Günter Grass Knihy

Svazek obsahuje dvě hry německého autora – Koňmo tam a zpátky (1959) a Jen deset minut od Buffala (1959).

Román Plechový bubínek (1959) přivedl Grasse na světovou scénu jako příběh hrdiny Oskara Matzeratha, který v Léčebném a zaopatřovacím ústavu sleduje svůj život od počátku století do doby adenauerovského Německa. Tento infantilní vypravěč, se svým plechovým bubínkem, se pohybuje mimo tradiční morálku a stává se jediným zdravým v prostředí lži a zločinu. Dílo šokovalo čtenáře svou otevřeností a bezohledností, přičemž otevřelo cestu poválečnému německému románu ke světovosti a zajistilo hrdinovi významné místo v moderní mytologii. Novela Kočka a myš (1961) je druhým dílem Gdaňské trilogie, která se soustředí na baltský přístav Danzig/Gdaňsk a období těsně předválečné a válečné. Hlavní postavou je Joachim Mahlke, outsider s mnoha handicapy, jehož nápadně velké Adamovo jablko zosobňuje jeho „cyranovský“ defekt. Snaží se o kompenzaci a touží stát se válečným hrdinou, což se mu podaří, když je jako velitel tanku dekorován válečným křížem. Na vrcholu své kariéry však dezertuje. Novela neřeší důvody jeho činu, ale vypráví o generaci, která byla spolupachatelem i obětí zrůdného režimu. Díky grotesknímu humoru a novelistické hutnosti se Kočka a myš stala jedním z nejčtenějších textů Güntera Grasse. V roce 1967 byl podle ní natočen stejnojmenný film.

Úspěšný román německého, v Gdaňsku narozeného prozaika, básníka a dramatika. Životní historie třicetiletého muže trpasličího vzrůstu s hrbem a nadměrně velkou hlavou, jakéhosi filozofujícího blázna, který jako chovanec psychiatrické léčebny bubnuje na plechový bubínek, někdejší svou hračku, a takto si vyvolává vzpomínky na svůj dřívější život. Autor pohledem tohoto skřeta (který je např. přesvědčen, že muž normální výšky trpí vedle něho komplexem velikosti) podává krvavou grotesku dnešního světa a zejména pak karikující obraz německé historie posledních desetiletí. Kritika označuje dílo za největší román poslední doby.

Závěrečný díl Grassovy slavné Gdaňské trilogie, kterou tvoří román Plechový bubínek (1959), novela Kočka a myš (1961) a román Psí roky (1963). Na přelomu let 1961 a 1962 píší tři vypravěči současně tři knihy románu Psí roky: Eddi Amsel Knihu první, Ranní směny, Harry Liebenau Knihu druhou, Milostné dopisy, a Walter Matern Knihu třetí, Materniády. Stanou se tak kronikáři předválečných, válečných a poválečných „psích roků“ dvacátého století. Na cestě z Gdaňska do západního Německa vypravěče provázejí psi – němečtí ovčáci Senta, Harras, oblíbený Hitlerův pes Princ a podsvětní pes Pluto, dívky Tulla a Jenny, ptačí plašidla, mechanické figury a strašidla. Román končí v dole, ve kterém Eddi Amsel alias Brauxel průmyslově vyrábí ptačí plašidla k obrazu člověka a vyváží je do světa. „Cesta z Gdaňska do plašidlového dolu nemá čtenáře k tomu, aby se mstil jako Matern, ale aby Harrymu záviděl Tullu, Eddimu Jenny, studijnímu radovi Bruniesovi bonbony a Grassovi fantazii.“ (Peter Härtling, 1963)

Günter Grass na prahu osmdesátky předkládá autobiografii, která se umělecky komponuje a stylizuje, neustále oscilující mezi autentickým dokumentem a fikcí. Otevřeně přiznává, že vzpomínání, i při nejupřímnější snaze o pravdivost, je vždy tvorbou příběhu a postav, nikoli jejich pouhou reprodukcí. Autor revokuje skutečné události, lidi a zážitky, z nichž většina později vstupovala do jeho uměleckých textů, jako by obracel směr uměleckého procesu. Zatímco dříve proměňoval životní materii na umělecký tvar, nyní se snaží rekonstruovat životní a historickou realitu, z níž jeho příběhy a postavy vznikaly, s přiznanou nejistotou. Výsledkem je umělecké dílo, poutavé vyprávění s výraznými postavami a pointovanými příběhy, které zároveň slouží jako vážné, upřímné a reflektované svědectví o době a společnosti, v níž autor žil. Tyto hodnoty byly po vydání překryty diskusemi zaměřenými na Grassovo pozdní přiznání, že byl jako dobrovolník přidělen k divizi SS. Nezaujatý čtenář však zjistí, že to není jediný důvod, proč toto pozdní dílo velkého autora číst.

Poslední kniha Güntera Grasse, vydaná několik měsíců po jeho smrti, je důstojným rozloučením se světem, literaturou a životem. Nejde o literární testament s moudrostmi pro potomstvo ani o bilanci zisků a ztrát, ale o výpověď o prožívané přítomnosti v závěrečné fázi života. Autor, ačkoliv čelí deficitům stáří, plně vnímá svět kolem sebe, zvlášť drobnosti, které nyní nesou přídomek „poslední“. Kniha se skládá z desítek krátkých textů, prozaických i básnických, které kombinují osobní, literární a politické náměty, včetně postavy „mámy“ Merkelové. Při pozorném čtení se objevuje rafinovaně propojená motivická síť a celostní kompozice. Loučení není sentimentální, ale spojuje elegičnost s humorem a sebeironií, a to i v konfrontaci s nevyhnutelnou konečností. Součástí knihy jsou autorovy grafiky, které úzce souvisejí s texty a dokazují, že slovesný a výtvarný projev byly pro Grasse rovnomocné složky jeho umělecké osobnosti.

