Henry James Knihy

Sladká Francie přinese obdivovatelům ovoce výlučně jako celek, a proto není moudré omezovat její krásy na pozlátko předváděné v Paříži. Svérázné kouty této různorodé země uhranuly i vyznavači pitoreskna Henrymu Jamesovi, a tak se jimi jako nejslavnější americký reprezentant zjemnělé tradice konce devatenáctého století kochá s týmž zaujetím, jaké ve svých románech věnoval třeba ladným liniím kávového šálku. Mladík z dobré newyorské rodiny, pro nějž byla francouzština vstupenkou do Starého světa, přitom prokáže sympatie k joie de vivre francouzského Jihu, elegantní styl a bystrozrak znalce umění. Ale ať už se toulavý spisovatel zabývá nabubřelostí některých zámků na Loiře, rozebírá rekonstrukci středověké pevnosti v Carcassonne či linie nejznámějších katedrál, ať obhlíží antické památky v Provenci nebo jen na pláži v Normandii glosuje rovnostářské poměry třetí francouzské republiky, vysvítá zpod tohoto něžného pošklebování cosi vážného, co předčí i zápisky jeho předchůdce Stendhala. James si cení neopakovatelného kouzla, jímž hostitelská země dýchá a jež je třeba uchovat, protože na něj poutník jinde na světě nenarazí. S odstupem jednoho a čtvrt století vypovídají autorovy črty mimo jiné o pravém smyslu moderního „bytí na cestě“, které se pod tlakem rychlosti a banalit změnilo v uniformní turistickou zábavu pro masy.

Isabel Archerová připomíná moderní postavu uvězněnou do staršího rámu. I po přestěhování do Evropy by si tato jiskrná mladá Američanka ráda uchovala možnost svobodné volby plynoucí z nemalé renty, a proto projevuje instinktivní touhu „uvidět, vyzkoušet, poznat“. To ji vychyluje z konvencí pozdního devatenáctého století a činí ještě neodolatelnější v očích těch, kdo v odhodlání svobodné dámy odmítající tradice spatřují kapitální úlovek. Oduševnělá, velkorysá, ale též naivní hrdinka váhá mezi nápadníky ztělesňovanými tu zámožným lordem, tu směšným panákem pronásledujícím ji až zpoza oceánu, ba i vážně churavým bratrancem. Všechny v zájmu vnitřního růstu zdvořile odmítá – a zároveň je ve své přímočarosti tak urputná, že předpokládá stejně čestné úmysly i od druhé strany, což nakonec vede k osudové chybě...

Novely tvoří vedle monumentálních románů druhé ohnisko díla Henryho Jamese. Tento svazek nabízí čtyři skvosty, jež dosud česky nevyšly. V kleci: Mladá žena – londýnská telegrafistka, zajatá „v kleci“ malinkaté poštovní pobočky – dešifruje v telegramech, které jí procházejí rukama, záchytné body soukromých životů. Nakonec se dozví víc, než si možná přála vědět. Školák: Předčasně vyzrálý chlapec, který vyrůstá v ulhané a rodině, se spřátelí se svým domácím učitelem, jediným dospělým, jemuž věří. Vyústění příběhu evokuje klasickou tragédii. Autor Beltraffia: Makabrózní zpráva, již o zoufalých rozbrojích uvnitř rodiny populárního anglického romanopisce podává jeho mladý americký ctitel. Oltář mrtvých: Protagonista příběhu se snaží uchovat vzpomínku na své mrtvé přátele, aby je uchránil před úplným zapomenutím v ruchu každodenních událostí. Potkává ženu, která jeho ideály sdílí – a poté zjistí, že mezi ně minulost položila nepřekročitelnou bariéru.

Příběh malé Maisie je vyprávění o holčičce, kterou rozvodový soud nepřiřkl ani jen matce, ani otci. Střídavě má pobývat u obou. Rozvedení rodiče v ní zprvu vidí báječný prostředek pro svou pomstychtivost, ale po čase o ni ztrácejí zájem, a Maisie postupně začíná lnout k svým nevlastním rodičům, novým partnerům otce a matky, ke staré guvernantce paní Wixové i dalšímu služebnictvu. Vztahy jejich rodičů, vlastních i nevlastních, vstupují stále do nových kombinací, a Maisie –⁠ s vrozenou nevinností –⁠ uprostřed střetávajícího se světa dospělých je ponechána, aby si sama vytvořila jakýsi citlivý pohled na dobro a zlo.

Jamesova próza Utažení šroubu z roku 1898 sice nese jasné hororové prvky, její vyznění a symbolické poselství je však mnohem složitější než u běžného duchařského příběhu. Hlavní zápletka je přitom vcelku průzračná – guvernantka osiřelých sourozenců zjistí, že pravý život jejích svěřenců se odehrává ve spojení s již mrtvými osobami, sluhou a bývalou vychovatelkou. I ona se s nimi setkává, chce děti před přízraky ochránit, ale neúmyslně tak způsobí neodvratitelnou tragédii. „Mámo co dělat s příběhem,“ napsal o knize překladatel Radoslav Nenadál, „který přerůstá ve varovné podobenství o škodlivosti násilí a všech překážek stavěných do cesty svobodného rozvoje mladého člověka… Není však třeba vůbec zapotřebí tento homosexuální podtext zvlášť zdůrazňovat nebo se o něj přít, stačí brát tíhnutí dětí k oněm přízrakům krásných rozesněných nocí, které guvernantce naopak připadají tak úděsné, jako touhu po realizaci dětské fantazie, a především po právu na vlastní volbu toho, jaký budu a jaký cítím, že musím být… James předvedl krajní případ. Nemůže-li mladý člověk žít dál tak, jak odpovídá jeho představám a jeho bytostnému založení, hyne jako květina ve tmě nebo v suchu.“... celý text

