Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Právě k nim, na periferii, se vydává padesát krátkých statí velebících mimo jiné kněžské žvásty, zasmušilé lidi, vánoční bahno, rutinu, alkohol, čekání, zaostávání,politickou pasivitu nebo manželku svatého Petra.
Co dovede Bůh se „vzpurným materiálem jménem člověk“? Ukazují to Cikánský evangelia, otevřená výpověď o cestě ke Kristu z prostředí plného drog, sexu a okultních praktik. Viktor a František, kteří vyrůstali v romské komunitě, se v rozhovoru s knězem Štěpánem Smolenem zamýšlejí nad svým dřívějším životem. Patřily do něho chudoba rodiny na okraji společnosti, pletky se zákonem i davy žen a také boje s temnými silami. Záchranou se pro ně stalo setkání s milujícím Kristem, díky kterému dostali šanci začít znovu. Romské rozhovory o temné minulosti a radostné každodennosti dvou chlapů vytažených ze dna.
Fantaskní, lehce humorný příběh o hledání stálosti v nestálé době. Doba přeje pohybu. Těkáme z místa na místo, ze vztahu do vztahu a z webu na web. I student teologie se nechává nést proudem, dokud nepotká záhadného starce, jenž se mu stane samozvaným průvodcem na cestě. Nepřipraven – ještě v pyžamu a s kartáčkem na zuby v ruce – je nucen podniknout výpravu napříč staletími a kontinenty, až k pouštním otcům na Saharu, ale především do vlastního nitra.
Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.
Příručka o tom, jak využít růženec v boji o svoji duši, v boji se svými slabostmi a zlozvyky. U každého tajemství růžence se rozjímá nad jednou lidskou slabostí a nedokonalostí.
Práce na základě širokého srovnávání literárních textů a výtvarného umění 19. století předkládá portrét fenoménu romantické touhy (Sehnsucht) vztažené k cíli, který je vzdálený, zahalený, nedosažitelný či skrytý. Podrobně tuto zkušenost, v níž se protíná radost a smutek, charakterizuje a pomocí metody ideálních typů představuje spektrum postojů k ní od přitakávajících po ostře kritické. Zvláště se dotýká tématu možných naprosto protikladných hodnocení Sehnsucht v rámci křesťanství. Studie ukazuje praktické důsledky jednotlivých odpovědí na otázku po vztahu mezi nekonečnou touhou a konečným světem, mezi přísliby vzdáleného naplnění a všedním dnem.
Do Lisieux pútnické cesty nevedú – nejde sa tam cez pohoria a hlboké lesy, ale cez ľudskú každodennosť; neveľkolepými krajinami, ktoré človek neuznal za hodné preskúmania; krajinami všednými, o ktorých sa nepíšu knižky; krajinami prehliadanými, pripomínajúcimi dievčatá nikdy nevyzvané do tanca; krajinami podobnými tej, za ktorou putujem. No veď vari je možné prísť k Terezke inak ako malou cestou? Mohla to byť jedna z tých bežných pútí bez peňazí po Európe, na aké sa vydávajú kajúci bohoslovci po tom, čo v mladosti urazili domnelú sladkú sväticu. Mohla, keby na ceste do Francúzska neprekážal jeden podkrušnohorský statok a v ňom spomienka na Anežku – ženu, ktorá mávala mrkvou ako mečom a stínala hlavy nevercom. Z výpravy vpred duchovne dýchavičnou Európou sa tak stala aj výprava späť – do čias, keď najvýrečnejšia obrankyňa viery zmĺkla a zmizla. Recenzie: Štěpán Smolen, sv. Tereza z Lisieux a Anežka nastoľujú mnoho otázok: Prečo sú Nemci takí láskaví a štedrí, ak už nemajú vieru? Prečo pútnika lepšie privíta a pohostí nehodný než pravoverný kňaz? Okrajovo, ale s nástojčivosťou osobnej skúsenosti sa do povedomia čitateľa zaryje aj situácia kresťanov na moslimskom Blízkom východe a zneužívanie detí. Autor, ktorý si cestou dobre podebatil nemecky, francúzsky, rumunsky a skoro aj portugalsky, nenechá hladovať intelekt ani ducha. Povedie vás od majstrovských kúskov situačnej komiky naspäť k estetickému aj duchovnému zážitku. – Terézia Rončáková, vyučujúca na Katolíckej univerzite v Ružomberku Smolen nás svojím dielom prevedie naprieč Európou, cez severné Čechy, Nemecko, Luxembursko, Belgicko a svoju púť zakončí na severe Francúzska. Ak niekto z vás niekedy dlhšie putoval, vie sa ešte intenzívnejšie vložiť do momentov beznádeje, absurdity, Božej milosti v konkrétnych situáciách a odovzdanosti. Navyše jeho humor si cestuje s ním, podliehajúc európskej slobode prepravy, tipla by som to na prepravu vtipného materiálu, len neviem, ako tie tony nabalil do jedného ruksaku. Myslím, že počas celej cesty hľadá odpoveď na otázku, či má vôbec do tejto potápajúcej sa lode nastúpiť. A nakoniec nastúpi, radikálne, stane sa kňazom. – Miroslava Duranková, vyučujúca v Kolégiu Antona Neuwirtha