Divadelní program k hře slavného německého autora.

Günter Grass (1927–2015), německý spisovatel, sochař a výtvarník, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1999), napsal Živé sochy v srpnu 2003. V Grassově pozůstalosti fragment objevila jeho dlouholetá spolupracovnice Hilke Ohsoling a dosud neznámý text vyšel v nakladatelství Steidl v roce 2022, není tedy obsažen v souborném vydání celého Grassova díla Neue Göttinger Ausgabe z roku 2020. Východiskem příběhu je turistická prohlídka soch naumburského dómu, z nichž zejména legendární markraběnka Uta fascinuje vypravěče natolik, že si k ní začne domýšlet postavy a děje její doby, a nejen to, tato Uta se mu posléze prolíná i do současných zážitků. Když je svědkem moderní turistické atrakce, při níž mladí lidé převlečení za dějinné nebo biblické postavy stojí na veřejných místech nehybně jako sochy, začnou se mu do jedné „živé sochy“, převlečené právě za středověkou Utu, promítat – jako ve filmové dvojexpozici – rysy a osudy té „jeho“ Uty. S mladou ženou, jež představovala Utu, se později setká před frankfurtskou burzou a dozví se leccos o jejím reálném životě... Překlad této knihy podpořil Goethe-Institut.

Nevyčerpatelnou fabulační vynalézavostí, širokou škálou jazykových a stylistických prostředků i hlavním dějištěm navazuje román, vydaný roku 1977, na gdaňskou trilogii z přelomu 50. a 60. let (Plechový bubínek, Kočka a myš, Psí roky). Gdaňská provincie je tentokrát zasazena do groteskně zcizeného rámce světových dějin od mladší doby kamenné do současnosti. Vypravěč vystupuje v několika vtěleních jako jednající postava všech pojednávaných epoch, jejichž počet odpovídá devíti měsícům prenatálního vývoje jeho syna, zplozeného v přítomné době. Prolínání současného osobního příběhu a vyfabulované historie světa ukazuje nadčasovost hlavního tématu, jímž je věčný, ve všech epochách se opakující zápas principu ženského a mužského, popřípadě odvěká ženská snaha o emancipaci. Zárodkem románu je pohádka bratří Grimmů O rybáři a jeho ženě, ovšem ideově obrácená naruby. Dravý, o majetek a moc usilující mužský princip ztělesňuje pohádková postava mluvící ryby platejse , umělecky využitá na samé hraně možností magického realismu. Současné ideologické spory reprezentuje trefně karikovaný feministický tribunál, který soudí platejse snad za všechny hříchy mužského světa od úsvitu dějin. Zcela vážně je naproti tomu pojat jeden z příběhů současnosti: tehdy ještě nedobojovaný, ale dějinně příkladný zápas polské Solidarity s diktátorským režimem.

Novela Kočka a myš (1961) je druhým dílem a svorníkem Grassovy Gdaňské trilogie, jejíž krajní pilíře tvoří velké romány Plechový bubínek (1959) a Psí roky (1963). Soustřeďuje se na ústřední dějiště trilogie, baltský přístav Danzig/Gdaňsk, dobu těsně předválečnou a válečnou a na jednu ústřední postavu. Tou je chlapec Joachim Mahlke, rozený outsider s mnoha handicapy, jež zhmotňuje — v typicky grassovské groteskní hyperbole — jeho nápadně velké Adamovo jablko. Tento „cyranovský“ defekt se Mahlke snaží od dětství kompenzovat, nakonec způsobem, který jemu a všem jeho vrstevníkům nabízí, vtlouká do hlavy dobová ideologie: chce se stát válečným hrdinou. To se mu podaří. V zázračně rychlé kariéře je jako velitel tanku dekorován válečným křížem, jímž může konečně zakrýt onen fatální defekt na krku. Na tomto zdánlivém vrcholu však tragikomický hrdina dezertuje. Novela nevysvětluje proč, nemoralizuje, neideologizuje — pouze vypráví ve výmluvných zkratkách jeden paradigmatický případ celé svedené a zničené generace, která byla současně spolupachatelem i obětí zrůdného režimu. Právě pro svůj groteskní humor, z něhož chvílemi mrazí, a pro svou novelistickou hutnost, která ponechává postavám i dějům jejich mnohoznačnost a tajemství, se stala Kočka a myš jedním z nejčtenějších textů Güntera Grasse. 3. vydání, revidované. Revizi překladu provedl a Ediční poznámku napsal Jiří Stromšík. Kresba na přebalu Günter Grass.

Kniha částečně navazuje na předchozí autobiografii Při loupání cibule. Je stylizována jako kritické vzpomínání osmi vypravěčových dospělých dětí (pocházejících od čtyř matek) na ne vždy lehké dětství s otcem – slavným spisovatelem, pro nějž bylo dílo vždy důležitější než rodina. Za jejich hlasy se samozřejmě skrývá vlastní vypravěč, otec, který si tyto děti „možná jen vymyslel“, přitom však nijak nezakrývá, že jde – částečně – o Grassovu rodinu, přesněji: rodiny a jejich složité vztahy. Vzniká tak rafinované balancování na hranici autentické reality a čiré fikce: „Jsou to jen pohádky, ale vaše, které jsem vás nechal vyprávět,“ říká vypravěč v závěru na adresu skutečných-vymyšlených dětí. Magicko-realistickým pólem této hry je postava rodinné přítelkyně, fotografky Marušky, která se svým starodávným fotoaparátem Agfa-Box doslova čaruje: její „dokumentární“ rodinné snímky neukazují jen to, co je tady a teď, ale i minulé a budoucí osudy zachycených osob, jsou „vševidoucí“: jako každé umění dotvářejí jednotlivé útržky reality do sice fantazijního, ale smyslem nadaného celku.

