Lukáš Rous Pořadí knih (chronologicky)

Bohatě ilustrovaná publikace obsahuje vybrané texty z Bible a výklad hlavních příběhů Starého a Nového zákona. Klíčová slova, věty a pojmy jsou navíc plně objasněny a ilustrovány ve sloupcích po stranách.

Výbor z proslulé sbírky Ďábelské novely Julesa Barbey d'Aurevillyho, francouzského spisovatele 19. století, o jehož tvorbě Albert Thibaudet ve svých Dějinách francouzské literatury píše: "S podmínkou, že se budeme držet v uctivé vzdálenosti, je to krásná podívaná". Výbor obsahuje: Nejkrásnější láska Dona Juana, Rub karet whistové partie, Pomsta ženy

1864, publicistická novela, v níž autor vyslovil svou koncepci člověka, s nímž nelze proti jeho vůli manipulovat, i kdyby to mělo být k jeho prospěchu a ve jménu pokroku.

Sedm pohádek známého anglického spisovatele 19. století naplněných bohatou básnickou fantazií a hlubokou morálkou. Obsahuje tyto pohádky: Šťastný princ, Znamenitá raketa, Slavík a růže, Sobecký obr, Oddaný přítel, Hvězdné dítě a Mladý král.

Výbor přináší dvě čtenářsky přitažlivé povídky (Plukovník Chabert, 1832; Gobseck, 1830), které jsou mistrovskou ukázkou způsobu, jak autor zachycoval charaktery postav. Spojovacím článkem mezi nimi je postava advokáta Darvilla, známého z Lidské komedie. V povídce Plukovník Chabert se snaží zachránit čest vojáka, který byl považován za mrtvého a jehož žena se mezitím výhodně provdala. V povídce Gobseck vystupuje advokát jako vypravěč příběhu o starém lichváři, který se z principu soudil o jediný frank.

Společné vydání povídkových knih Smrt krásných srnců (1971) a Jak jsem potkal ryby (1974). Oba cykly spojuje humorně kritický obdiv syna ke svému vzácnému, ale složitému tatínkovi, láska k rybám, vodě a přírodě vůbec, vzpomínky na šťastné dětství před válkou a pozdější hořký okupační úděl smíšené židovské rodiny. Společné je i literární pojetí, kde základem mistrného vyprávění v první osobě jsou reálné vzpomínky, působivé nikoli uměleckou stylizací, ale vnímavou, velmi poetickou evokací zážitků vlastních i rodinných. Ctíme autorovu moudrost, lidskost, jemně nostalgický humor, tedy to, co v povídkách poutá i dojímá. Jazyk prózy je živý, hovorový. Zkušený reportér neměl obavy z nespisovného výrazu či tvaru tam, kde jazyková norma „šustila papírem“. Doslov a medailón napsal Bohumil Svozil.

Báje, legendy a pohádková vyprávění vztahující se k historickým objektům a lokalitám v Pošumaví.