Více o knize
Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.
Nákup knihy
Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha, Štěpán Smolen
- Jazyk
- Rok vydání
- 2018
- product-detail.submit-box.info.binding
- (měkká)
Doručení
Platební metody
Tady nám chybí tvá recenze.
- Titul
- Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha
- Jazyk
- česky
- Autoři
- Štěpán Smolen
- Vydavatel
- Hesperion
- Rok vydání
- 2018
- Vazba
- měkká
- ISBN10
- 8090673643
- ISBN13
- 9788090673649
- Série
- Štítky
- Naučná literatura, Mapy & Cestování, Skutečné příběhy, Duchovní literatura, Životopisy, Česká literatura, Náboženská témata, Náboženství, Spiritualita a duchovno, Autobiografie & Memoáry, Křesťanská témata, Cestopisy, Křesťanství, Francie, Evropa, Křesťanský život, 21. století, Katolická církev, Putování, Poutní místa, Římskokatolická církev, Svatá Terezie z Lisieux, 1873-1897
- Hodnocení
- 4,5 z 5
- Anotace
- Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.