Končilo dvacáté století. Ve stovce kapitol (rok co rok jeden příběh) dal Günter Grass nejrůznějším lidem – novináři, admirálovi, dělníkovi, univerzitnímu profesorovi, sportovci, politikovi, vojákovi, ženám, mužům, dětem, matkám, otcům – promluvit k událostem století. Z mozaiky osudů vytvořil jazykově rozmanité, plastické panoráma. Autor dílo dokončil v březnu roku 1999.

Životní příběh neúspěšného spisovatele a spolupracovníka Státní bezpečnosti před pádem NDR i po něm spojuje autor s příbuznými situacemi dávnější německé historie. „Hrdinou“ románu Širé pole je bývalý socialistický „osvětář“ Theo Wuttke, neúspěšný spisovatel, který se prokličkovával komunistickou totalitou tak, že přednášel „dělnické třídě“ o spisovateli z minulého století Theodoru Fontanovi – a ztotožnil se s ním do té míry, že mu kolegové říkali Fonty. Když ho Státní bezpečnost nutila k spolupráci, ve své uhýbavosti před jakýmkoliv jednoznačným „ano-ne“ svolil, a psal zprávy o situaci v kultuře, které podle jeho mínění nikomu neškodily. Přichází zhroucení NDR, pro komunistický svět jakýsi Poslední soud, jehož se Wuttke nejen pouze pro sebe nemohl dočkat, kterého se však pouze pro sebe zároveň úzkostně obával. Jaké bude pro něj účtování? Tento Grassův text vzbudil rozruch v Německu i v Evropě.

Své úvahy o moderní zejména německé, společnosti, předkládá autor v několikadějových liniích: ve snové sci-fi rozmlouvá s potkankou, která přežila jakousi globální katastrofu lidstva z pozice úspěšně přeživšího živočišného druhu komentuje lidské dějiny. S postavou liliputána Oskara (hrdina Plechového bubínku) navštěvuje Polsko a zobrazuje problematické německo-polské vztahy. V třetí rovině děje, v příběhu pěti vědeckých pracovnic sledujících znečištění Baltského moře, se vyslovuje autor k ekologickým problémům konzumní společnosti. Groteskně laděný, složitě strukturovaný obraz současného světa, při jehož kompozici autor pracuje s fantastickými i pohádkovými motivy.... celý text

Zápletka románu, odehrávajícího se převážně v roce 1967, se točí kolem gymnazisty Scherbauma, který plánuje veřejně upálit svého jezevčíka před berlínským hotelem Kempinski, aby šokoval konzumní společnost, jejíž svědomí je podle něj otupeno. Jeho učitel Starusch, vypravěč a autorovo alter ego, se snaží Scherbauma odradit, i když s jeho názory v zásadě sympatizuje. Groteskně-humorná struktura vyprávění se odvíjí od Staruschovy bolestivé terapie chrupu, během níž se mu vybavují osobní selhání a vzpomínky na válku a hospodářský zázrak. Tyto reminiscence odhalují zásadní problémy německé společnosti adenauerovské éry, včetně nepotrestaných válečných zločinců. Mezi postavami se objevuje i generál Schörner, známý svou krutostí v posledních dnech války. Grass, jako jeden z prvních levicových intelektuálů, poskytuje ironickou a vyváženou analýzu mentality a ideologií, které vedly k radikálnímu „studentskému hnutí“ v roce 1968. Přitakává jeho pohnutkám a cílům, ale distancuje se od prostředků, které často vedly k zaslepenému terorismu.

V novele Jako rak oživil Grass tragédii, k níž došlo mrazivé lednové noci roku 1945. Sovětská ponorka tehdy v Baltském moři potopila loď Wilhelm Gustloff, na níž před sovětskou armádou prchaly tisíce německých civilistů. Grass o této novele v rozhovoru v roce 2002 řekl: „Osud mé hrdinky Tully mi umožnil pojednat největší lodní katastrofu v historii lidstva, která byla zapomenuta... Na lodi bylo přes 10 000 lidí, mezi nimi na 4000 dětí... Útěk a vyhnání více než deseti milionů lidí ze ztracených východních provincií byly v západním Německu vytěsňovány, ve východním Německu neexistovaly vůbec... Při vší té hrůze se těchto témat zmocnila pravice a pojednává je například na internetu... I proto vyprávím historii lodi Wilhelm Gustloff od jejího spuštění na vodu až k potopení ruskou ponorkou v lednu 1945. Vysvětluji, proč byla tato loď postavena a proč nesla právě tohle jméno. K tomu byla nezbytná i fascinace nacistickou ideologií, jak se projevovala například ve spolku Kraft durch Freude (Síla z radosti), organizaci Německé pracovní fronty... Jde o nekonečný příběh. Proto se často setkáváme s nepochopitelným neonacismem už na vyšším stupni základních škol, na gymnáziích, a tento postoj přerůstá i na univerzity. To se nedá odbýt zákazem skinheadů ani zákazem NPD. Po těchto jevech se musí jít důsledně a já se o to snažím vypravěčskými prostředky.“

Satirická próza Žabí lamento o Německo-polské hřbitovní společnosti se odehrává na přelomu 80. a 90. let 20. století. V roce 2005 podle této knihy natočil režisér Robert Glinski stejnojmenný film.

