Andreas Wilhelm Knihy

Další fascinující dobrodružství badatelského týmu z Projektu Babylon Výzkum záhadné jeskyně v jižní Francii svedl dohromady anglického historika Petera Lavella a francouzského amatérského archeologa Patricka Nevreuxe. Od doby, kdy objevili jedinečný archiv vědění, nemyslí na nic jiného, než že vypátrají další svědectví o starodávné moudrosti a mystice. Nečekaně dostanou pozvání do Káhiry od stařičkého sira Olivera Guardnera, jemuž otec odkázal drahocennou sbírku staroegyptských nálezů. Nebylo mu bohužel dopřáno pátrání po "vědění světa" a "původu magie" dokončit, protože ve třicátých letech záhadně zahynul. Oba dobrodruhy fascinuje vyhlídka, že znovu vykročí po této stopě a dílo zesnulého úspěšně završí. Východiskem se pro ně stane papyrus zcizený z Tutanchamonova hrobu. Obsah písemnosti je přivede na stopu tajuplného kacířského faraona Achnatona a bájemi opředené Tabula smaragdina. Pátrání pokračuje na ostrově Rhodos a v Káhiře, hluboko pod nekropolí v Sakkáře a směřuje k netušeným kořenům lidských dějin. Jejich výprava však záhy probouzí zájem mocných konkurentů, například tajné společnosti, která oběma mužům nepokrytě vyhrožuje, i přitažlivé Melissy, jež je členkou pochybné sekty. Když Peter a Patrick nakonec objeví utajený Imhotepův hrob, vystavují se sami největšímu nebezpečí…

Badatelé Peter Lavell a Patrick Nevreux mají ještě v živé paměti divokou honičku sakkárskou nekropolí – a už znovu narážejí na indicie o univerzálním zdroji naší kultury, Atlantidě… Zatímco Patrick Nevreux nachází na Yukatánu mayský kodex, objevuje Peter Lavell v Alexandrii domněle ztracenou část Platonova dialogu o Atlantidě. Nálezy se doplňují, a proto se oba vědci vydávají na dobrodružnou výpravu do oblasti severovýchodně od Baham. Zde v hloubce přes tři tisíce metrů pátrají po bájemi opředené Atlantidě. Na každém kroku je sleduje nejen americká armáda, ale i bezohledný hledač pokladů Nuňo González a nevyzpytatelná novinářka Kathleen Denverová… Přes všechny překážky oba badatelé podstupují riskantní hloubkový ponor a narážejí na fascinující odkaz prastaré kultury, který by mohl zodpovědět všechny otázky spojené se záhadnými archivy vědění…

Z odlehlé indiánské vesnice v brazilském pralese mizí beze stopy ženy a děti. Když se objeví hnijící mrtvola, šaman mluví o pomstě zlého ducha… Na druhé straně zeměkoule je na břehu Labe nalezeno lidské chodidlo, ale hamburská policie přistupuje k pátrání po jejím původu nanejvýš zdrženlivě. Novinář Tom Hiller větří velkou story. Společně s Julií, studentkou medicíny, začnou pátrat na vlastní pěst. A objevují neuvěřitelné: Jistý švýcarský farmaceutický koncern provádí v brazilském pralese hrůzné experimenty. A političtí představitelé před tím zavírají oči…

Celá oblast kolem je ihned neprodyšně uzavřena a bedlivě střežena ozbrojenou bezpečnostní službou. Kdo však prozkoumá tajuplné místo, kde jsou skalní stěny popsány záhadnými nápisy, vzkazy z všemožných kultur světa? A kde se v hlubinách vzalo podivné modré záření, jež připravuje lidi o rozum? Za nejvyššího utajení vzniká v Organizaci spojených národů výzkumný projekt a bádáním jsou pověřeni anglický historik Peter Lavell a francouzský inženýr Patrick Nevreux. S rozluštěním složitých textů jim pomáhá mladá německá lingvistka Stefanie Krügerová. Záhy poté, co začnou pátrat, se jim pověsí na paty okultní sekty a tajné společnosti mystiků. Přes veškeré nástrahy a s nasazením vlastního života se trojlístek vědců krok za krokem blíží k vyřešení hádanky. Ale když se jim podaří proniknout až k samému ohnisku poznání, ocitají se ve smrtelném ohrožení… 1.vydání

