Zdeněk Gerych Knihy

Kniha Zdeny Kaprálové Zítra bude líp je skutečným příběhem o zápasu s totalitními režimy a nenávistí, kterou podněcovaly. V mikrohistorickém vyprávění rodiny Kaprálových se zrcadlí život generace, která proti své vůli procházela bouřlivým obdobím našich dějin. Strhující na knize je její autenticita - skutečné postavy prožívají skutečné události své doby – se strachem, slzami, odhodláním, s důvěrou i přemoženi zoufalstvím. Plasticitu mistrného vyprávění podtrhují obrazy z míst, která jsou řadě čtenářů známa z vlastní zkušenosti: brněnské ulice, údolí Říčky, modřická továrna Biochema (později Fruta). Druhé české vydání knihy je doplněno o šestnáctistránkovou fotografickou přílohu ilustrující děj knihy, vzpomínku Evy na své rodiče, kapitolu o mecenášství Kaprálových v České republice a stručnou historii klíčových míst knihy - továrny Biochema a Horního mlýna na Říčkách (dnes Kaprálův mlýn). 3. vydání, v češtině 2.... celý text

Z dálky více než jedenácti staletí promlouvá hlas japonské básnířky Ono no Komači, pozoruhodné, legendami opředené postavy japonské literatury. Velkou skupinu tvoří pětiverší umožňující nám proniknout do typicky japonské poetiky snu, která je u básnířky Komači nerozlučně spjatá s básněmi milostnými a také s řadou pověr. Její poezie je bohatá na básnické obrazy a jak je v japonské poezii zvykem, často přírodní úkaz vyjadřuje stav lidské mysli. Souborné vydání jejích sto šestnácti krátkých pětiverší (tanka) a jedné delší skladby (čóka) vychází česky vůbec poprvé.

Básnická sbírka jako pouto s domovem a mateřským jazykem. Rozhlasový a nakladatelský redaktor Zdeněk Gerych (1953) odešel v roce 1985 do USA, kde nejprve pokračoval v oboru jako šéfredaktor malého nakladatelství, ale potřeba živobytí ho zahnala na univerzitu a poté do energetiky. Žije v Houstonu, ale zároveň pro české nakladatelství Vyšehrad přebásnil čtyři sbírky starojaponské poezie. Její odezva je jedním z tónů sbírky, ale určující motivy patří obyčejným jistotám domova, přiznané lyrice vzpomínek: Jaká pošetilost / touhu zapírat! // Bylo to v Praze – / a dodnes to v ní je.

Básník Zdeněk Gerych a výtvarník Václav Špale se poprvé setkali na počátku sedmdesátých let ve studentské kapele, která zkoušela ve sklepích pod pražským Karolinem. Když se Zdeněk zanedlouho zamiloval do Václavova obrazu jihočeské krajiny do té míry, že obraz za 300 Kčs na splátky koupil, bylo jejich přátelství zpečetěno. Od těch dob Zdeněk od Václava obrazy a kresby prakticky jen dostával, od roku 1986 pak výhodnou výměnou za Zdeňkovy básně posílané ze Spojených států tak dlouho, dokud jich nebylo dost na jejich první básnickou knížku Zastavený film (2016). Relikviáře jsou knížkou druhou a první vpravdě společnou, protože její doplňující se obrazové a textové části hrají stejně důležitou roli.

Generační souputníci básník Zdeněk Gerych (1953) a výtvarník Václav Špale (1950) setkávají se potřetí ve společné básnické sbírce. Ilustracemi i poetikou navazují na předchozí Zastavený film (2016) a Relikviáře (2018), také zde jsou určujícím pohledem vzpomínky a konfrontace s nabytými zkušenostmi, u Gerycha silně ovlivněné americkým exilem a zároveň prociťované v návratech do rodných Čech s obdivem ke Skácelovi, Halasovi, Holanovi. ...sedíme nad svůdnou krabicí, / víčka pevně sevřená, / jen abychom neviděli, / jak dopadl ten bláznivý pokus, / kterému se říká život.