sensibile e inquieto, Hugo. Hugo è rapidamente conquistato dal fascino della giovane donna. La sua duplice infatuazione (per Edna e per i suoi amanti, che egli idealizza e nei quali tende a immedesimarsi) faranno di lui un complice nelle fugaci trame d'amore della ragazza. Presto, comunque, le convenienze verranno ristabilite, il morbido e ordinato mondo borghese in cui Hugo sta crescendo si richiuderà attorno a lui, escludendo per sempre la bella, fresca, vivace e reprensibile Erna.

INHALT Die Katze Die Geliebte [I] Die Diener Der Dichter und der Kaiserliche Rat Die Riesin. Ein Augenblick der Seele Revolution der Makulatur Das traurige Lokal Die Stagione Die Erschaffung der Musik Der Tod des Mose Knabentag. Ein Fragment Cabrinowitsch. Ein Tagebuch aus dem Jahre 1915 Bauernstuben. Erinnerung Die andere Seite Geschichte von einem Hundefreund Das Bozener Buch. [Fragment] Die Geliebte [II] Traum von einem alten Mann Blasphemie eines Irren Die Erschaffung des Witzes Theologie. Fragment Skizze zu einem Gedicht. Fragment Begegnung über einer Schlucht. Fragment Der Dschin. Ein Märchen Spielhof. Eine Phantasie Die schwarze Messe. Romanfragment Nicht der Mörder, der Ermordete ist schuldig. Eine Novelle

Die Erzählungen eines herausragenden Fabulierers bieten bildhafte, abenteuerliche und skurrile Einblicke in das alte Österreich. Sie verbinden soziale Verhältnisse mit kritischer Unerbittlichkeit und warmem Mitempfinden, gewürzt mit Situationskomik, satirischem Witz und stilistischer Brillanz. Themen wie Kindheit, Fremdheit und Tod werden behandelt.

Die Geschichte handelt von Karl und Marie Fiala. Zusammen mit ihrem Sohn Franzl und Maries Schwester Klara leben sie in einer sehr kleinen und spärlich eingerichteten Wohnung in Wien. Franzl ist Epileptiker, tut sich deshalb im Leben schwer und findet keine Arbeit. Marie möchte, dass Franzl in eine Anstalt kommt, da sie glaubt, dass er in dieser ein leichteres Leben hätte als hier. Karl wehrt sich jedoch strikt dagegen und möchte seinem Sohn selber ein schönes Leben bereiten. Falls also Karl sterben würde, würde Franzl in eine Anstalt kommen. Aus diesem Grund schließt Karl bei seinem Nachbarn Schlesinger, der Versicherungsmann ist, eine Lebensversicherung über 20000 Schilling ab. Diese wird allerdings nur ausbezahlt wenn Karl seinen 65. Geburtstag erreicht bevor er stirbt.

Märchen der Vaterschaft und der Geschwisterliebe nannte Franz Werfel selbst einmal diesen Roman. Die drei Geschwisterpaare Pascarella leben unter dem strengen Gesetz ihres Vaters in der riesigen Stadt Neapel wie in einem eigenen Reich. Dennoch dringt die Aussenwelt in ihr Leben, zwingt die jungen Menschen zu eigener Existenz und seltz sie Verlockungen und Gefahren, Freuden und Leiden aus. Lauro, der zarteste von ihnen, zerbricht an der ungewohnten Freiheit, und am Ende muß der Vater seine tragische Schuld erkennen. Franz Werfel sieht die Geschicke der einzelnen Menschen im großen Zusammenhang geschichtlicher Entwicklung. Im Schicksal dieser einen Familie spiegelt sich erschütternd der Einsturz einer ganzen Welt.

Die beeindruckende Kulisse der Pyramiden in Ägypten bildet den Hintergrund für eine unvergessliche Aufführung von Aida. Der Protagonist beschreibt die majestätische Ankunft und die emotionale Verbindung zu diesem historischen Ort, während die Jahrtausende alte Architektur eine atemberaubende Atmosphäre schafft. Die Erlebnisse und Eindrücke während dieser besonderen Veranstaltung lassen die Verbindung zwischen Kunst und Geschichte lebendig werden.

Realismus und Innerlichkeit Können wir ohne Gottesglauben leben?Von der reinsten Glückseligkeit des MenschenTheologumenaEine Engelsbrücke für AgnostikerVon dem Geheimnis der InkarnationVon der Heiligkeit des EigentumsEiniges Wenige von der SündeAnschauung GottesWas Tatjan, ein Apologet des zweiten Jahrhunderts n. Chr. sagtVon Christus und IsraelProfane Nachträge

INHALT1 Erfolg2 Der Schauspieler. [Fragment]3 Die Bestattung des Beins. Novelle [Fragment]4 Die tanzenden Derwische5 Die Ehe jenseits des Todes. [Erzählung Fragment]6 Pogrom7 Der Tod des Kleinbürgers8 Kleine Verhältnisse

In Werfels Roman reist der Komponist Giuseppe Verdi 1883 nach Venedig, wo er auf Richard Wagner trifft. Verdi kämpft mit einer Schaffenskrise und dem Vergleich seiner alten Opern mit Wagners innovativen Werken. Schließlich gibt er die Arbeit an seiner Oper "König Lear" auf und verbrennt seine Skizzen.

Mit der Vorbereitung Cellas auf ein Konzert beginnt der unvollendete Roman. Werfel hat es bei einem Versuch belassen und nur einen ersten Teil geschrieben, den er ›Die Krankheit zum Leben‹ überschrieb. Im September 1938 begonnen, ist es ein Gegenwartsroman, der am Beispiel des Rechtsanwalts Hans Bodenheim die starke Heimatliebe österreichischer Juden und eine damit verbundene Sorglosigkeit gegenüber politischen Veränderungen und Gefahren dokumentiert. Bodenheim bringt dadurch auch seine christliche Frau und seine musikalisch hochbegabte Tochter in Gefahr. Er selbst wird in Schutzhaft genommen; seine Zellengenossen sind ein Prinz, ein Plünderer und ein Priester; der Pater Ottokar Felix erzählt die später von Werfel losgelöste und veränderte ›Geschichte vom wiederhergestellten Kreuz‹, vom Rabbiner Aladar Fürst, der das triumphierende Symbol des Nationalsozialismus vernichtet, indem er es zum christlichen Kreuz verändert. Bodenheim wird die Ausreise in die Schweiz ermöglicht. — Den nur skizzierten zweiten Teil wollte Werfel ›Das Brot der Fremde‹ benennen. Er hätte mit jenem Konzert enden sollen, auf das Cella sich zu Beginn des ersten Teils des Romans vorbereitet. Die Musik war als Rahmen eines aus religiösem Grundverständnis heraus geschilderten Schicksals aus der Zeit nationalsozialistischer Gewaltherrschaft gedacht.

Inhalt: Die Fürbitterin der Tiere, Aufzeichnungen über eine Legende, Die arge Legende vom gerissenen Galgenstrick, Beim Anblick eines Toten, Anlässlich eines Mauseblicks, Die Schauspielerin, Par l‘amour, Weißenstein der Weltverbesserer, Eine blassblaue Frauenschrift, Manon, Géza de Varsany

Armenier ; Völkermord ; Geschichte 1915 ; Belletristische Darstellung