Moji milí, sbírka romské narativní prózy

Sbírka Moji milí uvádí čtenáře do jednoho z ústředních žánrů romské ústní lidové slovesnosti - vyprávění (vakeriben). Každodenní ústní předávání zážitků a příběhů, které se jednotlivcům i společenství udály, případně historky podávající výpověď o předcích, dodnes tvoří živou část slovesnosti Romů. Literární tradice je na rozdíl od romské ústní slovesnosti fenoménem několik desítek let mladým, proto neexistence zakořeněného literárního kánonu logicky vedla romské autory a autorky především k hledání opory a inspirace v lidové slovesnosti. Právě proto je vyprávění v psané tvorbě Romů stále frekventovaným žánrem, třebaže už mnozí z autorů tu a tam vykračují směrem k čistě autorskému, individualizovanému sebevyjádření. Antologie Moji milí zahrnuje narativní tvorbu dvanácti současných autorů a autorek, kteří se zejména vzpomínkové próze věnují nebo ji upřednostňovali ve svých literárních začátcích. Zařazená díla jsou charakteristické dvěma rovinami – jedná se buď o vzpomínky na předky, kterým tak autoři vzdávají hold, nebo krátké příběhy, humorné či dramatické, ze současnosti či nedávné minulosti. Autoři a autorky popisují bez obalu svůj vlastní život, rodinné osudy a dávají se tak všanc v naději, že přispějí v boji proti předsudkům a vzájemnému nepochopení. Zhruba polovina textů je uvedena v romském originále s překladem do češtiny. Eva Danišová například výmluvně popisuje silnou a energickou osobnost své babičky, Milan Šamko vykresluje otcovu přirozenou moudrost a lásku. Iveta Kokyová se v cyklu mikropříběhů Dítě vypořádává s problematickým vztahem k otci. Kaštánek Ilony Ferkové se klasické podobě narativní prózy vymyká, stejně tak způsob práce této již etablované rokycanské autorky. Ta své náměty sbírá od Romů ve svém okolí a zapisuje jejich reálné příběhy, jak tomu bylo již v její úspěšné povídkové sbírce Čorde čhave / Ukradené děti. V Kaštánkovi ústy stejnojmenného vypravěče vykresluje v prostředí rokycanské herny skutečné příběhy tamních Romů a jejich předků. (KHER)