Bohuslav Ilek
Bohuslav Ilek (9. dubna 1902, Rovečné u Bystřice nad Pernštejnem – 5. ledna 1988, Praha) byl český literární vědec a překladatel z ruštiny.
Bohuslav Ilek se narodil roku 1902 v obci Rovečné u Bystřice nad Pernštejnem, Po maturitě na gymnáziu v Boskovicích začal roku 1922 studovat slovanskou filologii a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také roku 1946 získal doktorát.
Od roku 1927 Bohuslav Ilek vyučoval češtinu, ruštinu a polštinu na obchodní akademii v Olomouci, v letech 1946-1955 přednášel ruský jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1951 habilitoval pro obor ruské a sovětské literatury a v roce 1955 se stal profesorem.
Již od roku 1953 působil Bohuslav Ilek také v Praze, zpočátku na Vysoké škole ruského jazyka a literatury. Roku 1960 se stal ředitelem Ústavu ruského jazyka a literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v této funkci působil do roku 1970, kdy odešel do důchodu.
Bohuslav Ilek patřil k zakladatelům novodobé české rusistické medievalistiky, zejména svou habilitační prací Život protopopa Avvakuma. Studie o stylu. Překládal středověkou a klasickou ruskou i sovětskou prózu a postupně se stále více zabýval teorií překladu, který chápal jako komplexní jev jazykový, literární, ideologický a společenskohistorický.