Miroslav Lamač Pořadí knih (chronologicky)

Katalog k výstavě Nová citlivost zabývající se českým sochařstvím 60. - 80. let 20. století.

Monografie Georgese Braqua, francouzského malíře a sochaře, který se přes počáteční impresionismus a pozdější fauvismus stal společně s Pablem Picassem zakladatelem kubismu a patří k největším osobnostem umění 20. století.

Přibližuje osobnost a malířské dílo národního umělce, sleduje jeho proměny a snaží se najít vztah mezi jeho osobitostí a dobovými souvislostmi. Rozebírá charakteristické rysy výtvarného výrazu J. Zrzavého, seznamu je s jeho teoretickými úvahami, které blíže osvětlují malířovo dílo.aj. Významnou součást publikace tvoří 164 černobílých a barevných reprodukcí obrazů a kreseb.

Vladimír Karfík se dílu Jiřího Koláře věnoval v analytických studiích a v práci editorské; sledoval Kolářův podíl na uměleckém programu a tvorbě Skupiny 42, Kolářovu poetiku i jeho určující vliv na soudobou českou prózu a Kolářovu téměř neznámou tvorbu dramatickou. Výsledkem této práce je kniha tří studií postihující základní vlastnosti originálního básnického díla jedné z největších osobností českého umění tohoto století.

Antologie textů, dokumentů a svědectví moderních umělců. Kniha shromažďuje texty, které manifestují vlastní názory umělců (malířů), interpretují jejich vztah k umění, proces sebeuvědomování, obhajobu jejich postojů i výklad tvůrčího výrazu. Obsahuje přesné i instruktivní teoretické texty, manifesty a programy, které patří k základům teorie uměleckých směrů a reprezentují namnoze velmi podstatný příspěvek k estetice a filozofii moderního umění. Mají význam i pro uměleckohistorickou a kritickou interpretaci jejich díla. „Od renesance uvažuje umělec stále intenzivněji o sobě, zamýšlí se na podstatou i smyslem své tvůrčí činnosti, snaží se postihnout její vnitřní logiku, definovat zákonitosti, které jej ovládají. své uvažování si umělec nenechává pro sebe, ale stále častěji je zaznamenává a publikuje nejrozmanitějším způsobem. Od konce minulého století tvoří texty umělců souvislou řadu autointerpretační teorie, která může být namnoze chápána jako paralela vlastního výtvarného usilování. Jaký význam má teorie umělců pro uměleckohistorickou a kritickou interpretaci? V jakém vztahu je tato teorie k procesu historickém procesu objektivizace, která vřazuje dílo do vývoje lidského myšlení? Dílo, které bylo jednou dokončeno, podléhá přirozeně procesu odcizení. Vstupuje do kontaktu s divákem (je jím i kritik a historik umění), který formuje svou „interpretaci“. Postupující rozchod umění z počátku 20. století s formami reality, tak jak se jeví lidským smyslům, rozchod ústící ve zcela autonomní obrazový svět. se pak přirozeně odrazil i v autointerpretační teorii. To, co bylo třeba ozřejmovat sobě i vysvětlit divákům, bylo stále složitější a obtížnější. Umělec ovšem nejčastěji zaznamenává své myšlenky úryvkovitým, nesoustavným způsobem jakoby na okraji díla. Bývají to drobné postřehy a miniaturní úvahy, z nichž někdy pod tlakem vlastní potřeby nebo vlivem vnějších podnětů vznikají obsáhlejší celky. Bylo by ale chybné chápat myšlenky moderních umělců výlučně jen v souvislosti s jejich vlastní praxí. Jsou přirozeně podmíněny i vztahem k umění vůbec i k veškeré lidské činnosti, k životu společnosti atd. Tato antologie chce přiblížit problematiku moderního malířství vlastními myšlenkami jeho tvůrců. Za jejich slovy stojí jejich dílo, jehož přehodnocující aktualizace je stále naléhavou úlohou. je to úloha nejen historiků umění a kritiků, ale také umělců a tvořivě vnímajících diváků i čtenářů.“ (Z autorova úvodu)

Monografie o vynikajícím, vždy znovu svou tvorbou a pohnutým životem vzrušujícím malíři, „jenž ve svém díle výtvarně vyjádřil nejen existenciální konflikty lidského života, ale i nový vztah člověka a kosmu a otevřel cestu k oněm hlubinným vrstvám lidské psychiky, z nichž rostlo i umění dvacátého století“. Doprovázejí ji většinou barevné reprodukce umělcových děl.

Odborná biografie díla AH se spoustou reprodukcí.

Obsáhlá úvodní studie, doplněná barevnými přílohami, seznamuje s dílem švýcarského, převážně v Německu působícího malíře, kreslíře a sochaře, který osobitostí své tvorby silně zapůsobil na vývoj a podobu moderního umění a má v tom obdobný význam jako Picasso. 48 s. barev. obr. příl.

Výběr z výroků o umění. Z francúzských a nemeckých orig. vybral, zostavil a prel., úvod a sprievodné texty napísal a výber obr. usporiadal Miroslav Lamač. Myšlienky M. Bazovského a M. Galandu vybrala Z. Kostrová. Slovenský prekl. Eduard Andráš, ... [et al.]. Doslov napísal Václav Zykmund.

Svazek je věnován především malířskému dílu národního umělce, jehož obrazy jsou výrazem intenzívního prožívání doby a okolního světa. Podstata jeho realismu spočívá v tom, že "chce najít a zvýraznit napětí vztahů života, vztahů lidí mezi sebou, vztahů elementárních stejně jakopolitických, vztahů lidí a přírody, vztahů věcí a přírodních forem". Reprodukce kolorovaných kreseb, zátiší, figurálních kompozic, krajin a knižních ilustrací doplňují úvodní úvahy.

Převážně obrazová, kritickou úvodní studií vybavená monografie o českém malíři, předním představiteli umělecké generace, která vstupovala do českého umění kolem roku 1930 a ve svém díle se musela vyrovnávat s řadou nových směrů i převratů uměleckých, politických a společenských. Fišárek byl za svá dekorativní díla vyznamenán Velkou cenou a zlatou medailí na Světové výstavě v Bruselu.

Publikace o životě našeho známého malíře, poskytující čtenáři nový pohled na mnohé okolnosti vzniku a zaměření jeho díla. V devíti kapitolách, dokreslených četnými reprodukcemi, líčí autor nejen historii uměleckého vývoje spolu s okolnostmi, daty a technikou prací, ale i vývoj národních a výtvarných tradic.