Jedna z těch starých a častým používáním už notně umolousaných definic praví, že přítel je člověk, který o nás všechno ví a přesto nás má rád. Je-li to pravda, pak by se básník Petr Pustoryj dal označit za přítele světa. Je dostatečně poučen o jeho absurditě a krutosti, o tom, jak si nás život vodívá na špagátku a že cíle našich cest je někdy lepší neznat – zůstává však okouzleným poutníkem po olomouckých ulicích i daleké cizině a sběratelem rázovitých hovorů lidí či fotografických momentek. Intelektuální ironie jeho textů se nezvrhává v cynické rozumářství, neboť autor dobře ví, že je sám v tomto panoptiku jedním z aktérů.
Listy o estetické výchově, psané v roce 1793 a publikované o dva roky později, představují jedno z nejvlivnějších Schillerových filozofických děl, které zároveň vyniká literární hodnotou. Schiller rozlišuje mezi přírodním a morálním státem, přičemž se zaměřuje na evoluční přechod od prvního k druhému. Klíčovým prvkem je zprostředkování mezi přírodou a rozumem, což má vést k vytvoření nového charakteru, který spojuje obě sféry. Schiller se odklání od Kantova idealismu a zdůrazňuje, že skutečný pokrok k ideálu dokonalosti vyžaduje smyslové zkušenosti.
Návrh, že stát by měl reflektovat ideální lidství, může vést k nebezpečným ideologiím, včetně osvícené totality. Schiller kritizuje soudobý stát a vidí jeho reformu jako nutnou pro nápravu lidstva, avšak skepticky odhaduje, že změny se mohou projevit až za sto let. V jeho vizi se lidství v Evropě stává terčem pohrdání, zatímco jinde je ctěno. Odpovědí na tuto krizi je výchova k citovému bohatství, což podtrhuje roli umělce jako očistitele společnosti.
Schiller dále rozvíjí svou filozofii, definujíc dva pudy, jejichž rovnováha je klíčová pro kulturu. Hra, jakožto podstata kultury, je prostředkem k dosažení krásy a plného lidství. Krása a hra jsou neoddělitelné a umožňují člověku prožívat svobodu a překonávat nátlak. Estetický stát, jako třetí radostná říše, osvobozuje člověka od všech vztahů, čímž se stává prostorem svobodné hry.
Autorčiny básně jsou vlastně jakýmisi lyrickými deníky, v nichž je neomylně zakotveno vědomí sounálažitosti se zemí, kterou musela nedobrovolně opustit, na druhé straně však i vnímání zprvu trpké, později umírněné exilové přítomnosti. „V poezii Bronislavy Volkové je cosi hedvábného, něco jako vlákna pavučiny napjatá ve volném prostoru. V každé básni jde o pokus udržet slova ve stavu beztíže nad tušenou krušnou vahou světa. Ještě před několika lety byla tato poezie v českém kontextu spíše výjimkou. Dnes se v nové tvorbě dostává přímo do hlavního proudu, což je zajímavým dokladem toho, že národní poezie se děje vpodstatě stejně v Praze jako v Bloomingtonu. Tento soubor Bronislavy Volkové ukazuje s velkou zřetelností bytostný lyrismus a stylovou něžnost, jíž se v zahraničních portrétech literatury dosud mnoho pozornosti nedostalo.“ – Miroslav Holub, Praha Doslov Vladimír Novotný.... celý text
Knížka o pirátské komunitě, Madagaskaru a jeho lemurech, o biologických druzích a nemocech, jež čekají na svou šanci zkosit celé lidstvo, brány Muzea se otevřely a to vydalo své obyvatele: extrémně smrtící nemoci, jako Kristovu chorobu, Vlasy, Čuráky a Rudou pavoučí horečku. Všechny měly podobu pandemie a zkosily většinu lidí... Příběh kapitána Missiona je jen rámcem, v kterém Burroughs odhaluje a útočí na „Ohyzdného ducha“, kterým není nikdo jinej než „Homo sapík“.
Leslie Kentonová je autorkou několika bestsellerů, televizní hlasatelkou, redaktorkou edice Zdraví a krása nakladatelství Harpes & Queen. Stala se zosobněním zdraví, krásy a dobré tělesné kondice. Její knihy jsou dokonalými reportážemi a nabízejí čtenáři široké spektrum informací, námětů, rad, diet a receptů, jejichž cílem je zvýšit možnosti pozitivního zdraví.
