Simon Wiesenthal Životopis
Autor se narodil jako Simon Wiesenthal v Rakousku, narodil se do židovské rodiny a přežil holocaust. Po druhé světové válce se stal celosvětově známým jako lovec nacistů, který usiloval o spravedlnost pro nacistické válečné zločince. Jeho nejznámější dílo, *Slunečnice*, popisuje zážitek, který mu změnil život v táboře. Wiesenthalova práce je zásadní pro připomínku holocaustu a jeho dokumentaci.
Simon Wiesenthal se narodil v roce 1908 v městě Bučač nedaleko Lvova v oblasti, která tehdy patřila do rakouské Haliče, v meziválečných letech k Polsku, po válce Sovětskému svazu a nyní náleží Ukrajině. V roce 1932 vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Ve Lvově pracoval jako architekt až do druhé světové války, kdy východní část Polska napadl Sovětský svaz.
Oblast byla ve fingovaném referendu přičleněna k SSSR a sovětské orgány začaly zatýkat, popravovat a deportovat inteligenci do vnitrozemí SSSR (zejména na Sibiř a do Kazachstánu). Wiesenthalův otčím byl sovětskou tajnou policií NKVD zatčen a pravděpodobně zemřel ve vězení, bratr byl zastřelen. Simon Wiesenthal musel skončit s architekturou a pracoval jako mechanik. Před deportací na Sibiř se spolu s manželkou zachránil tím, že podplatil komisaře NKVD.
Po převzetí kontroly nad Haličem Němci v červnu 1941 byl Wiesenthal načas internován v koncentračním táboře Janowska, blízko Lvova, odkud byl přesunut o několik měsíců později do tábora zabývajícího se opravářskými pracemi na Ostbahn (OAW) ve Lvově. Zde pracoval jako technik. Podařilo se mu utéct v roce 1943, těsně před tím, než nacisté začali s masovým vyhlazováním.
V červnu 1944 byl opět zatčen a převezen do tábora. Podle některých zdrojů sám uvádí, že se 15. června 1944 pokusil spáchat sebevraždu podřezáním žil.Přežil spolu s malou skupinkou spoluvězňů, protože posádka tábora věděla, že když nebudou mít vůbec žádné vězně, budou muset jít bojovat na frontu.
Osvobození se dočkal dne 5. května 1945 v rakouském koncentračním táboře Mauthausen. Po válce se nevrátil k architektuře, ale začal shromažďovat svědectví a důkazy o nacistických zločinech během války. Pracoval pro OSS (předchůdce CIA), kontrarozvědku americké armády (CIC) a působil i jako předseda židovského ústředního výboru v americké okupační zóně Rakouska. Jím shromážděné důkazy byly použity v americké zóně při soudních jednáních.
V roce 1947 založil v Linci v Rakousku Židovské dokumentační středisko. Mezi své úspěchy řadí i podíl na vypátrání Adolfa Eichmanna v Argentině v květnu roku 1960. Bývalý šéf Mosadu Isser Harel však jeho podíl odmítá a informace, které Wiesenthal poskytoval, označil, stejně jako je jeho informace v pátrání po Mengelem, za bezcenné až zavádějící a negativní hodnoty.