Svědectví Karla Čapka o presidentovi T. G. Masarykovi v novinových článcích, poznámkách a fejetonech. Uspořádal Miroslav Halík, který knihu opatřil vydavatelskou a edičními poznámkami a vysvětlivkami.
Miroslav Halík Pořadí knih (chronologicky)
Brožura je cennou pomůckou pro všechny zájemce i literární historiky zabývající se Čapkovým životem a dílem.
Románová trilogie z let 1934-35 je trojím pokusem spisovatele a filosofa o hlubší a pravdivější pochopení člověka v jeho citech a počínání. "Hordubal" je baladický příběh podkarpatoruského horala, vystěhovalce, který po návratu domů nachází lhostejnou ženu i dítě. S pokorou prostého člověka nese svůj osud klamaného muže až k tragickému konci... V "Povětroni" několik lidí (ošetřovatelka, jasnovidec a lékař) konstruuje z několika fakt pravděpodobný osud zřítivšího se umírajícího letce... "Obyčejný život" je rekapitulace života železničního přednosty v pensi, jemuž se život vlivem rozdílných povahových rysů zděděných po předcích, jeví nesmírným bludištěm, z něhož nemůže vlastní vůlí najít správné východisko... Trilogie nemá ani jednu společnou postavu. Jednotlivé části spojuje jen umělecká metoda či spisovatelův záměr. I přes nesprávný filosofický názor je trilogie významné umělecké dílo, bohaté na nové poznatky a postřehy, přitažlivé a svou stavbou odvážné. Obálka, vazba a úprava: Zdenek Seydl
Recenze, stati, kresby a fotografie o divadle a dramatu, které zachycují významné události a portréty osobností, a jejichž autorem je Karel Čapek.
Krátký nedokončený příběh Karla Čapka je pojat jako soubor svědectví lidí o osobě a životě skladatele Foltýna. (7. vydání)
Slavný a pro nejmladší české básníky po první světové válce objevitelský význam mající překlad plejády francouzských básníků od Ch. Baudelaira přes generaci „prokletých" až k vrcholům symbolismu. Doslov napsal Vítězslav Nezval, k vydání připravil, ediční poznámku a vysvětlivky sestavil dr. Miroslav Halík. Jedenácté vydání.
Polemický filozofický esej z roku 1936, který spadá do posledního období autorovy literární tvorby a je počítán mezi jeho nejvýznamnější opusy díky snaze o postižení smyslu a podstaty lidské existence.
Causerie Jak vzniká divadelní hra a Jak se dělá film je třetí a druhá číst triptychu, který ještě s causerií Jak se dělají noviny vyšly v knižním souboru pod společným názvem Jak se co dělá.
Kniha apokryfů jsou vesměs filozoficky traktované příběhy, v nichž autor dává biblické, historické či klasické literární látce soudobé vyznění. Svou předlohu volně obměňuje, zlidšťuje a aktualizuje její tradicí zmrtvělé hrdiny, jimž dává vyslovovat mravní zásady člověka 1. poloviny 20.století. Obsahuje příběhy: Prométheův trest, O úpadku doby, Jako za starých časů, Thersites, Agathon čili o moudrosti, Alexandr Veliký, Smrt Archimédova, Římské legie, O desíti spravedlivých, Pseudolot čili o vlastenectví, Svatá noc, Marta a Maria, Lazar, O pěti chlebích, Benchanan, Pilátův večer, Pilátovo krédo, Císař Dioklecián, Attila, Obrazoborectví, Bratr František, Ofir, Goneril – dcera Learova, Hamlet – princ dánský, Zpověď Dona Juana, Romeo a Julie, Pan Hynek Ráb z Kufštejna, Napoleon.
Dva soubory povídek a próz. Námětem prvého (Boží muka: Šlépěj, Lída, Hora, Milostná píseň - Lída II, Elegie - Šlépěj II; Utkvění času, Historie beze slov, Ztracená cesta, Nápis, Pokušení, Odrazy, Čekárna, Pomoc!) vznikajícího v období prvé světové války je podle autora "jednak válka a čekání zázraku, že pro nás dopadne dobře, jednak - na základě chybné diagnózy - domnělá smrtelná nemoc a tedy jaksi účtování se životem" Druhý soubor (Trapné povídky:Otcové,Tři, Helena, Na zámku, Peníze, Surovec, Košile, Uražený, Tribunál) napsaný v letech 1918-1920 je rovněž podle autora pokračováním prvého a jde v něm o "hledání snášenlivosti" a o "důraz, jak těžko je člověka soudit". Edice: Výbor z díla Karla Čapka ; 1
Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci či fanatičtí sběratelé, přinášejídaleko více, než se na první pohled zdá. Čapek v nich uplatnil všechny stránky svého výjimečného talentu. Nejenže je skvělým vypravěčem napínavých příběhů, ale zároveň mistrem paradoxů, autorem, který jednou uplatní svůj smysl pro jemnou ironii (básník ve svých verších podvědomě zachytí číslo auta, které srazilo ženu), jindy přiblíží své pojetí spravedlnosti, kterou nelze vtěsnat do žádných zákonů, jindy napůl vážně napůl s tichým úsměškem předvede novou psychoanalytickou metodu jak usvědčit vraha i rychle rozpoznat novináře. Čapkovy povídky jsou přeloženy do všech myslitelných jazyků, většina z nich bezesporu obstojí ve srovnání s dílem největších mistrů drobných próz ve světové literatuře; přiznávám, že nikdy jsem žádnou knihu nečetl tolikrát a s takovým potěšením jako právě tuto.
Spisovatel a malíř si vypráví s dětmi o nejrůznějších věcech a poznatcích, se kterými se setkávají v okolním světě.
Sedm básní Karla Čapka, které napsal v rozmezí let 1908 - 1913 a které byly uveřejněny v Moderní revui, v Uměleckém měsíčníků, v Lumíru a v Almanachu na rok 1914.
