Lešehrad Emanuel Pořadí knih (chronologicky)

Schodiště přeludů jsou povídky poutavě dějové a vzrušující, jak je Emanuel Lešehrad, známý autor četných básnických a esejistických knih a badatel v oboru okultních věd, buď sám prožil nebo z prožití jiných osob seznal. Líčí v nich tajemné, nevšední bytosti lidské i události, jež zasahují neviditelně do podvědomí lidského nebo do neobjevených dosud tajů duchévé říše. Jsou zde řešena tajemství všeho druhu, většinou na podkladě posledních výzkumů z oboru metafysiky a metempsychosy a vůbec opírá se autor ve svých vypravováních více o vědu než o fantasii. Je to zajímavá komposice učených dohadů a obrazotvornosti. Spisovatele zajímá především to, co je v životě lidském výjimečného a nevysvětlitelného. Autor vypravuje své příběhy způsobem poutavým a přece s jistou samozřejmostí a nenuceností. Jsou to vesměs všeobecně zajímavá témata. Samotářský profesor vynalézá houbu nezmar, potravinu budoucnosti; sochař jde za svým cílem výtvarným až k vraždě svých modelů, aby vystihl pravdivost výrazu jejích tváří; lidé mají souboje s drahokamy jako s živými tvory; zelený had tresce cynického revolucionáře, jenž za francouzské revoluce drancuje hroby francouzských králů. Je zde líčen případ sugesce, kdy sklenice čisté vody se může stát nejprudším jedem. Jinde opět autor líčí spojení lidského mozku s životy na jiné planetě, historie o zjevech strašidelných, o moderních čarodějnicích a čarodějích.

Podtitul: Historie a úvahy Z cyklu „Cestami umění a života“. Vznikly v letech 1919–1934 a byly upraveny pro souborné vydání za redakce Josefa Volfa.

Výbor básní, otištěných v časopisech v letech 1895-1899, s připojením samostatného výboru nových básní, které vznikly od r. 1901 a jež nebyly pojaty do knih. Přehlédl a pro vyd. dodatečně upravil Otokar Březina, uspořádal Emanuel z Lešehradu.

Zpěvy „Věčný milenec“ byly napsány v letech 1913-1926 a jsou třetí částí básnického kruhu Slunovrat Bibliofilie. „Sbírku Věčný milenec, která poprvé vyšla v roce 1927, autor o čtyři roky později zařadil do šestého svazku (s názvem Slunovrat) svého Básnického díla, a to se sbírkami Člověk a země (1920) a Květiny na okně (1931).“ (z ediční poznámky Kompletních básnických spisů)

Příběh s fantastickými prvky se odehrává v 19. století v Londýně. Krásného Doriana Graye portrétuje malíř Basil Hallward, který je Dorianovým vzhledem uchvácen a naivně si myslí, že sličný mladík je a vždy bude ztělesněním dobra. Uzavřený malíř se přátelí s lordem Henrym, ten je povahově zcela jiný. V každé společnosti je Henry ozdobou, oslňuje hlubokomyslnými úvahami, nemá žádné morální zábrany. Na bohatého sirotka Doriana, původně stydlivého a nezkaženého mladíka, má Henry zničující vliv. Také před nadaným malířem rozpřádá neuctivé teorie o zbytečnosti portrétování. Portrétovaný člověk stárne, kdežto obraz zůstává nepříjemným svědectvím o ztraceném mládí. Doriana ta představa poleká natolik, že si přeje, aby místo něho zestárl jeho obraz. Tím, jak se ocitá plně pod Henryho vlivem a mění se jeho povaha, mění se portrét ve stvůru, která odráží ošklivost Dorianovy duše, avšak sám Dorian Gray nadále září půvabem a pelem mládí. Chová se už jako lord Henry. Pohrdne svou romantickou láskou, nezastaví se ani před zločinem. Nakonec zaútočí na podobiznu ohyzdného starce, ve kterou se původní portrét proměnil…

Překlady veršů a próz Mallarméových vznikly v letech 1898-1918 prací Em. Lešehrada.