Zvuky krize

Žijeme ve shlucích krizí. Ať už to někdo popírá a někdo jiný zase propaguje, krize je naše současnost. Cílem publikace nebylo učinit z krize téma. Krize je stav a Edith Jeřábková se na ni v knize dívá jako na energii, sílu, která ve střídavém modu aktivizuje a vyčerpává, motivuje a přináší úzkost. Skrze krizi můžeme pozorovat společnost, která dokáže současně demonstrovat i upadat do environmentálního žalu, zatímco se oba tyto intenzivní stavy kamsi vlnivě ubírají. Ve výstavách, které Jeřábková v pražské Galerii Kurzor během své roční kurátorské rezidence Centra pro současné umění připravila, se toto vlnění projevilo v abstraktní zvukové kvalitě, kterou výstavy zněly. Sucho, Toky, Monstra, Sex, Smrt, Nesmrtelnost, Pravda pojmenovávají jednotlivé kapitoly, v nichž se každý z kurátorkou oslovených umělců vztahuje ke krizi z jiné oblasti. Stále více jde a půjde o to, aby se jednotlivé krize nedostávaly do konkurenčních vztahů, abychom například zápalem pro nápravu strašlivých podmínek hospodářských zvířat neutlačovali potřeby společnosti pomáhat lidem bez domova a migrantům nebo aby téma sucha nevytlačilo témata znečišťování půdy a ovzduší, aby vymírání druhů neupozadilo problém chudoby apod. Výstavy Moréna Rex Marie Lukáčové; Incantation of the Real Jiřího Žáka; Kampaň Daniely a Lindy Dostálkových, True Place Dana Walwina; Umíráme, jak žijeme Oreet Ashery; Live Life Well® Sidsel Meineche Hansen a Ghostwriter Lawrence Leka, které pod kuratelou Edith Jeřábkové proběhly v roce 2019 v Galerii Kurzor, nepodávají společně nějaký celkový obraz situace krize, nepostihují ucelený soubor průvodních znaků, ale dávají spíše plně vyznít jednotlivým případům, které pak mezi sebou svírají určitou výseč. Galerie se tak po dobu jednoho roku ozývala různými zvuky a plnila různými obrazy a objekty, které se pokoušely nějak pojmenovat to, co žijeme.