Adolf Benš (1894 -1982): architektonické dílo

Autorem této rozsáhlé studie o význačném českém architektu Adolfu Benšovi je architekt a historik Vladimír Šlapeta, který si v anglo-americkém světě získal uznání svou publikací Czech Functionalism v roce 1987. Benš, žák Jana Kotěry a Josefa Gočára, přešel ve dvacátých letech od českého kubismu k konstruktivismu. Navrhl širokou škálu projektů, od mostů po sociální obydlí pro zaměstnance společnosti Baťa, včetně významné Divišovy vily (1929–1930). Tato vila byla brzy po dokončení zařazena do klasického přehledu F. R. S. Yorka, The Modern House (1935). Dům, postavený na svažitém pozemku, měl asymetrickou formu s klasickým vnitřním rámcem a zajímavou hrou s Raumplanem. Benšova náklonnost k symetricky modulovaným průčelím se projevila i v československém pavilonu pro výstavu v Lutychu (1929) a v soutěžním návrhu na státní pavilon pro světovou výstavu v Paříži (1937). Mezi jeho mistrovská díla patří palác Elektrických podniků v Praze a odbavovací hala letiště Praha-Ruzyně, která ukazuje Benšovu citlivost a technickou zdatnost. Tato práce je začátkem hlubšího zkoumání české avantgardní architektury, která zůstává poněkud opomíjená, a připomíná zlatý věk modernity v architektuře mezi lety 1918 a 1938.