Miroslav Halík Knihy

Spisovatel a malíř si vypráví s dětmi o nejrůznějších věcech a poznatcích, se kterými se setkávají v okolním světě.

Svědectví Karla Čapka o presidentovi T. G. Masarykovi v novinových článcích, poznámkách a fejetonech. Uspořádal Miroslav Halík, který knihu opatřil vydavatelskou a edičními poznámkami a vysvětlivkami.

Recenze, stati, kresby a fotografie o divadle a dramatu, které zachycují významné události a portréty osobností, a jejichž autorem je Karel Čapek.

Povídky z druhé kapsy otiskoval Karel Čapek v Lidových novinách od ledna do září 1929. Téhož roku vyšly poprvé knižně, společně s Povidkami z jedné kapsy, s nimiž mají také většinou podobnou tematiku: odhalování zločinů a hledání spravedlnosti či její vykonávání. Mají však dalekoširší dosah než první kniha povídek. Čapek v nich zdůraznil význam vzájemných vztahů mezi lidmi, vztahů dobrých a účastných a vyslovil svoji pevnou víru v člověka opravdu lidského.

Noetická trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život je po umělecké stránce bezesporu vrcholem tvorby Karla Čapka. I na prahu 21. století zůstává navýsost moderní a současná - nejen svým poselstvím, ale i svou mnohovrstevnatostí. Jednotlivé příběhy nemají spolu související děj ani společné postavy, nejsou spojena časovou posloupností ani vykreslovaným prostředím a jsou stylově různorodá. Společná jsou jim však některá klíčová témata, která ovšem rozehrávají po svém - strach z osamělosti, potřeba lásky a srdeční slabost, rozpor mezi všedností a poezií, touha po něčem, co nás přesahuje. V každém z nich hraje důležitou roli smrt v několika podobách (v Hordubalovi je to motiv vraždy, v Povětroni pád letadla se smrtelným zraněníma v Obyčejném životě srdeční záchvat) a tato mezní situace slouží jako impulz k hledání člověka. Všechna rozvíjejí problém možností, způsobů a cest lidského poznávání. Čapkova trilogie je mementem před zjednodušenými výklady světa, podceňováním druhého člověka, pust

Výpověďmi několika osob prosvětlený život hudebního skladatele, který se žene za uměleckou slávou, ačkoli nemá tvůrčího nadání ani dostatek pevnosti a trpělivosti k práci.

Slavný a pro nejmladší české básníky po první světové válce objevitelský význam mající překlad plejády francouzských básníků od Ch. Baudelaira přes generaci „prokletých" až k vrcholům symbolismu. Doslov napsal Vítězslav Nezval, k vydání připravil, ediční poznámku a vysvětlivky sestavil dr. Miroslav Halík. Jedenácté vydání.

Co jsem na světě uviděl. Polemický filozofický esej spadá do posledního období autorovy literární tvorby a je počítán mezi jeho nejvýznamnější opusy díky snaze o postižení smyslu a podstaty lidské existence.

Soubor apokryfních próz napsaných v letech 1920-1938. Autor v nich vtipně a naléhavě reaguje s využitím motivů, zejména antických, legendárních, biblických i historických na problémy své doby, uplatňuje v nich svou filosofii, usiluje o překonání vad člověka i společnosti, volá po pravdě,spravedlnosti a míru v lidstvu.