Hrob duchů

Errol Boysen zručným pohybem natáhl svůj samopal. Zvuk, který přitom zazněl, byl pro jeho uši hudbou. Boysen ovládal svoji zbraň suverénně a mistrovsky a mohl by z ní střílet i ve spánku. A používal ji rád. Když si pak samopal přehodil přes rameno, zapnul vysílačku. Zaslechl napřed charakteristické šumění a pak se z reproduktoru ozval hlas jeho kolegy. „Všechno v pořádku?“ „Ano. Nic se tu nehýbá.“ „Ale přesto buď opatrný, Errole!“ „Pochopitelně. Chtěl jsem se jenom rozloučit, protože hned vyrazím.“ „V pořádku.“