Dnes již klasická kniha pojednává o procesu citového přilnutí a dokazuje, že tendence dítěte ke vztahové vazbě je instinktivní odpovědí na potřebu ochrany. Dítě vyhledává tělesnou blízkost matky nebo jiné blízké pečující osoby a projevuje svoji potřebu emočně – pláčem, křikem, úsměvem. Jako odpověď se mu dostává hlazení, kolébání, krmení, mluvení apod., čímž mu matka poskytuje péči a bezpečí a odstraňuje jeho úzkost z ohrožení. Tak vzniká tzv. bezpečná vazba. Bowlby zastává názor, že dítě, které tuto vazbu nemá, bude projevovat známky deprivace.
Příloha a ztrátaSérie
Tato vlivná série se ponořila do hluboké psychologie lidských vazeb. Zkoumá fundamentální potřebu pouta od raného dětství až po dospělost. Každý svazek se zaměřuje na různé aspekty toho, jak rané zkušenosti formují naše vztahy a emoční pohodu. Díla osvětlují dopady ztráty a oddělení a nabízejí vhled do vývoje a terapeutických strategií.



Doporučené pořadí čtení
- 1
- 2
Kniha Odloučení je druhým svazkem klasického díla Johna Bowlbyho, které vyšlo jako trilogie pod názvem Attachment and Loss (Vazba a ztráta). Tento druhý svazek uvedené trilogie se zabývá především problémem separační úzkosti – obavami z bezprostředního či anticipovaného odloučení, z obav vycházejících z hrozeb rodičů odloučením, či ohrožením vazby s rodiči. Bowlby zkoumá situace, ve kterých pociťujeme úzkost, a porovnává ji s výsledky podobných výzkumů u zvířat. Vyvozuje, že úzkost se pojí se zcela konkrétními elementárními situacemi – náhlým pohybem, temnotou, odloučením – které, přestože mohou být neškodné, zvyšují riziko nebezpečí. Kniha je psána pro psychology, psychiatry, pracovníky pomáhajících profesí, čtenáře se zájmem o psychologii, psychoanalýzu, zejména o teorii vazby.
- 3
Třetí díl trilogie Vazba – Odloučení – Ztráta se týká problémů žalu a zármutku a obranných procesů, jež se mohou objevit jako důsledek úzkosti a ztráty. Teorie vazby (attachment theory) Johna Bowlbyho je považována za jednu z nejvlivnějších teorií 20. století vůbec. Už v roce 1951 na základě klinické práce s duševně narušenými dětmi a výzkumu jejich rodinného zázemí formuloval Bowlby základní myšlenku: „Pro duševní zdraví kojence a malého dítěte považujeme za nezbytné, aby dítě prožívalo vřelý, blízký a nepřerušovaný vztah s matkou (nebo s její trvalou náhradou), v němž oba nacházejí uspokojení a radost.“ Na podporu tohoto tvrzení předložil důkazy, podle nichž je možné mnohé formy neuróz a poruch osobnosti připisovat buď absenci mateřské péče, anebo přerušení vztahu dítěte a mateřské postavy. „Ztráta mateřské postavy dokáže vyvolat reakce a procesy, které stojí ve středu zájmu psychopatologie.“