Eduard Světlík (* 6. listopadu 1903 Přerov – 8. března 1970 Kroměříž) byl kroměřížský malíř. Maloval hlavně krajiny (jeho inspirací byla vodní díla a Beskydy), ale také figurální kompozice a zátiší.
Eduard Světlík ve svém Půvabu poetiky vsadilna humornou formu popisu básnických prostředků a forem. Ukazuje nejen svou erudici znalce teorie, ale vysvětlované pojmy ilustruje výhradně svou vlastní tvorbou; nezůstává u definic a příkladů, ale dalšími poznámkami se vrací k danému jevu a upozorňuje na jeho funkci v básni.
Originální pohled na tělesná onemocnění – infekce, bolesti hlavy, úrazy, srdeční a žaludeční potíže, nádory a AIDS – z pera dvou odborníků na fenomén nemoci, Ruedigera Dahlkeho, lékaře, přírodního léčitele a psychoterapeuta, a Thorwalda Dethlefsena, diplomovaného psychologa a psychoterapeuta. Nemoc je podle nich obecným stavem, projevem života ve stresu a nepohodě, a všechny choroby jsou jen hmotná vyjádření poselství z duchovní sféry, která nám naznačují, co bychom v životě rozhodně měli změnit. Pokud tvrdohlavě trváme na nezdravých vzorcích uvažování a chování, tělo nám to dá nekompromisně najevo. Podle autorů často postačí změna postoje k tomu, aby člověk pocítil znatelnou úlevu i na fyzické úrovni. Doplněno podrobným přehledem symptomů a jejich interpretací.
Koláž ze života a díla satirika J. R. Picka. Monografická část sleduje celou Pickovu životní i tvůrčí dráhu, jednotlivé oddíly odpovídají zhruba hlavním etapám a zájmům jeho života. Základní hodnocení hlavních aktivit představují vždy dvě studie, dobová a retrospektivní. Vzpomínky přátel a spolupracovníků dokreslují Pickův portrét a atmosféru doby. Tato část je doplněna aforismy a epigramy vydanými časopisecky, druhá část je pak výborem z vydaných knih.
Tajný příkaz vrtkavého krále k vraždě přivádí jeho elegantního státního sekretáře a favorita, jenž proslul nesčetnými milenkami právě tak jako náklonností k pážatům, do osudové závislosti na monarchovi. Mezi nimi stojí svůdná kněžna Eboli. Je královou milenkou, bude milenkou i jeho oblíbence?
Ty tři však spojují nejen erotické vztahy. Každý z nich bojuje o udržení rostoucí moci. Každý se cítí absolutně jistý, přesto však má strach a riskuje všechno: španělská ruleta.
Dominantní roli hraje Antonio Pérez, jedna z nejjiskřivějších postav evropské historie. K jeho nejbližším přátelům patřili papež Řehoř XIII., Tizian, toledský kardinál, věhlasný mořeplavec Andrea Doria a don Juan de Austria, nelegitimní syn císaře Karla V. Jeho marnotratně vedená domácnost v paláci o čtyřiceti místnostech spolykala měsíčně deset tisíc zlatých dukátů. Nejcennější obrazy z jeho majetku dnes zdobí galerii Prado v Madridu a Hospital de Afuera v Toledu.
Kdybychom nevěděli, že C.C. Bergius svědomitě ctí fakta, mohli bychom ho podezírat, že u tohoto románu popustil uzdu své fantazii. Nejpoutavější příhody však píše sám život. Zde je to napínavá románová historie na ponuře třpytivém pozadí španělské renesance.
Kniha je nejen prostým záznamem o cestě přes Sibiř a Dálný východ na Aljašku, ale díky autorově stylu, který nezapře dlouholetou praxi publicisty a novináře, je i cenným informačním zdrojem poskytujícím celou řadu cenných faktů o historii autorem navštívených regionů, životě původních i dnešních obyvatel, společenských a hospodářských změnách z doby sovětské moci i let po rozpadu SSSR. Jedním z nejzajímavějších témat knihy jsou autenticky zaznamenané autorovy rozhovory s místními obyvateli z nejrůznějších společenských tříd a vrstev, mezi málo známá témata, jimž se autor věnuje, patří i problematika ruského osídlení Aljašky a vztahu "ruských Američanů" k původním zde žijícím indiánským kmenům.