Dynamika nevědomí

Více o knize

Osmý svazek souborného Jungova díla zahrnuje klíčové práce, které odhalují zásadní poznatky a hypotézy C. G. Junga. Šest článků pochází z knihy O psychické energetice a podstatě snů, kde Jung reaguje na námitky proti Proměnám a symbolům libida a rozpracovává svou teorii libida, kterou začal formulovat kolem roku 1912 a dokončil v roce 1928. V statě „Pokus o předvedení analytické teorie“ se vyrovnává s Freudovými koncepty a jasně vyjadřuje své vlastní myšlenky. Tyto práce jsou základem pro pochopení analytické psychologie. Autorovo stanovisko k teorii poznání se odráží v „Teoretických úvahách o podstatě psychična“, kde zkoumá pojmy „vědomí“ a „nevědomí“ v historickém kontextu a v souvislosti s instinktem. „Synchronicita jako princip nepříčinných souvislostí“ je zahrnuta pro své archetypálně podmíněné souvislosti, které nelze uchopit kauzálně, a přináší novou dimenzi k vědeckému chápání. Nauka o synchronicitě propojuje moderní fyziku s analytickou psychologií v málo prozkoumané oblasti reality. Kratší práce se zabývají světonázorem, skutečností, nadskutečností a vírou v duchy, přičemž autor se snaží o fenomenologické uchopení těchto témat. Kolem těchto hlavních spisů se soustředí tematické příspěvky z dalších Jungových děl.