Příliš mnoho dobra - americká sociální politika 1950-1980

Žádný sociální program se nemůže vymanit z pasti, kterou bychom mohli nazývat Murrayho paradoxem. Čím účinnější je program, tím více podporuje chování, které chtěl původně eliminovat. Představme si, že existuje zázračná pilulka na narkomanie. Každý by ji chtěl vyzkoušet, protože by měl zajištěno vyléčení, což by vedlo k nárůstu užívání drog. Pokud by sociální programy fungovaly jako taková pilulka, staly by se kontraproduktivními. Lidé by se nezajímali o práci, pokud by měli jistotu rychlého vyřešení svých problémů. Ekonomové by to nazvali morálním hazardem. Naopak, pokud program nefunguje, daňoví poplatníci by utráceli peníze jen proto, aby si "koupili čisté svědomí". Murray dokládá svůj paradox na programu pomoci svobodným matkám, který byl tak štědrý, že se tisíce matek rozhodly nevdávat, aby si udržely podporu. Po letech existence programu se počet dětí žijících pouze s matkou nejenže nesnížil, ale vzrostl. Program také morálně oslabil děti, které se naučily spoléhat na sociální dávky, což vedlo k nezaměstnanosti a chudobě, čemuž měl program původně zabránit. Murray ukazuje, že vynaložené prostředky často neodpovídají kvalitě výsledků, a jeho kniha by měla být povinnou četbou pro tvůrce sociálních programů a politiky.