Vzpomínky na Núbii, zmizelou zemi zlata

Núbie, země na rozhraní středomořského světa a subsaharské Afriky, je dnes v širší veřejnosti téměř zcela neznámá, navzdory svým pozoruhodným, byť často pohnutým dějinám. Její strategická poloha i velké nerostné bohatství poutaly už od konce pravěku pozornost egyptských faraonů. Dobýváním a postupnou kolonizací se jim podařilo Núbii postupně ovládnout, a nakonec zcela integrovat do staroegyptského státu. Významnou úlohu v tom sehrál systém obrovských pevností na nilských peřejích i velkolepé chrámy zasvěcené egyptským i núbijským božstvům. Souhrou historických okolností to nakonec byli núbijští vládci, kdo ve 2. polovině 1. tisíciletí př. Kr. na krátkou dobu ovládli upadající staroegyptský stát. Posléze se Núbie stala dějištěm střetu mocenských zájmů Ptolemaiovců a po nich Římanů s núbijským, merojským královstvím a bez dramatických zápasů se v Núbii neobešel ani nástup křesťanství a islámu.Do světového povědomí se Núbie na krátkou dobu dostala koncem padesátých let minulého století v souvislosti se stavbou Vysoké přehrady u Asuánu. Mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek, které měly navždy zmizet pod vodami přehradní nádrže, se stala dosud největší mezinárodní archeologickou operací v dějinách, od jejíhož zahájení uplyne v příštím roce 60 let. Během ní se podařilo zachránit nejen takové skvosty kulturního dědictví lidstva, jakými jsou chrámy na Fílé a v Abú Simbelu, ale mnohé další památky, a pokud je nebylo možné zachránit, byly pečlivě prozkoumány a zdokumentovány. Významným dílem k úspěšnému splnění této záchranné akce, která probíhala v mimořádně náročných podmínkách, přispěli také českoslovenští vědci.