Knížka primárně popisuje politické lavírování Rakouska v prvních zhruba deseti letech po druhé světové válce. Jednalo se o okupované území, západní mocnosti každopádně nevyžadovaly placení reparací, naopak do něj postupně nalily obrovské sumy peněz, aby nastartovaly jeho hospodářský růst (byla tam maximální snaha postupovat přesně opačně než SSSR). Rakousko dokázalo perfektně manévrovat a hrálo na strunu, jak jsou lidé nespokojení a že může snadno dojít k nástupu komunismu (vzhledem k velmi nízké podpoře by to bylo problematické, SSSR vnímal Rakousko pouze jako dojnou krávu, kterou je třeba maximálně využít). Ale díky takovým zprávám byly USA ochotné investovat do Rakouska další prostředky, jen aby nedošlo ke komunistickému převratu. Je to zajímavé čtení, bohužel autor některé věci x-krát zopakuje, takže pak nezbývá zase až tolik prostoru na podrobnosti. V knížce se najdou překlepy, občas se tam vyskytne i nedokončená věta (jak kdyby někdo pár slov umazal). Celkově 70 %.
x***@s***.cz
6 hodnocení
6 recenzí
Hodnocení & Recenze
Hezky zpracované vyprávění o životě Einsteina. Důraz je kladen především na období, které strávil v Berlíně (zhruba 18 let). Byl pacifistou, který brojil proti válkám a pronásledování Židů. Rozebrány jsou i jeho klíčové teorie a jejich vývoj. Slušnou část knihy tvoří líčení historického pozadí období, ve kterém Einstein žil. Překvapilo mě, jak se autorovi perfektně podařilo zachytit klíčové události, a hlavně ducha dané doby. Například první světovou válkou byla většina jeho vědeckých kolegů nadšená (vším prostupoval duch německého „vlastenectví“) a podporovala vstup studentů do armády, což pro něj bylo obrovským zklamáním, nechápal, jak někdo může taková jatka podporovat. V roce 1932 Německo opustil, byl jedním z nejvýznamnějších vědců dané doby a k tomu židovského původu, což bylo pro nacisty jak červený hadr na býka. Věda pro něj byla na prvním místě, vše ostatní mělo mnohem nižší prioritu. Nedá se říci, že by vůči svým blízkým zrovna oplýval empatií. Uvedu přímo na příkladu z jeho života. První manželství nebylo rozhodně šťastné. Před uzavřením druhého přesně stanovil podmínky, co bude po své nastávající požadovat (primárně vytvoření zázemí, hlavně klid na práci a zároveň natvrdo řekl, že musí počítat s jeho občasnými románky). Problém byl, že jeho nová partie měla i dceru, a i k ní byl značně přitahován. Bylo mu více jedno, jestli se jeho manželkou stane matka nebo dcera, tak jim bez uzardění řekl, že rozhodnutí nechá na nich...
Gestapo je často vnímáno jako všemocná instituce, které se všichni Němci obávali. Autor takové tvrzení vyvrací, počet pracovníků se pohyboval do nějakých 16 000, což je vzhledem k počtu Němců (v té době zhruba 66 miliónů) opravdu jen kapka v moři (knížka se každopádně zabývá gestapem pouze v Německu). Běžný Němec, který nevystupoval veřejně proti nacismu, vnímal gestapo víceméně kladně a často s ním i spolupracoval. Slušná část informací/udání směřovala do gestapa právě od „běžných“ obyvatel, to byl také hlavní důvod, proč bylo většinou velmi dobře informované. Brutální výslechy byly nasazovány vesměs jen proti nepřátelům režimu, tam nebylo nikterak výjimečné, když je dotyčný nepřežil (případně spáchal raději sebevraždu). Větší část knížky je tvořena přímo případy, které gestapo řešilo. Nebylo nijak neobvyklé, když vyšetřování skončilo bez obvinění. Častým proviněním bylo pronesení negativních komentářů na adresu vlády, leckdy si to vyslýchaný kvůli množství alkoholu ani nepamatoval. Výjimkou nebyly ani případy, kdy šlo o falešná udání (pomsta, snaha někoho odstranit z cesty atp.). Mnohé příběhy jsou velmi krátké, autor totiž obecně čerpá pouze z archivů gestapa, a to je velká škoda. Zajímavější by bylo, kdyby přeživší vypátral, a porovnal jejich zážitky s tím, co zaznamenalo gestapo do protokolů. Je to trochu jiný pohled na gestapo, celkově bych hodnotil 75 %.
