Stará panna

Jednoduchá dějová zápletka románového obrazu z cyklu "Lidská komedie" (dva sokové se ucházejí o ruku bohaté staré panny) je záminkou k podrobné kresbě maloměstského prostředí 20. a 30. let 19. století, kdy šlechtická společnost v době mezi pádem Napoleonovým a červencovou revolucí bylavydána stupňovaným útokům vzestupující buržoasie. Dokladem toho je životní dráha, jíž dává Balzac projít dvěma ze tří uchazečů o ruku titulní hrdinky. Rytíř de Valois je zkrachovaný šlechtic, imponující však svým rodem smetánce maloměsta, která nemá tušení, že je živ na její útraty. Jeho soupeř v námluvách, du Bousquier, je typickým představitelem buržoasie třicátých let minulého století. Obohatil se za revoluce jako vojenský dodavatel, rozmnoží majetek výhodným sňatkem se slečnou Cormonovou, a investuje obratně do průmyslu a obchodu. Osudy obou soupeřů končí symbolicky: rytíř de Valois umírá poražen v námluvách i ve třídě, k níž náleží. Naproti tomu du Bousquier je v očích kraje ctihodný muž, jemuž Alencon „děkuje za to, že se přidružil k průmyslovému ruchu, který z něho tvoří první článek, jímž se Bretagne možná jednoho dne připojí k tomu, čemu se říká moderní civilisace“. Doslov napsal Josef Kopal.