Více o knize
Každé ráno si Mathea Martinsenová v novinách pročítá úmrtní oznámení. Už jen ze zvyku. A představuje si, že mezi nimi brzy najde to svoje. Jaký verš by si vybrala? Žila pro svého manžela a teď zůstala sama. S ostatními lidmi neměla nikdy moc co do činění, nebyla mezi nimi totiž vidět. A teď nechce zemřít, dokud se někdo nedozví, že žila. Jenže co by o sobě světu vlastně měla říct? Čím jdu rychleji, tím jsem menší je tragikomický příběh o tom, jak se také žije naplno, o strachu ze smrti a strachu ze života, o samotě ve dvou a samotě mezi lidmi, o statistické pravděpodobnosti, o čase a o tom, co člověk může dělat, když umí plést čelenky a vymýšlet skvělé rýmy, ale neví, jak otevírat sklenice s marmeládou, natož jak po sobě zanechat stopu.
Nákup knihy
Čím jdu rychleji, tím jsem menší, Kjersti Annesdatter Skomsvold, Ondřej Vimr
- Jazyk
- Rok vydání
- 2014
- product-detail.submit-box.info.binding
- (pevná),
- Stav knihy
- Dobrá
- Cena
- 49 Kč
Doručení
Platební metody
Tady nám chybí tvá recenze.
- Titul
- Čím jdu rychleji, tím jsem menší
- Jazyk
- česky
- Vydavatel
- Argo
- Rok vydání
- 2014
- Vazba
- pevná
- Počet stran
- 144
- ISBN10
- 8025710947
- ISBN13
- 9788025710944
- Série
- Štítky
- Beletrie, Současná literatura, Láska, Úmrtí, Život, Strach, Severská literatura, Truchlení, Úvahy a zamyšlení, Osamělost, Pletení, Norsko, Stáří, Hledání smyslu života, Čas, Norská literatura, Tragikomedie
- První vydání
- 2009
- Původní název
- Jo fortere jeg gar, jo mindre er jeg
- Hodnocení
- 3,55 z 5
- Anotace
- Každé ráno si Mathea Martinsenová v novinách pročítá úmrtní oznámení. Už jen ze zvyku. A představuje si, že mezi nimi brzy najde to svoje. Jaký verš by si vybrala? Žila pro svého manžela a teď zůstala sama. S ostatními lidmi neměla nikdy moc co do činění, nebyla mezi nimi totiž vidět. A teď nechce zemřít, dokud se někdo nedozví, že žila. Jenže co by o sobě světu vlastně měla říct? Čím jdu rychleji, tím jsem menší je tragikomický příběh o tom, jak se také žije naplno, o strachu ze smrti a strachu ze života, o samotě ve dvou a samotě mezi lidmi, o statistické pravděpodobnosti, o čase a o tom, co člověk může dělat, když umí plést čelenky a vymýšlet skvělé rýmy, ale neví, jak otevírat sklenice s marmeládou, natož jak po sobě zanechat stopu.