Miroslav Lamač (7. dubna 1928 Praha – 7. ledna 1992 tamtéž) byl český výtvarný kritik a kunsthistorik zaměřující se na moderní umění.
Kniha shromažďuje texty, které manifestují vlastní názory umělců (malířů), interpretují jejich vztah k umění, proces sebeuvědomování, obhajobu jejich postojů i výklad tvůrčího výrazu. Obsahuje přesné i instruktivní teoretické texty, manifesty a programy, které patří k základům teorie uměleckých směrů a reprezentují namnoze velmi podstatný příspěvek k estetice a filozofii moderního umění. Mají význam i pro uměleckohistorickou a kritickou interpretaci jejich díla.
Monografie Georgese Braqua, francouzského malíře a sochaře, který se přes počáteční impresionismus a pozdější fauvismus stal společně s Pablem Picassem zakladatelem kubismu a patří k největším osobnostem umění 20. století.
Monografie o vynikajícím, vždy znovu svou tvorbou a pohnutým životem vzrušujícím malíři, „jenž ve svém díle výtvarně vyjádřil nejen existenciální konflikty lidského života, ale i nový vztah člověka a kosmu a otevřel cestu k oněm hlubinným vrstvám lidské psychiky, z nichž rostlo i umění dvacátého století“. Doprovázejí ji většinou barevné reprodukce umělcových děl.
Katalog k výstavě Nová citlivost zabývající se českým sochařstvím 60. - 80. let 20. století.
Odborná biografie díla AH se spoustou reprodukcí.
Obsáhlá úvodní studie, doplněná barevnými přílohami, seznamuje s dílem švýcarského, převážně v Německu působícího malíře, kreslíře a sochaře, který osobitostí své tvorby silně zapůsobil na vývoj a podobu moderního umění a má v tom obdobný význam jako Picasso. 48 s. barev. obr. příl.