Die Opéra-Comique, die im 18. Jahrhundert entstand, entwickelte sich aus derben Stücken der Pariser Jahrmärkte, den Foires Saint-Germain und Saint-Laurent. Selbst der Sonnenkönig besuchte 1679 eines dieser frühen Werke, was zur Vergabe eines Privilegs an die Truppe führte. Obwohl die Akrobatik in den ersten drei Jahrzehnten des 18. Jahrhunderts verschwand, war die wahre Opéra-comique noch nicht geboren. Diese Untersuchung konzentriert sich auf das gereifte Genre, das sich durch autorisierte, datierte und publizierte Stücke auszeichnet, die ausdrücklich als Opéra-comique bezeichnet werden. Autoren wie Favart, Vadé und Sedaine stehen im Vordergrund und präsentieren Werke höherer Qualität, die als Opéra-comique der zweiten Generation gelten. Diese Analyse reicht bis 1762, als die Opéra-Comique mit der Comédie-Italienne fusionierte, während das Genre weiterhin lebendig blieb. Der erste Band untersucht die Opéra-comique bis 1759 und bietet eine Synopse von 65 Stücken, die Inhalte, Mechanismen, Didaskalien und Sprache analysiert. Diese detaillierte, textimmanente Betrachtung stellt eine Neuheit in der Forschung dar. Die Rezensionen decken einen Zeitraum vom 18. Jahrhundert bis 2022 ab, zeigen jedoch, dass die moderne Rezeption oft fragmentarisch und musikalisch orientiert ist. Eine systematische Betrachtung der Librettos neueren Stils könnte einen wertvollen Beitrag zur aktuellen Forschung leisten. Der Autor ist Studienrat im Hochsc

Anna ist umgezogen. Mit ihren alten Freunden hält sie übers Internet Kontakt. Begeistert von den Möglichkeiten der Web wissen die Freunde bald nicht mehr Gut und Böse zu unterscheiden.

Literarische Neuerscheinungen reflektieren das politische und geistige Umfeld ihrer Zeit und spiegeln die Stimmung sowie die Grundessenz wider. In einer Veröffentlichung von 2016 stellte der Autor die komischen Premieren auf Pariser Bühnen des Jahres 1760 vor und zeichnete ein buntes, komplexes Bild. Es entstand ein Panorama, das gesellschaftliche Dekadenz, ideologische Konflikte und interne Stagnation thematisiert. Diese Unruhe äußert sich in einer scharfsinnigen Komik, die auch persönliche Verunglimpfungen nicht scheut. Die Beliebtheit der Karikatur, sowohl liebevoll als auch böswillig, zeigt sich, da die Bühne sich selbst zum Objekt des Spottes macht. Angesichts stagnierender Produktionen und eines Mangels an Innovation bleibt der Nabelschau kaum etwas anderes übrig. Persiflage und Parodie durchziehen die Comédies, Opéras comiques und Paraden, die ein amüsantes, teils beißendes Bild der Verzerrung zeichnen. Abbés, Bankiers, Priester und Adelige tanzen im Reigen der Verrücktheit, während nur wenige Bürger einen kühlen Kopf bewahren. Selbst das ernste Genre, wie Tragödien, kann der Dekadenz nichts entgegensetzen. Der Autor, Studienrat und Mitwirkender an einem Forschungsprojekt zur Klassischen Philologie, hat bereits mehrere Publikationen zum französischen Theater des 18. Jahrhunderts verfasst. Diese Veröffentlichung ist Teil einer Trilogie über die Premieren der Jahre 1730, 1760 und 1790.

Der Begriff des Théâtre du second ordre beschreibt Schauspiele, die nicht zu den großen Meilensteinen der Weltliteratur zählen. Dennoch hat die französische Bühne des 18. Jahrhunderts bedeutende Werke hervorgebracht, die heute zum Allgemeinwissen gehören und eine wissenschaftliche Rezeption erfahren haben. Abseits dieser bekannten Stücke existiert jedoch ein Theater, das weniger innovativ und in Vergessenheit geraten ist, aber dennoch Schönes und Gelungenes geschaffen hat. Dieses weniger beachtete Theater erfreute sich oft eines größeren Publikums als die später berühmten Stücke. Der Autor untersucht die Relevanz dieses Theaters, das in den Beständen der Bibliothèque nationale in Paris verborgen ist und reichlich Raum für wissenschaftliche Forschung bietet. Es eröffnet Möglichkeiten zur Analyse vielfältiger Themen und regt zur Beschäftigung mit der oft als verrückt empfundenen Bühnenkunst an. Diese Verrücktheit wird zur Schutzpatronin, die sogar Orden für Narreteien verleiht. Besonders spannend ist die Interaktion dieser Bühnenverrücktheit mit der Gesellschaft, wo sie Philosophen, die ihrer Zeit kritisch gegenüberstanden, zu Freunden macht und sie auf die Bühne zurückbringt. Der Autor, ein Studienrat im Saarland, widmet sich seit Jahren diesem unbekannten Theater des 18. Jahrhunderts.