Knihobot

Flavia Bujor

    8. srpen 1988

    Flavia Bujorová se ve svém psaní zaměřuje na magický realismus, který proniká do jejích děl od raného věku. Její romány, často inspirované světem dětství a fantazie, zkoumají témata osudu a skrytých sil. Bujorová dokáže mistrně proplétat složité dějové linie s poetickým jazykem, čímž čtenáře vtahuje do napínavých příběhů. Její literární svět je plný tajemství a objevování, což z ní činí jedinečnou vypravěčku pro mladé i dospělé čtenáře.

    Flavia Bujor
    Тайна Воршедных камней (Tayna Vorshednykh kamney)
    Une poétique de l’étrangeté
    Kameny osudu
    • Kameny osudu

      • 270 stránek
      • 10 hodin čtení
      3,6(497)Ohodnotit

      Kniha čtrnáctileté Francouzky rumunského původu Flavie Bujorové se okamžitě po svém vyjití stala bestsellerem a překládá se do dalších a dalších jazyků. Pohádkový příběh o dívkách Safířě, Nefritě a Jantaře, které jsou osudově propojeny vlastnictvím tří magických kamenů se inspiroval slavnými díly, jako je například Nekonečný příběh nebo Pán prstenů, ale nijak je nekopíruje, naopak, je čtivý a originální. Tři hrdinky se vydávají na dobrodružnou pouť do Říše pohádek, která je oddělena od světa lidí magickou hranicí. Tajuplný zlý mág, třináctý člen Rady dvanácti, která lidský svět ovládá, se snaží ovládnout i Říši pohádek a spoutat ji stejnými pravidly jako svět lidí. Úkolem dívek, které se díky vlastnictví kamenů stávají nositelkami síly Světla, je tento vývoj (alespoň na čas) zvrátit...... celý text

      Kameny osudu
    • La poétique de l'étrangeté est l'expression d'un retour au corps par lequel le roman contemporain interroge sa propre capacité à penser le monde social. Dans les oeuvres de Suzette Mayr, de Marie NDiaye et de Yoko Tawada, étudiées dans cet ouvrage, le corps apparaît comme un objet étrange, dont l'évidence naturelle ne va plus de soi. Il est caractérisé par sa malléabilité, voire par ses métamorphoses; en même temps, il porte les marques des catégories de la domination. La poétique de l'étrangeté peut être interprétée comme une traduction littéraire du tournant théorique «matérialiste queer», qui s'efforce d'analyser ensemble la dynamique du pouvoir, fondée sur la production des subjectivités, et le caractère structurel de la domination, qui repose sur des bases socio-économiques. Le corps est à la fois dénaturalisé et ressaisi comme le signe d'une histoire intersectionnelle. Il n'est pas tant l'expression d'une vérité de l'identité que la construction narrative d'un point de vue situé. C'est à partir d'un corps fictif que s'écrit une certaine perception du monde, que se redéfinissent les formes romanesques, et que se crée un usage étrange de la langue. Le dialogue entre la théorie et la fiction, qui prend source dans leur étrangeté réciproque, invite alors à imaginer la nature dénaturaliséedu corps, tout comme la reconfiguration littéraire du monde social.

      Une poétique de l’étrangeté