Franz Viktor Werfel (10. září 1890, Praha – 26. srpna 1945, Beverly Hills, Kalifornie) byl český, německy píšící židovský spisovatel. Stejně jako Franz Kafka či Max Brod byl členem spolku spisovatelů Pražský kruh.Z hlediska uměleckých směrů bývá Werfel považován za jednoho z čelných představitelů expresionismu.
EIN GESPRÄCH DES DICHTERS MIT DEM ERZENGEL UND LUZIFER
Die beeindruckende Kulisse der Pyramiden in Ägypten bildet den Hintergrund für eine unvergessliche Aufführung von Aida. Der Protagonist beschreibt die majestätische Ankunft und die emotionale Verbindung zu diesem historischen Ort, während die Jahrtausende alte Architektur eine atemberaubende Atmosphäre schafft. Die Erlebnisse und Eindrücke während dieser besonderen Veranstaltung lassen die Verbindung zwischen Kunst und Geschichte lebendig werden.
In Werfels Roman reist der Komponist Giuseppe Verdi 1883 nach Venedig, wo er auf Richard Wagner trifft. Verdi kämpft mit einer Schaffenskrise und dem Vergleich seiner alten Opern mit Wagners innovativen Werken. Schließlich gibt er die Arbeit an seiner Oper "König Lear" auf und verbrennt seine Skizzen.
Autor je Žid, věřící v Ježíše Krista. Přesto zůstává nepokřtěným Židem. Pro toto své počínání může uvést více důvodů. První důvod: autor věří, že pokud by Izrael jako národ a náboženství zmizel ze světa, přestal by existovat konkrétní svědek biblického zjevení, a tím by základ zvěstování poklesl na úroveň pouhého mýtu, podobného mýtu o řeckých nebo germánských bozích. Druhý důvod: Izrael prožívá chvíle nejtěžšího pronásledování. Autorovi je proti mysli opouštět tento zástup pronásledovaných. Třetí důvod: církev, která si říká ,nový Izrael‘, nebyla v minulosti a přítomnosti vůči starému Izraeli, jeho obdarování a jeho poslání, zcela spravedlivá. Dokud ještě existují antisemitští křesťané, bude pokřtěný Žid ne zcela radostným a poněkud dotěrným zjevem. Množí se však nadějné náznaky, že se konečně počíná objevovat na obou stranách hlubší porozumění tomu tajemství, které se vznáší mezi starým a novým Izraelem.
Výbor Držíce v drzých držkách cigarety představuje poezii expresionismu, moderního uměleckého směru, který se v nejčistší podobě projevil v Německu a Rakousku v letech 1910–1920. Tento směr odráží životní postoj generace konfrontované s rychlým rozvojem Berlína, jeho továrnami, automobily, biografy a rušným nočním životem. V atmosféře očekávání vznikaly apokalyptické vize Georga Heyma, grotesky Jakoba van Hoddise a Alfreda Lichtensteina, stejně jako šokující básně-pitevní protokoly Gottfrieda Benna. Expresionistické desetiletí přineslo množství literárních talentů a rozmanitou literární produkci, jejíž část nyní představujeme českému čtenáři. Antologie se zaměřuje na raný velkoměstský expresionismus a na autory, kteří si zaslouží samostatné výbory v češtině. Druhá část přináší nejznámější a nejpozoruhodnější básně, které toto hnutí obohatilo o významné tematické okruhy. Mezi autory patří Jakob Van Hoddis, Georg Heym, Alfred Lichtenstein, Gottfried Benn a další významné osobnosti, které formovaly expresionistickou poezii.
Die Erzählungen eines herausragenden Fabulierers bieten bildhafte, abenteuerliche und skurrile Einblicke in das alte Österreich. Sie verbinden soziale Verhältnisse mit kritischer Unerbittlichkeit und warmem Mitempfinden, gewürzt mit Situationskomik, satirischem Witz und stilistischer Brillanz. Themen wie Kindheit, Fremdheit und Tod werden behandelt.
