Franz Werfel Pořadí knih

Životní příběh starozákonního proroka Jeremiáše byl a stále zůstává varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel ve svém románu o těžkém údělu této velké biblické postavy. Román vznikal pod vlivem tíživých událostí v Německu roku 1936. Ve Werfelově pohledu se tak postava babylonského krále Nabukadnezara stává snadno srovnatelnou s osobou Adolfa Hitlera a zničení Jeruzaléma roku 586 př. Kr. apokalyptickým obrazem Evropy ohrožené nacismem.

Významný představitel skupiny pražských německy píšících autorů F. Werfel ve svém dramatu, které se odehrává v okupované Francii, sleduje nesourodou trojici uprchlíků, kterou tvoří polský žid Jakobowski, polský plukovník a půvabná Francouzka, která se snaží uniknout z dosahu německých okupantů. Autor čerpá ze svých osobních zážitků z doby své emigrace a svou hru označuje jako komedii – tragédii. Toto pozoruhodné dílo vychází u nás poprvé, a to v překladu Jiřího Stacha jako 127. svazek edice D.

Jediný dopis někdy změní všechno. Převrátit naruby spokojený život může i okouzlujícímu padesátníkovi Leonidasovi, který byl až dosud přesvědčen o své neporazitelnosti. Písmo na obálce totiž patří jeho dávné milence a připomíná mu osmnáct let starou historii, kterou se ze svého života a ze vzpomínek marně snažil vymazat... Novela vtáhne čtenáře díky psychologické přesvědčivosti; dotýká se také tématu antisemitismu v rakouské společnosti 30. let 20. století. Dvojjazyčné vydání čtenáři umožňuje ocenit literární virtuozitu Franze Werfela, jednoho z největších autorů pražské německé literatury.

Autor je Žid, věřící v Ježíše Krista. Přesto zůstává nepokřtěným Židem. Pro toto své počínání může uvést více důvodů. První důvod: autor věří, že pokud by Izrael jako národ a náboženství zmizel ze světa, přestal by existovat konkrétní svědek biblického zjevení, a tím by základ zvěstování poklesl na úroveň pouhého mýtu, podobného mýtu o řeckých nebo germánských bozích. Druhý důvod: Izrael prožívá chvíle nejtěžšího pronásledování. Autorovi je proti mysli opouštět tento zástup pronásledovaných. Třetí důvod: církev, která si říká ,nový Izrael‘, nebyla v minulosti a přítomnosti vůči starému Izraeli, jeho obdarování a jeho poslání, zcela spravedlivá. Dokud ještě existují antisemitští křesťané, bude pokřtěný Žid ne zcela radostným a poněkud dotěrným zjevem. Množí se však nadějné náznaky, že se konečně počíná objevovat na obou stranách hlubší porozumění tomu tajemství, které se vznáší mezi starým a novým Izraelem.

je jediným z románů Franze Werfela, který dosud nebyl přeložen do češtiny. Po jeho dokončení ve francouzském exilu se Werfel vyjádřil, že tento příběh pokládá za jednu ze svých nejzdařilejších knih: „Zpronevěřené nebe je jistě jedna z mých co do architektoniky nejnáročnějších knih… Vzorem pro vyprávění je do jisté míry hudební fuga… Tématem je smrt a to, co následuje po ní.“ Před odevzdáním do tisku poprosil Werfel o posouzení své přátele Liona Feuchtwangera a Reného Schickeleho: oba nešetřili chválou a pokládali knihu za jedno z nejlepších autorových děl. Román měl pod titulem The Embezzled Heaven velký úspěch ve Spojených státech a byl i dvakrát zfilmován

Výbor Držíce v drzých držkách cigarety představuje poezii expresionismu, moderního uměleckého směru, který se v nejčistší podobě projevil v Německu a Rakousku v letech 1910–1920. Tento směr odráží životní postoj generace konfrontované s rychlým rozvojem Berlína, jeho továrnami, automobily, biografy a rušným nočním životem. V atmosféře očekávání vznikaly apokalyptické vize Georga Heyma, grotesky Jakoba van Hoddise a Alfreda Lichtensteina, stejně jako šokující básně-pitevní protokoly Gottfrieda Benna. Expresionistické desetiletí přineslo množství literárních talentů a rozmanitou literární produkci, jejíž část nyní představujeme českému čtenáři. Antologie se zaměřuje na raný velkoměstský expresionismus a na autory, kteří si zaslouží samostatné výbory v češtině. Druhá část přináší nejznámější a nejpozoruhodnější básně, které toto hnutí obohatilo o významné tematické okruhy. Mezi autory patří Jakob Van Hoddis, Georg Heym, Alfred Lichtenstein, Gottfried Benn a další významné osobnosti, které formovaly expresionistickou poezii.

Rozsáhlý utopistický román, který autor začal psát po bitvě u Stalingradu, kdy na obzoru svítala první možnost klást si otázku, zda nacismus byl pouhým vykolejením euroatlantické civilizace nebo zda už někde v samotné její podstatě netkví eventualita jejího fatálního zvratu.

Ve čtyřech fragmentech vzpomíná hrdina hlavně na svou chůvu, Češku, která svou láskou poznamenala celé jeho dětství. Tato doba se nesmazatelně vryla do jeho paměti a Barbořiny zásady a postoje ho ovlivňovaly po celý život. Po mnoha peripetiích se stal hrdina lékařem a po vypuknutí 1. svět. války se dobrovolně přihlásil na frontu. Tam pozoruje Barbořinýma očima lidi kolem sebe a umožňuje tak autorovi portrétovat a parodovat v postavách z jeho okolí své současníky.

Typicky "werfelovský" příběh o spravedlnosti, zločinu a trestu a jejich možných absurdních rovin.

Životní příběh starozákonního proroka Jeremiáše byl a zůstává stále i naléhavým varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel (1890–1945) ve svém románu o těžké úloze této velké biblické postavy, Román vznikal pod vlivem tíživých událostí v Německu roku 1936, a to umocňovalo působnost dávného Jeremiášova poslání. Přestože již v roce 1933 byly v Německu spáleny všechny Werfelovy spisy, neváhal se svým novým dílem postavit sílící totalitní nacistické praxi a vůbec všem, pro něž byla vždy prvořadou jejich vlastní moc. Ve Werfelově pohledu se tak postava babylonského krále Nabukadnezara stávala snadno srovnatelnou s osobou Adolfa Hitlera, utrpení proroka Jeremiáše s utrpením Židů či zničením Jeruzaléma a jeho Chrámu roku 586 př. Kr., apokalyptickým obrazem budoucnosti Evropy ohrožené nacismem. I dnes si vynikající Werfelovo dílo zachovává svou aktuálnost. Vždyť totalitní myšlení nijak nevymizelo ze světového dění, jen jeho metody mění svou tvář.