Zofia Posmysz
Zofia Posmysz (nar. 23. srpna 1923, Krakov) - polská spisovatelka a scenáristka, vězenkyně nacistických koncentračních táborů.
Narodila se 23. srpna 1923 v Krakově. Její studia na střední obchodní škole přerušila válka. Během okupace pokračovala ve studiu na tajných školách. Aby nebyla vyvezena na nucené práce do Německa, začala pracovat jako servírka v kasinu pro německé důstojníky. S přáteli ze školy se scházela v různých bytech, kde si četli zprávy z ilegálních tiskovin (Biuletyn Informacyjny, Polska Zbrojna). Při této činnosti byla 15. dubna 1942 zatčena a internována na krakovském Montelupichu.
S dalšími padesáti ženami, uvězněnými za účast v odboji, byla 30. května 1942 deportována do KL Auschwitz, kde obdržela vězeňské číslo 7566. Počáteční období pro ni bylo velmi těžké. Pracovala v komandech mimo tábor (Aussenkommnando) – nejprve rozbíjela na podzim rozoranou půdu (Landwirtschaftkommando), poté vysekávala rákosí z rybníků a kosila seno (Wasserkommando).
Po útěku jedné ze spoluvězeňkyň byla její skupina zařazena do trestného oddílu (Strafkommando) na Budach. Tam byly podmínky vůbec nejhorší – ženy dostávaly velmi málo jídla a pracovaly při kácení stromů v lese. Po převedení trestného oddílu do nově utvořeného ženského tábora v Birkenau byla Posmysz vybrána na škrábání brambor (Schälküche), což výrazně zlepšilo její životní podmínky v táboře. V prosinci 1942 onemocněla tyfusem, podařilo se jí však vyléčit. Jistou dobu pracovala jako ošetřovatelka na nemocničním bloku, odkud se dostala zpět ke škrábání brambor a později do kuchyně k obsluze kotlů.
Díky znalosti němčiny byla Posmysz v polovině roku 1943 vybrána jako písařka (Schreiberin) do skladu chleba a kuchyně (Schreibstube Küche und Brotmagazin). Na tomto výhodném postu se udržela až do evakuace tábora na počátku roku 1945. Po pochodu smrti byla transportována do KL Ravensbrück a odtud do pobočného tábora v Neustadtu-Glewe, v němž se 2. května 1945 dočkala osvobození.
Po návratu do vlasti nemohla Zofia Posmysz najít v Krakově práci, proto se přestěhovala k sestře do Varšavy. Začala pracovat jako korektorka v redakci novin Głos Ludu, v nichž v roce 1945 debutovala svědectvím o esesmance Irmě Grese v článku Znam katów z Belsen. Więźniarka z Oświęcimia opowiada o działalności oskarżonych w Lüneburgu, jenž byl publikován již v roce 1945. Snažila se rovněž doplnit si nedokončené vzdělání. V roce 1946 složila maturitní zkoušku a nastoupila na studia polonistiky na Varšavské univerzitě. Po jejím absolvování začala v roce 1952 pracovat v rozhlase Polskie Radio. V roce 1960 se vdala za spisovatele a redaktora Polského rádia Jana Piaseckého.
V roce 1976 odešla spisovatelka do důchodu. Volného času využila k mnohým cestám do zahraničí – cestovala po Evropě a v roce 1985 strávila půl roku v USA u své přítelkyně z koncentračního tábora Auschwitz Marty Sawické. V roce 1989 se stala členkou SPP (Stowarzyszenie Pisarzy Polskich). Dnes žije ve Varšavě a účastní se různých společenských, kulturních i vzdělávacích akcí.