Franz Werfel

Franz Werfel (10.9.890 – 26.8.1945) byl spisovatel a dramatik. Do kategorie "český spisovatel" patří jen málo - sám o tom řekl: "Moji předkové patřili k židovské komunitě německy hovořících Čechů." Přátelil se v Franzem Kafkou, obdivoval Verdiho, jehož arie zpíval po pražských lokálech a přátelé mu přezdívali Caruso.

Narodil se v Praze v bohaté židovské rodině, jeho otec byl zámožný židovský podnikatel, v jehož továrníě se vyráběly rukavice. V Praze strávil jen dětství a dobu studií. Velký vliv na něj měla jeho česká chůva, zbožná křesťanka Barbora Šimůnková. Naučil se od ní trochu česky a brávala ho s sebou do katolického kostela, ač byl obřezán a s otcem chodíval do synagogy. Toto spojení židovství a katolicismu v něm zanechalo silný dojem a vytvořilo celoživotní přesvědčení, že obě náboženství jsou jen dvě podoby téže víry. Později napsal o své chůvě román.

Jako žák a student nebyl nijak vynikající, učení ho nebavilo, propadal a často střídal školy. Nejraději se pohyboval ve společnosti německých literátů v kavárně Arco. Maturitu složil s velkými obtížemi. Krátce nato debutoval knihou expresionických básní, která způsobila senzaci a Werfel byl oslavován jako jeden z pilířů expresionismu.

V roce 1912 odešel k zasilatelské firmě do Hamburku a pak jako lektor do lipského nakladatelství Kurta Wolffa. Po vypuknutí 1. světové války narukoval na haličskou frontu. Po čase se mu podařilo dostat do Vídně, do tiskového oddělení. V roce 1929 se oženil s Almou Mahlerovou a toto bouřlivé manželství vydrželo až do spisovatelovy smrti.

Když v roce 1938 obsadil Hitler Rakousko, byl Werfel na Capri a mohl odejít do Francie. Tam ale nenašel bezpečí a v roce 1940 prchal pěšky přes Pyreneje do Španělska a odtud do USA. Cesta ho vedla přes poutní městečko Lurdy, kde údajně slíbil světici sv. Bernadettě, že o ní napíše román, pokud se do USA dostane živ a zdráv. To také splnil.

Poslední roky života strávil v Kalifornii. Dočkal se i konce války, ale v srpnu 1945 podlehl těžkému infarktu.