Příběh válečného hrdinství, známý i z filmového zpracování. Jako ve všech sovětských dílech věnujících se válce i v tomto jsou patrné schematické prvky jako bezvadnost ruského vojáka, odpor ke zrádcům komunismu, hrdina obyčejný člověk a dělnictví. Dílo však klade i závažné otázky existence, nad kterými se může čtenář zamyslet.
Příběh, v němž v kritickém okamžiku sehraje úlohu Beethovenova Kreutzerova sonáta, je pojat jako děsivá analýza lásky a manželství, jako tragický rozvrat mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali. Tolstého „sexuální novela“, jak bychom ji mohli nazvat, je dodnes dílo vyhledávané a čtenářsky přitažlivé. Když v roce 1890 vyšla, způsobila senzaci, která v kulturních dějinách neměla obdoby. Jestliže ji někdo neznal, pak byl – podle tehdejších zpráv – snad jen negramotný nebo ten, kdo se o literaturu a o vztahy muže a ženy vůbec nezajímal, či kdo žil ve zvlášť zapadlém koutě světa. Podivuhodně smělé a působivé odhalení manželských neshod, jakým tato povídka bezesporu je, nenechalo nikoho lhostejným. Nebylo místa, kde by se o ní nevedly vášnivé spory. Staromilci v Rusku byli pohoršeni až k nepříčetnosti. V jiných zemích bylo zase toto dílo soudně pronásledováno, včetně zemí českých. Je to povídka o kruté žárlivosti, jež bortí manželství, o hlubokém rozvratu mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali. Ve svých otázkách, které jsou zde představeny v šokující nahotě nepřestane být pravděpodobně nikdy aktuální.
Život protopopa Avvakuma, napsaný v pustozerském vězení v letech 1672 — 1675, představuje velmi svérázný žánr: život světce, sepsaný jim samým, legendu a konfesi zároveň. Původně byl pojat jako passio, v němž člověk, vyvolený pro své mimořádné vlastnosti, nadaný jasnozřivostí, prorockými sny a silou léčit běsem posedlé, svádí zápas s ďáblem, je svědkem zázraků a divákem apokalyptických vizí v tradici apokryfní literatury. Patos náboženské legendy však na mnoha místech ustupuje důvěrnému a naléhavému tónu otřesného lidského svědectví, knihy smolné mučedníka za svatou věc, trýzněného poznáním světské marnosti i vědomím vlastní nicoty a hříšnosti. Nad chmurnou životní zkušenost, líčenou někdy s naturalistickými detaily a trpkým humorem, vzápětí Avvakuma pozdvihuje víra, že člověk je schopen umrtvit v sobě blud pomíjejícího světa a povznést se k čistému ideálu. Takto mysli a cítí výjimečný člověk svého věku v díle, které se stalo nejpozoruhodnější ruskou literární památkou 17. století.
Dvacet listů z rozsáhlé korespondence panovníka, který patří k nejzajímavějším postavám ruské historie. Dopisy, adresované různým evropským vládcům (anglické královně Alžbětě, polským králům Zikmundu II. Augustovi a Štěpánu Báthorymu) a jiným významným osobnostem (carovu politickému protivníku knížeti Andreji Kurbskému, opatu Kuzmovi, carovu oblíbenci „Vasjutkovi“ Grjaznému a j.) dávají živou představu o osobě cara a jsou výmluvnýmí dokumenty o jeho politice vnitřní, vedené snahou o potření zbytků feudální roztříštěnosti a zavedení absolutismu, i o politice zahraniční. směřující k zabezpečení hranic státu a k vybojování přístupu k Baltickému moři. Rus. orig. a doslovy D. S. Lichačeva a J. S. Lurjeho K problematice Listů Ivana Hrozného přel. a vysvětl. sest. Hana Skálová. Úvod: Bohuslav Ilek.
Sborník současných zahraničních studií. Dvaatřicet světových teoretiků i praktiků promýšlí ve svých statích možnosti a meze překladatelské práce. Mnohé příspěvky mají význam širšího dosahu — představují názory literárních vědců, estetiků a filozofů na původ a podstatu umění i na smysluplnou úlohu řeči vůbec. Sborník reprezentuje hlavní problémy a výtěžky bádání dvacátého století (jediná z uvedených studií byla napsána před r. 1900). Jednotlivé práce jsou i svou formou různé, kromě eseje jsou zde zastoupeny i rigoróznější způsoby zpracování. Převahu mají autoři francouzští, angloameričtí, němečtí, sovětští a polští.
Zcela jedinečný zjev představují staroruské legendy o jurodivých a o posedlých běsem tradované ústně od 11. století a zachycené později v přepisech. K vydání připravila a předmluvu napsala Daniela Hodrová. Obsahuje mimo jiné Život protopopa Avvakuma.
Kniha 20 povídek o mladých lidech, kteří za občanské války procházejí tvrdými zkouškami.
Román vzniklý roku 1840 patří ke klasickému odkazu ruské literatury. Tvoří jej pět samostatných příběhů spojených v celek hlavním hrdinou, o němž autor prohlásil, že v něm chtěl vykreslit současného člověka, jak „ho chápe a jak ho příliš často potkával“. Je podobným typem jakoPuškinův Oněgin, Goethův Werther, Byronův Manfred či Kain a jiní hrdinové tohoto rodu. Doslov napsal Vladimír Svatoň.