Děj povídky se odehrává v roce 1647 poblíž Osnabrücku, kde se právě dojednávají podmínky míru, který vešel do dějin jako mír vestfálský. Námětem je fiktivní setkání sedmnácti německých barokních básníků a spisovatelů, kteří jsou představeni skutečnými jmény i díly, ale jež autor vybavil ze své fantazie povahovými rysy, názory a způsoby jednání a dotvořil je do plných, svérázných literárních postav. Básníci předčítají ze svých děl a v diskusích řeší poetologické problémy i osobní spory a animozity, ale posléze nad tím vším u nich převládne téma války a otázka, do jaké míry může, či zda vůbec má literatura — coby pouhé „krásné zdání“ — zasahovat do reálné politiky. Přítomní literáti se o to alespoň pokusí. — Do tohoto historického obrazu se ovšem nenásilně, nenápadně, ale pro Grassovy současníky snadno rozpoznatelně prolíná lehce ironický obraz známé Skupiny 47, jež se poprvé sešla přesně o 300 let později, těsně po konci války, která byla pro Německo i Evropu ještě ničivější než ta třicetiletá. V tomto prolínání Grass znovu prokazuje svou virtuozní schopnost parodie a parafráze i čtenářsky přitažlivé humorně-vážné hry s fatálními událostmi dějin. Díky své nevyčerpatelné fabulační vynalézavosti, ale také díky mimořádně důkladné znalosti dobových reálií zde Günter Grass podal tak živý, plastický a při vší fantazijnosti tak věrohodný obraz barokní doby, pro jaký bychom v německé poválečné literatuře stěží hledali obdobu.

Povodeň / Günter Grass -- Rekviem za nesmrtelného / Martin Walser -- Sebeobviňování / Peter Handke -- Zpoždění / Wolfgang Hildesheimer Čtyři ukázky západoněmeckého dramatu nejsou souborem, ve kterém by byly reprezentativně zastoupeny všechny formy západoněmecké dramatické tvorby. Hry G. Grasse (nar. 1927), M. Walsera (nar. 1927) a W. Hildesheimera (nar.1916) jsou ukázkou absurdního dramatu. Hra mnohem mladšího P. Handkeho (nar. 1942) je příkladem mluvené hry. Všechny hry však spojuje jedno: nespokojenost s tím, jak člověk vypadá a jak se projevuje.

V novele Jako rak oživil Grass tragédii, k níž došlo mrazivé lednové noci roku 1945. Sovětská ponorka tehdy v Baltském moři potopila loď Wilhelm Gustloff, na níž před sovětskou armádou prchaly tisíce německých civilistů. Grass o této novele v rozhovoru v roce 2002 řekl: „Osud mé hrdinky Tully mi umožnil pojednat největší lodní katastrofu v historii lidstva, která byla zapomenuta... Na lodi bylo přes 10 000 lidí, mezi nimi na 4000 dětí... Útěk a vyhnání více než deseti milionů lidí ze ztracených východních provincií byly v západním Německu vytěsňovány, ve východním Německu neexistovaly vůbec... Při vší té hrůze se těchto témat zmocnila pravice a pojednává je například na internetu... I proto vyprávím historii lodi Wilhelm Gustloff od jejího spuštění na vodu až k potopení ruskou ponorkou v lednu 1945. Vysvětluji, proč byla tato loď postavena a proč nesla právě tohle jméno. K tomu byla nezbytná i fascinace nacistickou ideologií, jak se projevovala například ve spolku Kraft durch Freude (Síla z radosti), organizaci Německé pracovní fronty... Jde o nekonečný příběh. Proto se často setkáváme s nepochopitelným neonacismem už na vyšším stupni základních škol, na gymnáziích, a tento postoj přerůstá i na univerzity. To se nedá odbýt zákazem skinheadů ani zákazem NPD. Po těchto jevech se musí jít důsledně a já se o to snažím vypravěčskými prostředky.“

Published for the Jewish Museum of New York, this illustrated catalog of the Danzig collection accompanied a major exhibition in 1980. It reflects decades of research on the ceremonial art and history of the Danzig Jewish community, which, in early 1939, chose to dissolve itself and emigrate rather than face Nazi oppression. The community sent its most valuable communal property to New York in ten large crates weighing over two tons. The collection includes items from the Great Synagogue of Danzig, artifacts from the Jewish cemetery, and ceremonial objects from local synagogues and private owners. Proceeds from the sale of these treasures were deposited into a special account to support the emigration of remaining members of the Danzig Jewish community who could still leave. This self-liquidation was unprecedented, effectively transforming Danzig into a "city without Jews." The catalog serves not only as a historical record but also as a poignant reminder of the community's resilience and the cultural heritage they preserved despite their tragic circumstances.

This selection combines Selected Poems (1966) and New Poems (1968). The German originals face the translations. Translated by Michael Hamburger and Christopher Middleton. A Helen and Kurt Wolff Book

Selected from the vast range of his work, the writings included in this anthology trace Günter Grass's development as a writer, and with it the history of a nation coming to terms with its past.Excerpts from Grass's major novels-from The Tin Drum to Crabwalk-are included, as are numerous short fictions, essays, and poems, many of which have never appeared before in English. Grass's gifts as an observer of and participant in the social and political landscape are justly celebrated, as are his inimitable sense of humor, his consistent defense of the disadvantaged, and his mastery of the forms of expression he has employed over the years.For readers in search of an introduction to his work or for those familiar primarily with his novels, this diverse collection offers a fresh and stimulating introduction to one of the world's greatest living writers.

