Franz Werfel Knihy

Životní příběh starozákonního proroka Jeremiáše byl a zůstává stále i naléhavým varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel (1890–1945) ve svém románu o těžké úloze této velké biblické postavy, Román vznikal pod vlivem tíživých událostí v Německu roku 1936, a to umocňovalo působnost dávného Jeremiášova poslání. Přestože již v roce 1933 byly v Německu spáleny všechny Werfelovy spisy, neváhal se svým novým dílem postavit sílící totalitní nacistické praxi a vůbec všem, pro něž byla vždy prvořadou jejich vlastní moc. Ve Werfelově pohledu se tak postava babylonského krále Nabukadnezara stávala snadno srovnatelnou s osobou Adolfa Hitlera, utrpení proroka Jeremiáše s utrpením Židů či zničením Jeruzaléma a jeho Chrámu roku 586 př. Kr., apokalyptickým obrazem budoucnosti Evropy ohrožené nacismem. I dnes si vynikající Werfelovo dílo zachovává svou aktuálnost. Vždyť totalitní myšlení nijak nevymizelo ze světového dění, jen jeho metody mění svou tvář.

Německy píšící autor narozený v Praze zachycuje v rozměrném románě, dokončeném v roce Hitlerova nástupu k moci, útlak Arménů a vyhlazovací boje proti nim v Turecku v době první světové války. Jádrem příběhu je čtyřicet dní trvající hrdinský boj malé nezkušené arménské armády,statečně odolávající na Hoře Mojžíšově na pobřeží Středozemního moře mnohonásobné turecké muslimské přesile. Román byl v době svého zrodu přijat jako varovné, umělecky podmanivé humanistické poselství. 6. vydání, tohoto překladu vydání 2.

Typicky "werfelovský" příběh o spravedlnosti, zločinu a trestu a jejich možných absurdních rovin.

Výbor Držíce v drzých držkách cigarety představuje poezii expresionismu, moderního uměleckého směru, který se v nejčistší podobě projevil v Německu a Rakousku v letech 1910–1920. Tento směr odráží životní postoj generace konfrontované s rychlým rozvojem Berlína, jeho továrnami, automobily, biografy a rušným nočním životem. V atmosféře očekávání vznikaly apokalyptické vize Georga Heyma, grotesky Jakoba van Hoddise a Alfreda Lichtensteina, stejně jako šokující básně-pitevní protokoly Gottfrieda Benna. Expresionistické desetiletí přineslo množství literárních talentů a rozmanitou literární produkci, jejíž část nyní představujeme českému čtenáři. Antologie se zaměřuje na raný velkoměstský expresionismus a na autory, kteří si zaslouží samostatné výbory v češtině. Druhá část přináší nejznámější a nejpozoruhodnější básně, které toto hnutí obohatilo o významné tematické okruhy. Mezi autory patří Jakob Van Hoddis, Georg Heym, Alfred Lichtenstein, Gottfried Benn a další významné osobnosti, které formovaly expresionistickou poezii.

Autor je Žid, věřící v Ježíše Krista. Přesto zůstává nepokřtěným Židem. Pro toto své počínání může uvést více důvodů. První důvod: autor věří, že pokud by Izrael jako národ a náboženství zmizel ze světa, přestal by existovat konkrétní svědek biblického zjevení, a tím by základ zvěstování poklesl na úroveň pouhého mýtu, podobného mýtu o řeckých nebo germánských bozích. Druhý důvod: Izrael prožívá chvíle nejtěžšího pronásledování. Autorovi je proti mysli opouštět tento zástup pronásledovaných. Třetí důvod: církev, která si říká ,nový Izrael‘, nebyla v minulosti a přítomnosti vůči starému Izraeli, jeho obdarování a jeho poslání, zcela spravedlivá. Dokud ještě existují antisemitští křesťané, bude pokřtěný Žid ne zcela radostným a poněkud dotěrným zjevem. Množí se však nadějné náznaky, že se konečně počíná objevovat na obou stranách hlubší porozumění tomu tajemství, které se vznáší mezi starým a novým Izraelem.

Dokumentární román, vzniklý jako splnění slibu za autorův zdařený útěk před hitlerovským nacismem z okupované Francie, vypráví příběh Bernadetty Soubirousové, chudobného děvčátka, jehož osud souvisí s poutním místem Lurdy v pyrenejském podhůří. 33-805-89

Velký román o vztahu dvou vůdčích osobností hudebního světa - Verdiho a Wagnera, které byly jak v hudbě, tak životní filozofii jeden druhému protipólem. S velkým smyslem pro nejjemější psychologii odhaluje spisovatel pozadí těch 10 let, kdy Verdi nenapsal skoro nic. Román má několik dějových rovin, které vytvářejí rámec. Jádrem je mistrův neuvědomělý vnitřní zápas s Wagnerovým dílem a vítězství nad sebou samým v návratu k tvůrčí práci v podobě nové opery Othela.

je jediným z románů Franze Werfela, který dosud nebyl přeložen do češtiny. Po jeho dokončení ve francouzském exilu se Werfel vyjádřil, že tento příběh pokládá za jednu ze svých nejzdařilejších knih: „Zpronevěřené nebe je jistě jedna z mých co do architektoniky nejnáročnějších knih… Vzorem pro vyprávění je do jisté míry hudební fuga… Tématem je smrt a to, co následuje po ní.“ Před odevzdáním do tisku poprosil Werfel o posouzení své přátele Liona Feuchtwangera a Reného Schickeleho: oba nešetřili chválou a pokládali knihu za jedno z nejlepších autorových děl. Román měl pod titulem The Embezzled Heaven velký úspěch ve Spojených státech a byl i dvakrát zfilmován

Leonidasovi, coby chudičkému studentovi z nemajetné rodiny, jednoho dne jeho zasebevražděný spolužák odkáže skoro nový frak. Oblek, který je vstupenkou do lepší společnosti. Hned první ples jej katapultuje do lepší společnosti, rychle a strmě stoupá na společenském žebříčku až ke svatbě s milionářskou dcerou, překrásnou Amélií, která si svatbu prosadila proto všemu svému příbuzenstvu. Teď slaví padesátku a má bohatství i postavení, o kterém si ani neodvážil snít. Mezi narozeninovými blahopřáními se ale objeví dopis psaný bleděmodrým ženským písmem, písmem, které z hlubin zapomnění vytáhlo 18 let starý příběh.