Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Právě k nim, na periferii, se vydává padesát krátkých statí velebících mimo jiné kněžské žvásty, zasmušilé lidi, vánoční bahno, rutinu, alkohol, čekání, zaostávání,politickou pasivitu nebo manželku svatého Petra.
Co dovede Bůh se „vzpurným materiálem jménem člověk“? Ukazují to Cikánský evangelia, otevřená výpověď o cestě ke Kristu z prostředí plného drog, sexu a okultních praktik. Viktor a František, kteří vyrůstali v romské komunitě, se v rozhovoru s knězem Štěpánem Smolenem zamýšlejí nad svým dřívějším životem. Patřily do něho chudoba rodiny na okraji společnosti, pletky se zákonem i davy žen a také boje s temnými silami. Záchranou se pro ně stalo setkání s milujícím Kristem, díky kterému dostali šanci začít znovu. Romské rozhovory o temné minulosti a radostné každodennosti dvou chlapů vytažených ze dna.
Fantaskní, lehce humorný příběh o hledání stálosti v nestálé době. Doba přeje pohybu. Těkáme z místa na místo, ze vztahu do vztahu a z webu na web. I student teologie se nechává nést proudem, dokud nepotká záhadného starce, jenž se mu stane samozvaným průvodcem na cestě. Nepřipraven – ještě v pyžamu a s kartáčkem na zuby v ruce – je nucen podniknout výpravu napříč staletími a kontinenty, až k pouštním otcům na Saharu, ale především do vlastního nitra.
Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.
Příručka o tom, jak využít růženec v boji o svoji duši, v boji se svými slabostmi a zlozvyky. U každého tajemství růžence se rozjímá nad jednou lidskou slabostí a nedokonalostí.
Práce na základě širokého srovnávání literárních textů a výtvarného umění 19. století předkládá portrét fenoménu romantické touhy (Sehnsucht) vztažené k cíli, který je vzdálený, zahalený, nedosažitelný či skrytý. Podrobně tuto zkušenost, v níž se protíná radost a smutek, charakterizuje a pomocí metody ideálních typů představuje spektrum postojů k ní od přitakávajících po ostře kritické. Zvláště se dotýká tématu možných naprosto protikladných hodnocení Sehnsucht v rámci křesťanství. Studie ukazuje praktické důsledky jednotlivých odpovědí na otázku po vztahu mezi nekonečnou touhou a konečným světem, mezi přísliby vzdáleného naplnění a všedním dnem.
Pútnické cesty do Lisieux nevedú cez pohoria a lesy, ale cez každodennosť, všedné krajiny, ktoré sú často prehliadané. Tieto miesta pripomínajú dievčatá, ktoré neboli pozvané do tanca, a sú podobné tej, za ktorou putujem. Môže sa zdať, že cesta k Terezke by mohla byť bežnou pútou bez peňazí, ak nie je na ceste do Francúzska prekážkou podkrušnohorský statok a spomienka na Anežku, ženu, ktorá bojovala za vieru. Autor sa tak vydáva na duchovnú výpravu, ktorá ho vracia do čias, keď najvýrečnejšia obrankyňa viery zmĺkla. Dielo vyvoláva otázky o láske a štedrosti Nemcov bez viery a o tom, prečo pútnik dostane lepšie prijatie od nehodného než od pravoverného kňaza. Autor sa dotýka aj situácie kresťanov na Blízkom východe a zneužívania detí. Cestou sa dobre dorozumieva nemecky, francúzsky, rumunsky a takmer aj portugalsky, pričom čitateľa obohacuje o situácie plné komiky a duchovného zážitku. Prechádza Európou, od severných Čiech cez Nemecko, Luxembursko a Belgicko až na sever Francúzska. Cestovatelia, ktorí zažili beznádeje a absurdity, sa môžu s autorom stotožniť. Humor ho sprevádza, a hľadá odpoveď na otázku, či má nastúpiť do potápajúcej sa lode. Nakoniec sa rozhodne radikálne a stane sa kňazom.
