Šiga Naoja

Naoja Šiga, japonský romanopisec a povídkář, se narodil roku 1883 v Išinomaki, v prefektuře Mijagi. Jeho otec, syn samuraje, se živil jako bankéř. Rodina žila v Išinomaki jen do Šigových tří let, pak se odstěhovala do Tokia k prarodičům, kteří později převzali většinu jeho výchovy. Šigova matka zemřela v jeho třinácti letech a otec se již nikdy znovu neoženil.

Poté co Šiga absolvoval školu pro děti z aristokratických rodin (Gakušúin), přihlásil se a byl přijat na Tokijskou imperiální univerzitu, kterou však nedokončil. Setkal se zde ovšem s Učimurou Kanzóem, který ho obrátil na křesťanství.

Během studia na Gakušúin se spřátel se Saneacuem Mušanokódžim a Kinošitou Rigenem, s nimiž navštěvoval školní literární klub. Zde také v podobě ručně psaného literárního časopisu Boja (Perspektiva) začala jeho literární kariéra. V roce 1910 přispěl svou povídkou Abaširi made (Do Abaširi) do prvního čísla časopisu Širakaba (Bílá bříza), kolem něhož se shromáždila známá literární skupina té doby.

Ve svých delších pracích Šiga lne k původní ich-formě vyprávění, která mu umožňuje využít při psaní subjektivní vzpomínky a zkušenosti. Skutečně proslul ale spíše díky velkému počtu povídek, mezi něž patří například Kamisori (Břitva), Seibei no hjotan (Seibei a tykve) a Manazuru. Po nich následovaly romány Ocu Junkiči (1912), Wakai (Usmíření, 1917) a jeho nejvýznamější práce An'ja Koro (Cesta temnou nocí, 1921-1937), která vycházela na pokračování v radikálním socialistickém časopisu Kaizó.

Šigův stručný a střízlivý sloh ovlivnil celou řadu budoucích autorů a mezi jeho obdivovatele patřil i Rjúnosuke Akutagawa a Agawa Hirojuki. Jiní jeho současníci, jako například Dazai Osamu, mu však vytýkali přílišnou upřímnost. Během svého života se Šiga přestěhoval více jak dvacetkrát, přičemž jeho povídky byly nějak spojeny s většinou míst, v nichž žil.

V roce 1949 převzal od japonské vlády Řád kultury.

Šigu potkal stejný osud jako celou řadu spisovatelů, kteří dosáhli velkého úspěchu během prvních let své tvorby a kteří při psaní vycházeli ze svého života – za chvíli neměl o čem psát. Během posledních 35 let života se příležitostně objevoval jako hostující autor v různých literárních časopisech, přičemž nostalgicky vzpomínal na dřívější spolupráci se školou Širakaba nebo na dobu svého zájmu o křesťanství. Celkově vzato v té době však vytvořil jen velmi málo děl.

Po vleklé nemoci zemřel ve svých 88 letech na zápal plic.