Probably the most autobiographical of his novels, From the Diary of a Snail balances the agonising history of the persecuted Danzig Jews with an account of Grass's political campaigning with Willie Brandt. Underlying all is the snail, the central symbol that is both model and a parody of social progress, and a mysterious metaphor for political reform. From the winner of the Nobel Prize for Literature and author of The Tin Drum.

As the Berlin Wall crumbled and the two Germanys became one, Grass was one of a few who spoke out against reunification. In this collection of speeches and debates on the factors destined to reshape Europe, he is caustic, indignant, reflective, and compelling. Translated by Krishna Winston with A. S. Wensinger. A Helen and Kurt Wolff Book

Flood; Mister, Mister; Only Ten Minutes to Buffalo; The Wicked Cooks. Short plays belonging to the Theatre of the Absurd. Introduction by Marin Esslin. Translated by Ralph Manheim and A. Leslie Willson. A Helen and Kurt Wolff Book.

Six Decades grants us a privileged look behind the normally closed door of Nobel Laureate Günter Grass’ studio. For well over half a century Grass worked unceasingly as a writer, sculptor and graphic artist. While capturing the pulse of each decade of his long life in his novels, Grass also produced theatre pieces, poems, short stories, essays, etchings, lithographs, drawings and sculptures. He was furthermore politically active in his native Germany, set up several foundations, and was passionately dedicated to issues he saw of artistic, social and humanitarian importance. Combining Grass’ writings with over 800 reproductions of his visual art, documents and photographs, Six Decades allows us to follow his working processes from book to book, from year to year. He shares with us moments of private happiness and crises through texts and images, many of which were not originally intended for publication, including preparatory sketches, draft manuscripts, book cover designs and work plans.

Wer einmal eine Lesung von Günter Grass live erlebt hat, dem werden sein eindringlicher Sprechrhythmus, sein unverwechselbarer Sound immer im Ohr bleiben. Kein Sprecher konnte Grass' Texte besser präsentieren als der Autor selbst, der besonders gern aus seinen Gedichten vortrug. Günter Grass hat an zwei Abenden in Lübeck eine große Auswahl seiner Lyrik vor Publikum gelesen. Es waren ihm die liebsten Stü 140 Gedichte aus fünfzig Jahren, erschienen in seinen Lyrikbänden oder eingeflochten in seinen Romanen.

'Mit der Veröffentlichung von ›Grimms Wörter‹ endete ein siebeneinhalb Jahre andauernder Prozeß, der aus dreimal wechselnder Sicht mich zum Gegenstand hatte: als Jugendlicher, als Vater und als politisch engagierter Bürger. Während einer vergleichbar langen Schreibperiode war vor fünfzig Jahren die ›Danziger Trilogie‹ entstanden, und wie ›Die Blechtrommel‹, ›Katz und Maus‹ und ›Hundejahre‹ den Beginn meiner Existenz als Schriftsteller markierten, so fügten sich ›Beim Häuten der Zwiebel‹, ›Die Box‹ und ›Grimms Wörter‹ zur abschließenden Trilogie, die, wäre es nicht vermessen, unter dem traditionsreichen Titel ›Aus meinem Leben‹ stehen könnte.' Günter Grass, Sechs Jahrzehnte

Der Kampf um die Polnische Post in Danzig 1939 ist ein unvergesslicher Höhepunkt des Romans Die Blechtrommel. Grass lässt die makabren Szenen mit den ins Skatspiel flüchtenden, todgeweihten Verteidigern aus der Sicht des mittlerweile 15jährigen Oskar Matzerath schildern. Gnadenlos abschätzig gibt dieser, an nichts als am Ersatz seiner beschädigten Trommel interessiert, darin den früheren Liebhaber seiner Mutter preis, den liebenswürdig-sympathischen Jan Bronski. Dass Oskar in ihm seinen Vater sieht, erhöht nur noch seine Lust am grausamen Spiel. Die vielleicht ergreifendsten Kapitel des ganzen Buches.

Günter Grass wurde am 16. Oktober 1927 in Danzig geboren, absolvierte nach der Entlassung aus amerikanischer Kriegsgefangenschaft eine Steinmetzlehre, studierte dann Grafik und Bildhauerei in Düsseldorf und Berlin. 1956 erschien der erste Gedichtband mit Zeichnungen, 1959 der erste Roman "Die Blechtrommel". 1999 wurde ihm der Nobelpreis für Literatur verliehen. Grass lebt in der Nähe von Lübeck.

»Tanzen Sie noch? Leiden Sie unter dem Alter? Was war das größte Unglück in Ihrem Leben? Wären Sie lieber eine Frau?« – Es ist bemerkenswert, mit welcher Ausdauer Günter Grass über sechs Jahrzehnte auf die unterschiedlichsten Fragen seiner Gesprächspartner eingegangen ist, mal mit Humor, mal kompromisslos, stets auf hohem Sprach- und Reflexionsniveau. Ob als Schriftsteller, Bildhauer oder Grafiker, ob als gelernter Sozialdemokrat, Staatsbürger mit besonderer Reputation oder Literaturnobelpreisträger, immer wieder wurde er bis an sein Lebensende wie kaum ein Zweiter »ausgefragt«. Und stets nahm er in wechselnden Rollen Stellung zu ästhetischen, gesellschaftspolitischen und tagesaktuellen Problemen. Jederzeit auskunftsfreudig erläuterte der engagierte Zeitgenosse seine künstlerischen Ansätze und bewährte Arbeitsprozesse, äußerte sich zu Fragen der Poetik und zu Vorbildern seines Schaffens in Literatur und Politik, sprach offen über Frühprägungen, späte Einsichten und anhaltend belastende Traumata.

