Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška, aneb, Proč musela utopie liberalismu zemřít dvakrát

Socialismus selhal, kapitalismus krachuje – aktuální ekonomická krize naznačuje, že její konec je v nedohlednu. Abychom odpověděli na otázku, co nás čeká, musíme začít znovu myslet a pochopit naši situaci. I když se domníváme, že žijeme v postideologické době, jsme ve skutečnosti hluboce uvězněni v ideologiích. Liberalismus se sice prezentuje jako antiutopický, ale skutečnou utopickou érou byla 90. léta, kdy jsme věřili, že jsme dospěli k ideálnímu socioekonomickému uspořádání. Slavoj Žižek, významný filozof a kulturní kritik, demystifikuje utopické jádro kapitalistické ideologie, které formuje naši krizi a naše vnímání jejích důsledků. Odhaluje iluze a mýty, které nás obklopují, a ukazuje, jak jsme se stali slepými vůči jejich vlivu. Kapitalismus se stal neoddělitelnou součástí našich životů, což nás činí neschopnými kriticky posuzovat jeho realitu. Tato ideologická zaslepenost se netýká jen pravicových liberálů, ale i levicových myšlenkových proudů, které sní o „humanizaci“ kapitalismu, což je sen podobný již zapomenutému „socialismu s lidskou tváří“. Žižkova analýza současné situace se zaměřuje na myšlenkové kořeny dominantních ideologií a klade zásadní otázku: Co bude dál? Jeho radikální odpověď může mnohé překvapit, šokovat či inspirovat.