Ve dvaadvaceti črtách z cest, které shrnul do svazku Italské hodiny, skládá moderní americký klasik Henry James ódu na milovanou Itálii se stejnou zevrubností, s jakou se v psychologických prózách zajímá o „dům lidské duše“. Zvláštní stav „mysli na toulkách“ ponouká autora zkoumat povahu civilizačního jevu zvaného turismus. Během čtyřicetiletého putování po zemi, jež zažila vzestup i pád nejslavnější starověké říše a zvedá se z popela jako znovusjednocený stát, neuniknou Jamesovu bystrozraku ani první excesy masového cestování v časech, kdy se na silnicích teprve začínaly ozývat klaksony automobilů a památková péče byla v plenkách. Čtenář užasne, nakolik jsou autorovy postřehy stále aktuální jak na nejnavštěvovanějších místech Itálie, tak v zákoutích daleko od hlučícího davu. Ale ať už se James trefuje do babylonského srocení na benátské laguně, ať si dobírá politické poměry odrážející se v ulicích věčného Říma, ať se kochá zaostalostí venkova nebo se koří tisícileté kráse Florencie, Sieny či Ravenny, poslouží milovníkovi Itálie jako zasvěcený průvodce nejvyšší třídy. Estetická vnímavost se v jeho osobitém náhledu snoubí s jiskrným nadhledem a tradicí anglosaského humoru, a tak výsledek této vášně k sladké Itálii zastiňuje cestopisy jeho nejtoulavějších amerických předchůdců: Marka Twaina a Hermana Melvilla.

Jamesův kratší román z roku 1881, jímž vrcholí první období jeho rozsáhlé tvorby, je pronikavou sondou do lidské psychiky a jemnou studií lidských vztahů. Nehezká, nepříliš chytrá dívka Catherine Sloperová, která žije se svým otcem, významným newyorským lékařem, v domě na Washingtonově náměstí, se zamiluje do švarného, bystrého mladého muže Morrise Townsenda. Otec jejich vztahu nepřeje, neboť se právem domnívá, že dceřin nápadník usiluje pouze o její dědictví. Pohrozí Catherine, že ji vydědí, vezme-li si Townsenda. Když se to její ctitel dozví, zmizí ze scény. Catherine se po čase otevírají oči a Townsendovy zištné motivy ji hluboce raní. Dokáže se však ze zajetí zaslepeného citu vymanit a objektivně nazřít pravdu o sobě, o Townsendovi i o svém ryze racionálním otci. Marný je pak opožděný pokus Townsenda znovu po letech Catherine získat, její těžce vykoupená životní rovnováha a osobní integrita je neotřesitelná. Jamesův příběh o ztracených iluzích je průzračným portrétem dívčí duše a v plné míře potvrzuje, že James patří k zakladatelům moderního psychologického románu.

Jemnou psychologickou kresbou vystihl autor hrdiny svého prostinkého příběhu, odehrávajícího se v Benátkách ve starém romantickém paláci, obývaném pouze dvěma starými ženami. Do tohoto prostředí přichází literární kritik, který usilovně pátrá a snaží se zmocnit rukopisných památek po slavném zesnulém spisovateli.

Henrymu Jamesovi je v Anglii dobře, tak dobře, že ji poctil magií výřečnosti, v níž svého času nenašel mezi Američany konkurenta. Při objevování krás země, kterou coby odchovanec měšťanského New Yorku na sklonku života přijal za náhradní vlast, se jeho bystrozrak uplatní nejen ve chvílích, kdy se fascinovaně zahledí na Londýn, babylonskou podstatou děsivý a zároveň lákavý mumraj lidských typů. Jasnozřivě se projeví i na vrcholcích majestátních útesů, na sedačce obyčejné lokálky, na chodbách sirotčince nebo na výpravách, při nichž spisovatel z pozic vlažného křesťana glosuje zdánlivě ustrnulý klid zdejších katedrálních městeček. Stranou od projevů rodícího se masového turismu putuje autor pěšky, na bicyklu i ve člunu za dávnou historií ostrovní velmoci, jelikož malebné trosky ohlodané zubem času ho odedávna vábí nejvíc. Kráčí ve stopách kolegů Thackerayho, Dickense či Scotta a všímá si pozůstatků „veselé Anglie“ ze Shakespearových dob. To dědictví je přece patrné i nadále: v rozkochání pozdní viktoriánské éry, která se navzdory útlocitně pěstěné uměřenosti tak ráda baví, zvlášť když se namane neděle, park, neřkuli dostih v Derby. Angličan svého času vynašel způsob, jak pohodlně žít a současně si uhájit čest i svobodu volby – a o tom jednadvacet črt láskyplně ostřených Jamesovou „dvojitě broušenou ironií“ vypovídá ze všeho nejvíc.

Mladá Američanka přijíždí do luxusních švýcarských lázní mezi konvenční místní společnost a brzy se v cizím prostředí seznámí s mladíkem z této vrstvy. Jejich počínající milostný vztah je sledován a kritizován jejich úzkoprsým okolím a skandál kolem mladé dvojice vyvrcholí, když se dívka odváží odejít bez doprovodu na výlet. Nespoutaná, ale bezelstná a naivní dívka je objektem intrik a zlomyslných pomluv a teprve po její nečekané smrti dokážou někteří lidé z této společnosti ocenit její otevřenost. Poetická novela z konce minulého století je portrétem půvabné a nekonvenční dívky a jejího prvního milostného vzplanutí.