Ganz unten im Paradies – ein Atlas der sozialen Verwerfungen unseres Landes »Unser Buch handelt davon, wie würdelos es an den Rändern und mitten unter uns zugeht. Wenn Kinder hungrig zur Schule gehen, andauernde Arbeitslosigkeit alte und junge Menschen zermürbt, Asylanten, die nichts Kriminelles getan haben, in Abschiebehaft gehalten werden, wird Mal um Mal die Würde des Menschen verletzt.« Günter Grass Die hier versammelten »Zeugnisse alltäglichen Leidens an der Gesellschaft« von Beiträgern aus den unterschiedlichsten Berufssparten beleuchten materielle und soziale Notstände in der Republik, lassen Straßenkinder, Aussiedler, Selbsthilfegruppen zu Wort kommen, begleiten Gerichtsvollzieher und rechte Hooligans, schildern die Sisyphosarbeit von Ärzten und Sozialarbeitern, die Kompromisse, die Journalisten und Politiker eingehen müssen, beschreiben aber auch einfach nur die Situation von Frauen in Ost und West und immer wieder Einzelschicksale, die repräsentativ für die Gesellschaft sind.

In occasione del cinquantesimo anniversario della fine della guerra, due Nobel parlano di esperienze personali e speranze politiche, in un dialogo senza riserve.(Prefazione di Wolfram Schütte. Traduzione di Maria Luisa Cantarelli e Mariko Muramatsu)

Theaterspiele" enthält die StüBeritten hin und zurückHochwasserOnkel, OnkelNoch zehn Minuten bis BuffaloDie bösen KöcheStoffresteZweiunddreissig ZähneGoldmäulchenPOUM oder die Vergangenheit fliegt mitDie Plebejer proben den AufstandDavor

Die Münchner Rede des Patrioten Günter Grass: eine bittere Bilanz drei Jahre nach dem Fall der Mauer, angesichts des mißglückten Einigungsprozesses und des Rückfalls in die Barbarei: -Ist dem deutschen Hang zur Rückfälligkeit kein heilsames Kraut gewachsen? Ist uns die Wiederholungstat in Runenschrift vorgeschrieben? Muß uns Deutschen - wie zwangsläufig - alles, selbst das wunderbare Geschenk möglicher Einigung, zur monströsen Spottgeburt mißraten? Ist uns, die wir immer noch von letzten Ausflügen ins Absolute beschädigt sind, noch immer kein ziviler, das heißt humaner Umgang mit In- Und Ausländern möglich? Was fehlt uns Deutschen bei all unserem Reichtum?-

Hoofdpersoon van de roman is Oskar, die als dwerg min of meer onder en boven de wet is gesteld en de wereld observeert zonder taboes te kennen. Op zijn onafscheidelijke trom slaand wandelt hij door het leven, door het Derde Rijk, door de oorlogsjaren, door het Wirtschaftswunder. Hij wordt medewerker van het ‘Fronttheater’, gaat in de zwarte handel, in de kunst, gaat werken bij een bedrijf dat grafzerken produceert, speelt in een jazzorkest, hij wordt van een moord verdacht, maar de echte dader wordt gevonden en Oskar vreest nu dat hij binnenkort ontslagen wordt uit het rustige gekkenhuis waar hij zijn levensverhaal schrijft.

Möglicherweise hat der sinnenfrohe, auch auf kulinarischem Gebiet experimentierfreudige Günter Grass tatsächlich mal versucht, eine Süßholzwurzel zu raspeln, doch als Dichter ist dieser Wortbesessene niemals ein Süßholzraspler gewesen. Dennoch finden sich viele bewegende, lust- und humorvolle Liebeserklärungen in seinem umfangreichen poetischen Werk. Die Schriftstellerin Katja Lange-Müller hat ca. fünfzig Gedichte für diesen Band ausgewählt. Beeindruckende Hymnen auf deftige Speisen und Landschaften sind darunter, Lobgesänge auf die Sprache selbst, aber natürlich vor allem »astreine« Liebesgedichte von höchst disparatem Klang. Mal tönen sie scheu, dann forsch, mal zärtlich, dann pur erotisch, mal eher weh-, dann wieder übermütig.

Ein charakteristisches Beispiel für Grass' Kunst Gedichte und Lithographien »Ähnlich dem Gedichteschreiben ist das die Schreibarbeit begleitende Zeichnen ein Innehalten und Inne-Werden ... seine grafische Kunst ist konkret wie sein Blick für Wirklichkeit.« Heinz Ludwig Arnold Am Anfang eines Gedichts stehe oft eine Zeichnung, so Günter Grass. In diesem Band geben sich gezeichnete und geschriebene Metaphern wechselseitig Impulse, zu Themen, wie sie auch schon im ›Butt‹ zu finden sind: die Schwierigkeiten, die mit dem neuen Männer- und Frauenbild zusammenhängen, die Krisen der Liebe und gleichzeitige Sehnsucht nach Geborgenheit sowie Grass' Selbstverständnis als Schriftsteller.   Inhalt: - Zum Fürchten - Federn blasen - Arbeit geteilt - Was Vater sah - Helene Migräne - Kot gereimt - Torso weiblich - Gestillt - Mannomann

German

German

Bevat de drie boeken van de Danzig trilogie De blikken trommel, Kat en muis en Hondenjaren . Met zijn drie boeken over Danzig vestigde de Duitse schrijver Günter Grass zijn roem over de hele wereld. Zijn geboortestad maakte hij erin tot het mythische middelpunt van zijn rijke verbeelding. Hij schreef de boeken aan het eind van de jaren 50 en het begin van de jaren 60 van de twintigste eeuw, maar ze hebben niets aan literaire actualiteit ingeboet. Op onnavolgbare wijze brengt Grass de wereld van zijn jeugd in kaart, vooral die van de jaren 1930 en 1940. Niet alleen de kleine wereld van de mensen in Danzig, maar ook de grote wereld, die haar dreigende schaduw over een stad aan de Oostzee werpt. Günter Grass kreeg in 1999 de Nobelprijs voor literatuur.