Jak už název napovídá, knížka se primárně věnuje jeho bojové činnosti coby letce během první světové války. K letectvu přešel od pěchoty kvůli silné revmatoidní artritidě, díky níž měl problémy s pohybem. Začínal jako pozorovatel a postupem času se vypracoval na úspěšného stíhacího pilota. Byl nesmírně sebevědomý, ctižádostivý, velmi citlivý na to, co se o něm povídá. Víceméně zazní, že pravda o jeho životě pro něj nebyla důležitá, mnohem vyšší váhu přikládal svému „mediálnímu“ obrazu. Jinými slovy spolehnout se na jeho deníky či životopisy, které vznikly pod jeho patronací, je poměrně dost problematické (obecně je základ pravdivý, ale vyprávění leccos zveličuje). Autor se s tím popasoval výborným způsobem, odcituje pasáž z jeho deníku a pak zapátrá v archivech (německých, anglických, francouzských…), kdy, k jakému souboji došlo, jaké byly ztráty a porovná to s tvrzením Göringa. Obecně ztráty letadel byly pečlivě vedeny, aby mohli zažádat o jejich náhradu. Nakonec se stal i velitelem letky, co se mu rozhodně nedá upřít, tak se snažil pro svoji letku (samozřejmě i sebe) vydupat nejlepší možné vybavení. Dokázal leccos prosadit, nebyl z těch, kdo by se vzdával a slovíčko „ne“ vnímal jako „zatím ne“ nebo ještě spíše „v budoucnu ano“. Knížka obsahuje slušné množství fotografií, zároveň je tam rozebrána i problematika uznaných sestřelů. Ne všechny jsou 100 % doložené, našli se piloti, kteří jich měli více, a přesto nejvyšší vyznamenání na rozdíl od Göringa nedostali. Hodnotím 90 %
Knížce se rozhodně nedá upřít, že se snaží Göringa zachytit ze všech možných úhlů pohledu. Nevynechá ani jeho mládí, koníčky, záliby, zdravotní stav, jak ho vnímali ostatní… Před očima opravdu vystává živoucí osobnost, zachyceny jsou i některé humornější okamžiky jeho života, jako třeba: "Dalším pokusem o sportování bylo, že se Göring příležitostně věnoval jakési formě tenisu. Hrál s každým, kdo byl ochoten dodržovat jeho osobní pravidla této hry, která zněla, že soupeř musí míč vždy odehrát blízko k místu, kde Göring stojí, aby ho nemusel dobíhat. "To nevidíte, kde stojím? křičel, když míček dopadl mimo jeho dosah. " Občas jsou citovány části jeho proslovů (nebyl vůbec špatný rétor), zrovna tak jsou využity třeba vzpomínky zahraničních diplomatů (spolupracovníků, známých, rodiny…), s kterými se setkával, samozřejmostí jsou nařízení, pod která se podepsal. Bohatým zdrojem jsou i materiály využité během Norimberského procesu (tomu je věnováno cca 60 stránek na konci knihy). Docela mě překvapilo, jak byl (všeho)schopný, leckdy ovšem byl dosazen na pozici, ke které neměl vůbec potřebné vědomosti/schopnosti (například řízení hospodářství, což bylo hodně zvláštní, protože v té době ho měl pod palcem nesmírně schopný ekonom Hjalmar Schacht, Hitler chtěl mít na tomto místě poslušnou loutku a tou Schacht rozhodně nebyl). Každopádně to byl člověk bez jakýkoliv morálních zábran, jestli při ekonomickém "dojení " podrobených území vznikne v dané zemi hladomor mu bylo naprosto volné.
Na informace opravdu bohatá kniha. Pro zvýšení autenticity jsou tam zachyceny i vzpomínky lidí, kteří koncentračními tábory prošli. Hodně mě překvapilo, že (takřka) všechny světové velmoci sáhly v nějakém období k založení koncentračních táborů (mnohé dokonce i opakovaně). I státy, které dříve byly garantem demokracie ve světě (USA) neváhaly koncentrační tábory využívat. Třeba během druhé světové války USA internovaly kolem 120 tisíc obyvatel japonského původu, a přitom měly od tajných služeb věrohodné informace, že nebezpečných je jich pouze několik stovek a ti byli sledováni. Politicky bylo ale výhodné svést vinu za Pearl Harbor na japonské špióny, takže tábory byly jasnou volbou. V knížce lze narazit na neobratná vyjádření a zvláštní slovosled. Těžko říci, jestli to není překladem, ale vzhledem k zajímavému tématu a velkému množství informací mohu knížku vřele doporučit.