Jacopo Benassi Knihy

Co mají společného životy Elsiny Maroneové, miliardářky s krátkou zkušeností jezdce Formule 1, nenapodobitelně se vlnící v bocích, a Salvatora Varrialeho přezdívaného (nepřáteli) vážka, bosse Camorry ukrytého (přáteli) v jednom casertském sklepě? A život Peppina Valletty, romantického zpěváka z piano baru, který se obětuje pro svého postiženého syna, s životem Lindy Giugiù, téměř neporazitelné u pokerového stolu? A co život Aristida Perrelly, podobajícího se nelítostné a nespoutané přírodní síle, Donny Emmy, proradné příležitostné vrátné v jednom luxusním paláci s panoramatickým výhledem na Neapol, Girolama Santagaty, „římského advokáta a mezinárodního misantropa“, Enzy Condéové, vědkyně celosvětového věhlasu, Marka Valleho, mlčenlivého Boloňana a Settimia Valoriho, „neúnavného obhájce sebe samého a znepokojivě banálního muže“? Společné mají právě to, že to jsou životy. A jako každý život jsou směsicí všeho, co nám připadá rozhodující a přitom takové není, řídkých okamžiků štěstí a přemíry bolesti, zdánlivé jednotvárnosti přerušované záblesky světla, nenadálými vnuknutími a tisíci aspekty, které jsou možná nepodstatné, ale to neznamená, že podružné. Na základě podobizen fotografa Jacopa Benassiho si Paolo Sorrentino představuje životy zvěčněných osob, aniž by znal jejich jména a údaje o nich.

When the Music's over. Keine Kunst ist und wirkt so unmittelbar wie die Musik. Keine. Konserven sind gut, große Musiker live zu erleben ist etwas ganz anderes – kann es jedenfalls sein. Das Klima, die Tagesform, die Lebenslage, alles fließt ein in den Vortrag, egal, wie oft ein Stück schon gespielt wurde. Und selten, aber manchmal, gibt es diesen Kurzschluss und die Zuhörer werden Teil der Performance, hören nicht einfach zu, sind Teil eines sinnstiftenden Zusammenhangs. Verstehen ohne Analyse. Im BTOMIC, einem kleinen Underground Club in der Nähe von Genova, muss es oft so gewesen sein. Sonst hätte Jacopo Benassi, der mit Freunden zusammen den Club von 2011 – 2015 geführt und Musiker wie Julia Kent, Mary Ocher, Lydia Lunch, Eugene Chadbourne, Tav Falco und viele andere auf die Bühne geholt hat, seine Bilder nicht machen können. Seine Schwarz-Weiß Bilder von den Zuhörern – Jüngeren und Älteren, Männern und Frauen, in Lederhosen, Shorts oder Anzug, Barbie Shirt oder Blümchenkleid. Sie alle hören und FÜHLEN und es ist sehr schön, das zu sehen. When the Music's over? Im Btomic sind die Lichter aus, aber die Musik spielt weiter.