Skřeky ze studny vlkodlaků

Více o knize

Suko vystoupil z vozu a obešel ho. Náhle spatřil obličej - a ústí automatu. Venkovan před ním držel v ruce zbraň. Ukazováček se obtáčel kolem spoušti. Stačil jemný pohyb a smrtící střela opustila hlaveň. Suko zůstal stát. „Takhle se vítá přítel?“ zeptal se polohlasně. Druhý se tiše zasmál. „Jestli přítel nebo ne, to se ještě ukáže.“ „Možná. Každopádně jste mě požádali o pomoc. Tak jsem tady.“ „Muselo to tak být.“ „Nevím,“ odporoval Suko, „jestli je to pravda...“