Honoré de Balzac Knihy

Druhý díl volného cyklu v rámci Lidské komedie, kterému předchází Otec Goriot a který je následován románem „Lesk a bída kurtisán“. Jedno ze základních Balzacových děl. Ztráta ilusí Luciena Chardona připomíná poněkud Rastignacovo „zmoudření“ v „Otci Goriotovi“. Třídílné „Ztracené iluse“ jsou však založeny šíře: román zachycuje prostředí angoulemské i pařížské, šlechtické salony, divadlo azejména prostředí novinářské. První zlom v Lucienově životě nastane tehdy, „když se dostane do jednoho z těch hampejsů myšlenky, jimž se říká noviny“. Ctižádostivý a lehkomyslný Lucien je v jádře dobrý a citlivý mladík a prototaké v zápasu s pařížskou společností a pařížským tiskem, který proti němu rozvine tažení, zůstane osamocen a podlehne. Jeho vývoj cestou „ztrát ilusí“ je dovršen setkáním s Carlosem Herrerou, španělským knězem – diplomatem, který Luciena odvrátí od sebevraždy a odhalí mu tajemství úspěchu ve společnosti, který spočívá v pokrytectví, bezohlednosti a penězích. Peněžní morálka buržoasní společnosti vystupuje do popředí i při líčení nezdarů vynálezce Davida Sécharda, jehož životní osudy se prolínají s Lucienovými.

Ztracené iluze jsou považovány snad za nejbalzacovštější román a ztráta iluzí za nejtypičtější téma francouzské literatury 19. století. V lecčem je toto dílo nebezpečně živé i dnes. Světu vládne všeobecná prodejnost a spisovatelé i literární hrdinové hledají východisko v umění a vědě. Nejinak je tomu v případě dvojice našich protagonistů - básníka Luciena Chardona a tiskaře Davida Sécharda. Vystřízlivění z této poslední a nejsvětější iluze je však zákonitě nejbolestnější. Mechanismy literárního světa se před námi odkrývají postupně: v ději, v konkrétních konfliktech a rozčarováních hlavního hrdiny Luciena - tak jako se venku prodávají ženy, stejně nezahaleně se prostituuje umění v zájmu politiky a komerce.

Vedle rozsáhlých románů o francouzské společnosti první poloviny 19. století se Balzac věnoval také kratším literárním útvarům, v nichž vyniká jeho charakterizační umění a schopnost rozvinout příběh na malé ploše. Specifickým námětem těchto děl je svět umělců, k němuž měl jako spisovatel blízko, přičemž zvláštní pochopení pro malířství a hudbu prokázal v povídce Neznámé veledílo a novele Gambara. Oba hlavní hrdinové, malíř Frenhofer a hudební skladatel Gambara, touží po umělecké pravdivosti a dokonalosti, avšak jejich posedlost může vést k tomu, že jejich díla zůstanou společnosti nepřístupná. Příběh sochaře Sarrasina ukazuje, jak naivní umělec, ponořený do své tvorby, podléhá intrikám společnosti, konkrétně římské opery. Naopak povídka Pierre Grassou zobrazuje malíře, který dosáhl úspěchu nikoli díky talentu, ale díky dřině a schopnosti vyhovět společenskému vkusu. Novela Dům u Pálkující kočky zkoumá lásku mezi bohémským malířem Theodorem de Sommervieux a obyčejnou měšťanskou dívkou. Všechny prózy vycházejí v nových překladech, přičemž novela Gambara je v češtině publikována poprvé. Doslov napsala Eva Blinková Pelánová.

Fantastický román, jehož protagonistou je dokonalý androgyn, bytost současně mužská i ženská. Žije na hradě poblíž norského Stromfjordu a je současně milován Minnou (která si myslí, že miluje muže) a Wilfridem (který si myslí, že miluje ženu).

Literární lahůdka, kterou pro nové české vydání nádherně vypravil ilustracemi přední český grafik Miroslav Houra a po textové stránce upravili Zdeněk Hrabica a Věra Martinková. Jednu zajímavost. Tuto knížku je ve Francii obvyklé dávat jako svatební dárek novomanželům.

Flora Brazierová, prostá dívka, jež vyrostla v krásnou ženu, je zkažena svým rozmařilým milencem, bývalým carským důstojníkem. Zamiluje se do ní bohatý venkovský stařec a Flora ho docela ovlivní. Starcovi příbuzní se snaží získat jeho přízeň, aby tak dosáhli dědictví. Vůdčí notouve vztahu několika desítek společensky různorodých postav jsou peníze, které určují poměr mezi jednajícími osobami: hned dělají spojence, hned z přátel protivníky.

Fiktivní episoda z mladosti Poussinovy: budoucí slavný malíř pozná záhadného staříka-umělce Frenhofera, žáka Mabuseova, který nejen že dovede několika tahy štětce dát obrazu světlo, prostor, plastičnost, ale i romanticky o umění theoretisuje a především po léta pracuje na obraze Krásnéhašteřilky. Nikdo toto neznámé arcidílo neviděl, a když je konečně Poussin spatří, odhalí jen mnohonásobně přemalovávaný obraz s kouzelnou ženskou nožkou v rohu – den na to Frenhofer zemře, spáliv před tím všechny své obrazy. — Frenhoferovy theorie, výraz romantické estetiky kolem roku 1830, připomínají nejen Delacroixe, ale jsou již předzvěstí Cézanna, který sám byl později přesvědčen, že on je vlastně hrdinou novely, která vyšla dříve, než se narodil.

Výbor přináší dvě čtenářsky přitažlivé povídky (Plukovník Chabert, 1832; Gobseck, 1830), které jsou mistrovskou ukázkou způsobu, jak autor zachycoval charaktery postav. Spojovacím článkem mezi nimi je postava advokáta Darvilla, známého z Lidské komedie. V povídce Plukovník Chabert se snaží zachránit čest vojáka, který byl považován za mrtvého a jehož žena se mezitím výhodně provdala. V povídce Gobseck vystupuje advokát jako vypravěč příběhu o starém lichváři, který se z principu soudil o jediný frank.

Povídky: Farář Tourský - přeložil Lothar Suchý Mistr Cornelius - přeložil F.Grepl Pod kuratelu - přeložil Pavel Projsa

Výbor kratších próz francouzského realistického klasika, záměrně různorodý co do námětů i stylu. V obecném povědomí zůstává Balzac často zapsán jako autor, který přes romantické začátky dospěl k realismu, ke kritickému znázornění života a mravů francouzské společnosti prvních desetiletí 19. století. V horším případě pak - v důsledku desetiletí marxistických interpretací - jako kritik buržoazní společnosti a jejích odlidštěných vztahů. Výbor pěti novel a dvou povídek má za cíl představit Balzaca nikoli jako kritika společnosti a lidských neřestí, nýbrž jako spisovatele mnoha různých žánrových a tematických poloh. Nakladatelská anotace.