Knihobot

Lacrimae rerum

Hodnocení knihy

Více o knize

V knize Lacrimae Rerum slovinský filozof a kulturní teoretik Slavoj Žižek působivě analyzuje filmová díla věhlasných světových režisérů, přičemž se opírá o filozofické teze Lacana, Heideggera, Hegela a některé psychologické teorie. Při detailní analýze filmů režiséra Krzysztofa Kieślowského se zabývá etikou jako ústředním tématem Kieślowského děl, a dále především vztahem mezi materiálností a teologií, konkrétně jak lze chápat symbolické zobrazení Božského Desatera v různých epizodách filmu. U Alfreda Hitchcocka zkoumá Žižek autorský styl a s ním spojený jev „nadinterpretace“, tedy zda má v Hitchcockových filmech skutečně vše předurčený význam. Zároveň si klade otázku, jak by mohl vypadat remake některého z jeho filmů. Pomocí analýzy filmů Andreje Tarkovského se autor snaží ukázat, jak motiv traumatické či cizorodé Věci, který funguje jako mechanismus zhmotňující nevědomé fantazie člověka, figuruje v diegetickém prostoru kinematografického narativu. V eseji o filmu Lost Highway Davida Lynche se Žižek zabývá tím, do jaké míry jsou tímto postmoderním snímkem prostoupena filmová klišé, a jak naopak vážně je potřeba chápat Lynchovo univerzum. V neposlední řadě autor věnuje pozornost sexualizaci a zobrazení sexuálního aktu v kinematografii.

Nákup knihy

Lacrimae rerum, Slavoj Žižek

Jazyk
Rok vydání
2015
product-detail.submit-box.info.binding
(měkká)
Jakmile se objeví, pošleme e-mail.

Doručení

Platební metody

3,7
Velmi dobrá
19 Hodnocení

Tady nám chybí tvá recenze.

Titul
Lacrimae rerum
Jazyk
česky
Rok vydání
2015
Vazba
měkká
Počet stran
286
ISBN10
8073313197
ISBN13
9788073313197
Série
První vydání
2005
Původní název
Lacrimae rerum
Hodnocení
3,65 z 5
Anotace
V knize Lacrimae Rerum slovinský filozof a kulturní teoretik Slavoj Žižek působivě analyzuje filmová díla věhlasných světových režisérů, přičemž se opírá o filozofické teze Lacana, Heideggera, Hegela a některé psychologické teorie. Při detailní analýze filmů režiséra Krzysztofa Kieślowského se zabývá etikou jako ústředním tématem Kieślowského děl, a dále především vztahem mezi materiálností a teologií, konkrétně jak lze chápat symbolické zobrazení Božského Desatera v různých epizodách filmu. U Alfreda Hitchcocka zkoumá Žižek autorský styl a s ním spojený jev „nadinterpretace“, tedy zda má v Hitchcockových filmech skutečně vše předurčený význam. Zároveň si klade otázku, jak by mohl vypadat remake některého z jeho filmů. Pomocí analýzy filmů Andreje Tarkovského se autor snaží ukázat, jak motiv traumatické či cizorodé Věci, který funguje jako mechanismus zhmotňující nevědomé fantazie člověka, figuruje v diegetickém prostoru kinematografického narativu. V eseji o filmu Lost Highway Davida Lynche se Žižek zabývá tím, do jaké míry jsou tímto postmoderním snímkem prostoupena filmová klišé, a jak naopak vážně je potřeba chápat Lynchovo univerzum. V neposlední řadě autor věnuje pozornost sexualizaci a zobrazení sexuálního aktu v kinematografii.