Pandemie

U populárně naučné literatury vždycky oceňuji, když dokáže složitá témata podat srozumitelně, bez zbytečného strašení a bez ideologického balastu. Bohužel právě v tomto bodě u knihy Sonii Shah narážím na své limity - a ne zrovna málo. Musím souhlasit s názorem, že kniha je silně ovlivněna politicko-kulturní a náboženskou předpojatostí autorky. Místy je až příliš znát, že výklad reality není neutrální, ale vedený konkrétním světonázorem. To samo o sobě nemusí být nutně špatně, pokud jste jako čtenář s tímto rámcem předem smířený. Pro mě to ale znamenalo, že jsem text nečetla jako analytický pohled na problém, nýbrž jako interpretaci, která si realitu lehce ohýbá podle potřeby. Další věc, která mě během čtení opakovaně vytrhovala, je přehnaná sterilita a posedlost čistotou. Autorka působí, jako by svět za hranicemi kontrolovaného prostředí byl permanentním biologickým ohrožením. Venkovní prostředí, mikroorganismy a viry jsou vykreslovány téměř jako všudypřítomný strašák, což na mě nepůsobilo ani realisticky ani uklidňujícím dojmem. Místy to vyznívá až úzkostně a zbytečně katastroficky. Obsahově kniha také místy klouže po povrchu. Témata, která by si zasloužila hlubší rozbor, jsou odbavena spíš obecnými tvrzeními nebo rychlými závěry. Čtenář tak často zůstává někde mezi. A pokud se dotkne něčeho opravdu zajímavého, má tendenci rychle se posunout dál, místo toho, aby šla více do hloubky. Na druhou stranu je fér říct, že kniha je vážně čtivá.