Tohle leporelo je vizuálně pastvou – ilustrace Elišky Podzimkové jsou nápadité, hravé a pohyblivé nejen technikou, ale i duší. Bohužel právě duše se ztrácí v překladu Richarda Podaného, který zůstává někde na půli cesty a nedosahuje jemnosti, hloubky ani elegance původních překladů Zdeňky Stavinohové, ale například ani verze Jiřího Pelána. A tak zatímco oči cestují po stránkách s radostí, uši a mysl klopýtají. Tři hvězdy – hlavně za vzpomínky na Island a za to, co by tahle kniha mohla být, kdyby slova držela krok s obrazem.

Více o knize
Übersetzung des Klassikers in einen Dialekt des „Croissant“. Les parlers du Croissant sont traditionnellement pratiqués au centre de la France, sur la frange Nord du Massif Central. Faisant partie de la famille des langues gallo-romanes, ils présentent simulta-nément de nombreux traits caractéristiques de l'occitan (limousin ou auvergnat) mais aussi des langues d'oïl (français, berrichon, bourbonnais ou poitevin-saintongeais). Le pleuvillois ou parler de Pleuville (Charente), dans lequel est traduite cette version du Petit Prince, est une variété de la partie occidentale du Croissant (aire linguistique marchoise). Plus précisément, la traduction qui suit a été produite dans le parler des hameaux du Chaffaud (Chafô) et de La Courcelle (La Courcèle). La transmission familiale du parler croissantin de Pleuville a commencé à reculer au début du 20e siècle, au profit du poitevin d'abord puis du français. La variété de langue utilisée dans ce livre est celle qui était encore couramment pratiquée par les grands-parents et arrière-grands-parents du traducteur.
Doručení
Platební metody
Četla jsem ji několikrát, pokaždé mi dala něco nového. Pro děti je to spíš pohádka (BAJKA!), pro dospělé jsou v příběhu schované silné podněty k zamyšlení. Má moc spojovat generace.
Malý princ mi sice v 12ti letech nic neříkal, ale často o něm přemýšlím.
typická povinná četba, na kterou podle mě v 18 letech nemá nikdo pořádně zralou kebuli.. to docenění přišlo o dost později a o to silněji