Offenheit, Intensität und Vielfalt Zum 80. Geburtstag von Günter Grass - Sämtliche Gedichte des Nobelpreisträgers in einem Band Von seinen ersten Gedichten aus ›Die Vorzüge der Windhühner‹ von 1956 bis hin zu den im Frühjahr 2007 erschienenen Gedichten des Bandes ›Dummer August‹ versammelt dieser Lyrik-Band sämtliche Gedichte des Nobelpreisträgers.

Einblicke in Grass' künstlerisches Schaffen: Der Autor reflektiert über seine Anfänge als Zeichner und Schriftsteller, die er parallel zu seiner Ausbildung als Bildhauer und Grafiker verfolgt hat. Trotz der Herausforderungen seines Doppelberufs bleibt er sowohl im Zeichnen als auch im Schreiben autodidaktisch und weicht nie von seinem kreativen Weg ab. In dieser Sammlung finden sich autobiografische Essays, Reden, Gedichte und Interviews, die einen umfassenden Einblick in sein Leben und Schaffen bieten. Themen umfassen die Vorzüge der Windhühner, das Schreiben von Gedichten, die Bedeutung der Erzählung, sowie die Rolle der Literatur in der Bundesrepublik. Grass thematisiert auch die Verbindung zwischen Literatur und Politik, die Herausforderungen des Theaters und reflektiert über seine eigene Rolle als Autor. Weitere Beiträge behandeln persönliche Erlebnisse, gesellschaftliche Beobachtungen und philosophische Überlegungen, die sein Werk prägen. Diese Sammlung ist nicht nur ein Rückblick auf seine Karriere, sondern auch eine tiefgehende Auseinandersetzung mit den Fragen, die sein Schaffen und die Welt um ihn herum bestimmen.

Eine politische Stellungnahme Im Jahr, als die Mauer gebaut wurde, setzten sich die christlich nennenden Parteien auf die Diffamierung des politischen Gegners. Konrad Adenauer verleumdete Willy Brandt, den Regierenden Bürgermeister von Berlin, als „uneheliches Kind“ und Emigranten. Diese Ungeheuerlichkeit motivierte Günter Grass, Partei zu ergreifen und politisch aktiv zu werden. Seit 1965 sprach er in Bundes- und Landtagswahlkämpfen, setzte sich mit der SPD auseinander und erlangte internationales Ansehen. Der vorliegende Band umfasst programmatische Reden, Interviews, einen Einakter, Gedichte, Briefe und Kommentare, die drei Jahrzehnte bundesdeutscher Politik reflektieren. Inhaltliche Schwerpunkte sind unter anderem die Auseinandersetzung mit Wahlen, die Rolle der SPD, die Verantwortung des Wählers und die Herausforderungen des demokratischen Sozialismus. Grass thematisiert die politischen Strömungen seiner Zeit, von der Sozialdemokratie zwischen Kommunismus und Kapitalismus bis hin zu den Argumenten der SPD. Er beleuchtet die Bedeutung der Stimme des Wählers und die Verantwortung der Schriftsteller als Bürger. Der Band bietet eine kritische Betrachtung der politischen Landschaft und regt zur Reflexion über die Zukunft des demokratischen Sozialismus an.

Nach der Vollendung seiner hochgelobten Novelle suchte Günter Grass Erholung beim Bildhauern und Töpfern. In seinem Gedicht „Gottähnlich“ reflektiert er darüber, wie er nach dem Schreiben des Buches eine heitere Beschäftigung suchte und begann, Figuren aus Töpferton zu formen. Dieser Band erzählt von Grass’ unstillbarem Drang zum Schreiben. Er versammelt 36 oft virtuose Gedichte des Nobelpreisträgers, die in expressiver Manier teils mehrere Seiten umfassen, während andere, fast im meditativen Stil von William Carlos Williams, alltägliche Details mit sexuellem Anklang in prägnanter Kürze zu Metaphern verdichten. Einige Gedichte sind weniger gelungen, doch die besten Momente sind lyrisch schön. Das Buch wird ergänzt durch Zeichnungen von drehenden und kopulierenden Paaren, die in einem Totentanz agieren, als würden sie durch die Seiten wandern oder hilflos Purzelbäume schlagen. Diese Illustrationen transportieren viel von der tragikomischen Heiterkeit, die auch in Grass’ Gedicht „Gottähnlich“ zum Ausdruck kommt.

Döblins Debütroman aus dem Jahre 1915 wurde als das erste Meisterwerk expressionistischer Erzählkunst bewundert. Der Roman, der im China des 18. Jahrhunderts spielt und zum ersten Mal ungeheure Menschenmassen agieren lässt, markiert den Beginn der Moderne. Die Geschichte des armen Fischersohnes Wang-lun, der zum Anführer einer pazifistischen Sekte wird, aber schließlich doch zu den Waffen greift, ist eine Parabel auf die Unmöglichkeit einer friedlichen Welt.

