Hugo von Hofmannsthal byl rakouský spisovatel, který se proslavil jako dramatik, básník a esejista. Jeho díla se často zabývají komplexními psychologickými tématy a otázkami identity. Hofmannsthalův jedinečný styl, charakteristický hudebním jazykem a lyrickou krásou, zanechal nesmazatelnou stopu v německojazyčné literatuře. Jeho schopnost proniknout do hlubin lidské duše a jeho mistrovství ve formě z něj činí významnou postavu literárních dějin.
Jednotlivé příběhy spojuje autorův názor na význam smyslového vnímání světa a lidí a jeho přesvědčení, že je nemožné vnímat skutečnost nebo lidskou osobnost v její celistvosti. Náročná, filozoficky laděná, formálně vytříbená próza. Výbor z próz rakouského dramatika a básníkapřelomu 19. a 20. století je doplněn výběrem z jeho myšlenek a poznámek.
Povídky rakouského spisovatele Hofmannsthala mají tajemnou až snivou atmosféru. Vytvářejí dojem, že autor jen zaznamenává úsek života osoby tak, jak byl zažit. Postavy procházejí poměrně složitým vývojem na malém prostoru, jaký povídka poskytuje. Žijí bohatým vnitřním životem. Někdy jakoby postava překvapivě zemřela vprostřed rozvyprávěného a vlastně nedořešeného příběhu (Pohádka 672. noci). Jindy je příběh rozetnut překvapivou událostí (Lucidor). Často se však vyprávění zbytečně rozbíhá do slepých uliček a odvádí pozornost přílišnou popisností (Andreas – střední část). Jindy je děj hektický, plný rychlých střihů, až může čtenář snadno ztrácet nit (Andreas – poslední část).
Proslulá skladba spisovatele Huga von Hofmannsthal (1874–1929) z počátku 20. století odkazuje daleko hlouběji do minulosti: je v ní zpracován anglický Everyman, moralita z patnáctého století. Středověký námět oděl rakouský básník po pěti stech letech do jazyka zbarveného starodávnou němčinou. Původní anglický moralistní dialog umírajícího s postavami Smrti, Boha, Dobrých skutků, Náboženství, Vědění atd. přetvořil v divácky přitažlivé drama o rozhazovačném muži. Monolog personifikovaného Mamonu, dialogy boháčů i chudáků velmi současně probírají neřesti našeho moderního světa. A hra představuje i hluboké zamyšlení nad prožitkem smrti. Její hluboký i temný humor zlákal ke zpracování i hudebníky. Již v roce 1916 k ní napsal scénickou hudbu Jean Sibelius, šest monologů zpracoval i významný švýcarský skladatel Frank Martin. Hra každoročně zahajuje slavný salcburský festival v Rakousku, v Německu bývá hrána v berlínském dómu. Její věhlas ji ve třicátých letech přivedl i na česká jeviště.
Výbor z rané tvorby rakouského autora, jenž lyriku (zde předkládanou) později opustil a věnoval se dramatu a próze.Verše rakouského básníka a dramatika, vytvořené v mladém věku, mají znaky raného geniálního díla. Autor v nich reaguje na krizové jevy tehdejší společnosti a v útěku od skutečnosti do snů vytváří svébytný básnický styl, v němž myšlenka, jazyk, melodie, imaginace a tvar vytvářejí dokonalý celek.
Eine Auswahl der wichtigsten Erzählungen Hofmannsthals. Neben dem „Märchen der 672. Nacht“, der „Reitergeschichte“ und dem „Erlebnis des Marschalls von Bassompierre“ finden sich unter anderem die „Soldatengeschichte“, die „Augenblicke in Griechenland“ oder „Die Frau ohne Schatten“, die Hofmannsthal auch als Opernlibretto verarbeitete.
Die bis dato unveröffentlichte Korrespondenz umfasst insgesamt über 200 Briefe, ausgetauscht zwischen dem deutschen Komponisten Richard Strauss, dem österreichischen Schriftsteller Hugo von Hofmannsthal und Alfred Roller, Bühnenbildner unter Gustav Mahler und eine der zentralen Figuren des österreichischen Opern- und Theaterschaffens des frühen 20. Jahrhunderts. Neben dem viel gelesenen und zitierten Briefwechsel zwischen Strauss und Hofmannsthal ermöglichen die Briefe von und an Roller einen neuen Blickwinkel auf die österreichische Musikgeschichte, auf die Entstehungsgeschichte wegweisender Produktionen wie dem Rosenkavalier oder Jedermann sowie die Gründungszeit der Salzburger Festspiele.
