Knihobot

Tony Pagoda

Tato série se noří do srdce Neapole, města kontrastů, které se odráží v životě jejího protagonisty. Prostřednictvím melancholických vzpomínek a současných peripetií je zkoumána ztráta autenticity v moderní společnosti. Sledujeme příběh muže, který se snaží najít smysl ve světě poznamenaném dekadencí a nostalgickým hledáním zašlé slávy. Je to cesta plná ironie, hledání identity a konfrontace s vlastní minulostí.

Všichni mají pravdu
Tony Pagoda a jeho přátelé

Doporučené pořadí čtení

  1. 1

    Všichni mají pravdu

    • 320 stránek
    • 12 hodin čtení
    4,2(89)Ohodnotit

    Románový debut jednoho z nejznámějších filmových režisérů současnosti, Oscarem oceněného Paola Sorrentina, zkoumá Neapol v kontextu dětství a současnosti. Hlavní postava, popový zpěvák Tony Pagoda, je inspirována postavou ze Sorrentinova filmového debutu Přebytečný člověk (2001). Tony, nyní ve svých čtyřiceti čtyřech letech, hledá a oplakává starou Neapol, kterou známe z dobových filmů. Děj se soustředí na neapolskou neděli roku 1980, kdy je město prosyceno kokainem a lidé se potýkají s těžkostmi. Tonyho vzpomínky nás vracejí do poválečné bídy a začátku ekonomického zázraku, kdy se potýkal s panictvím a nevěděl, že svědomí je mnohem těžší břemeno. Po stovkách erotických dobrodružství a horách kokainu se Tony, unavený životem, dostává do nezářné budoucnosti nového tisíciletí, charakterizovaného úpadkem a "slovní anorexií". Pro Tonyho, který je lovcem epifanií a nostalgickým hledačem autenticity, je to smrt kultury a degenerace společnosti. I když může být vnímán jako cynik, je to velké dítě, které touží po autenticitě a obrací se na čtenáře s baudelairovským oslovením, vyjadřujícím jeho vnitřní konflikt a touhu po spojení.

    Všichni mají pravdu
  2. 2

    Tony Pagoda je zpátky: o něco starší, sklíčenější, nostalgičtější, stále však schopný vtipně a bez servítků komentovat lidské pinožení v tom nesmyslném podniku, kterému se říká život. Centrem vyprávění tentokrát není on sám, ale jeho přátelé a známí. S některými z nich jsme už setkali v románu Všichni mají pravdu: s králem bulváru Toninem Pazientem, osamělým „bossem“ Fabiettem, kouzelníkem Silvanem, Tonyho rodiči, zejména s jeho podnikavou matkou. Jiné poznáváme poprvé: mága chytré televizní zábavy Maurizia Costanza, hvězdy italské pop music 60. let, fotbalisty SSC Neapol… Časovou kulisu povídek tvoří, s výjimkou několika návratů do Tonyho dětství a mládí, nultá léta našeho století. Éra Silvia Berlusconiho, finanční krize, devalvace morálky a kulturních hodnot, atmosféra úpadku a carpe diem. Svět už není, co býval: změnil se New York, festival v San Remu, ostrov Capri i sama Neapol… Zůstává jen Věčné město, protože to zemřelo už dávno. Tonyho hlavním tématem je opět hledání autenticity, okamžiků nefalšovaného úžasu, čekání na zázrak, který se může dostavit v podobě bujarého veselí a nekonečného záchvatu smíchu. Rehabilitace kultury smíchu a humoru (nikoli bezduché zábavy) se zdá jedinou záchranou našeho světa. Pokud už není pozdě.

    Tony Pagoda a jeho přátelé