Über die Verletzung des Grundgesetzes. Deutsche Einheit 1990 - fünf kritische Beiträge des Nobelpreisträgers für Literatur. Günter Grass hat sich immer als Verfassungspatriot begriffen. Die leichte Liebe zu ewigen Werten, die auch »national« heißen und sowieso schnell die Fahne wechseln, das ganze dröhnend aufgeblähte Vaterland waren und sind ihm fremd und viel zu dürftig. Sein Patriotismus stützt sich auf die beste Verfassung, die es in Deutschland je gegeben hat: das Grundgesetz. Mit der Einheit 1990 wurde es verletzt. Davon handeln die in diesem Buch gesammelten Reden eines »vaterlandslosen Gesellen«: im Februar des Einheitsjahres in der Evangelischen Akademie Tutzing gehalten oder im Oktober im Reichstag in Berlin vor den Fraktionen der Grünen und Bündnis 90. Inhalt: - Kurze Rede eines vaterlandslosen Gesellen - Der Zug ist abgefahren – aber wohin? - Einige Ausblicke vom Platz der Angeschmierten - Bericht aus Altdöbern - Ein Schnäppchen namens DDR

Grazie all'identificazione (giustificata anche da alcune affinità biografiche) con l'autore di Effi Briest , di cui conosce a memoria romanzi, poesie, lettere e pagine di diario, Fonty diventa un testimone informatissimo della storia tedesca, da Federico il Grande a Helmut Kohl; le cesure storiche dell'Ottocento - il '48, l'unità tedesca del 1871, Bismarck - sono termine di confronto e di riflessione per le tragedie e le svolte del secolo successivo. Dall'accostamento di insoliti percorsi personali risulta un affascinante panorama di duecento anni di storia tedesca, un susseguirsi di vivissime immagini, presenti o passate, con cui Günter Grass, valicando ogni cronologia, guida il lettore verso l'essenza stessa della Germania.

Eine Auswahl der schönsten Gedichte von Günter Grass. Günter Grass hat als Lyriker angefangen, und er schreibt Gedichte bis heute. In ihnen allen – auch den politischen oder polemischen – herrschen die Gegenstände vor, nicht die Gefühle; die Beobachtungen, nicht die Ideologie. Sie sind besessen von den Dingen, die uns umgeben und die die eigentlichen Anstifter unserer Gefühle und Gedanken sind: die Federn, die wir in die Luft blasen, der Inhalt des geöffneten Schranks, die Ostsee und ihre Geräusche, die Folgen der Pilzsuche. Die schönen Wörter. Klaus Wagenbach, mit dem Werk von Günter Grass seit Beginn vertraut, hat die schönsten Gedichte ausgewählt, nicht nur aus den Gedichtbänden, sondern auch aus den verstreut veröffentlichten und in den Romanen enthaltenen.

In dem Buch unter dem Titel „Fünf Jahrzehnte - Ein Werkstattbericht“ blickt Literaturnobelpreisträger Günter Grass auf seine künstlerische und literarische Entwicklung zurück.

Ein Jahr lang hat Günter Grass mit federleichtem Pinselstrich in Gedichten und Aquarellen „Fundsachen“ aufgezeichnet: Radieschen und Raps, Spargel, Kastanien und Fallobst, Kaninchenspuren im ersten Schnee. Grass lädt ein, ihm in seinen Garten, auf eine dänische Insel und in die portugiesische Landschaft zu folgen. Sein Jahrbuch von 1997 hält Stimmungen fest: den zärtlichen Neid auf das Kopfkissen der Geliebten, das nach Mückenöl riechende Sommerglück. Noch dem gnadenlosen Fortschreiten des Alterns gewinnt er ein Lachen ab. Günter Grass, 1927 in Danzig geboren, Schriftsteller, Bildhauer, Grafiker, wurde 1999 mit dem Nobelpreis für Literatur ausgezeichnet. Sein Gesamtwerk erscheint im Steidl Verlag. Zuletzt erschienen Beim Häuten der Zwiebel, Die Box und Unterwegs von Deutschland nach Deutschland.

G. Grass, nemecký prozaik, básnik a dramatik, nositeľ Nobelovej ceny za literatúru (1999) v zbierke poviedok Moja zelená lúka predvádza svoj rozprávačský talent. Zbierka čitateľa zaujme a prostredníctvom symbolov, irónie a satiry (s "grassovskými" prvkami narážky, grotesky, karikatúry, parafrázy) osloví stálou aktuálnosťou a pálčivosťou nadčasového problému. V zbierke autor opisuje, pranieruje, zamýšľa sa, hodnotí, fantázia sa prepletá s realitou, absurdné obrázky striedajú idylické. V novele Deň otcov (základ románu Der Blutt - Ploskáč) sa medzi oslavujúcich mužov s pocitom ukrivdenosti vmiešali štyri ženy. Kontrastuje bezohľadne činný, meniaci a nosný mužský princíp so ženským citlivým, milujúcim, nežným. Tragikomické situácie umocňuje absurdita, poníženie sa strieda s výslním... Dielo Güntzera Grass patrí ku klenotom nemeckej i svetovej litertaúry.

De blikken trommel is de grootse roman over Oskar Matzerath, die op driejarige leeftijd weigert te groeien omdat de tijd waarin hij gedwongen wordt te leven - de fatale jaren van het nationaal-socialisme - hem niet bevalt. Deze even aanstootgevende als aangrijpende roman is een van de hoogtepunten uit de naoorlogse literatuur.

Wiederabdruck von Ingeborg Bachmanns (1926-1973) Büchnerpreisrede aus dem Jahr 1964: eine Schilderung von Angstträumen in Berlin, der unbekümmert invaliden, schizophrenen Stadt