Naum Jakovlevič Berkovskij Knihy

Literární kritiky a studie 5 je součástí rozsáhlého souboru, který se zaměřuje na analýzu a interpretaci literárních děl, přičemž se věnuje různým aspektům literární teorie a kritiky. Autor Naum Jakovlevič Berkovskij zkoumá významné literární směry a jednotlivé autory, přičemž se snaží odhalit hloubku a komplexnost jejich děl. V tomto svazku jsou zahrnuty kritické eseje a studie, které se dotýkají jak klasických, tak moderních textů, a to v kontextu historických a kulturních vlivů. Hlavními tématy jsou vztah mezi literaturou a společností, vývoj literárních žánrů a technik, a také otázky identity a existencialismu v literatuře. Berkovskij se věnuje jak známým autorům, tak i méně prozkoumaným hlasům, čímž přispívá k širšímu porozumění literárnímu diskurzu. Čtenáři mohou očekávat důkladnou analýzu, která vychází z bohaté tradice literární kritiky a nabízí nové pohledy na známá díla. Tento svazek je cenným zdrojem pro studenty, akademiky a všechny zájemce o literární teorii a kritiku.

Výbor ze statí sovětského literárního historika, divadelního a literárního kritika představuje průřez autorovým dílem. Jeho analýzy, přibližující význačné postavy světové i ruské literatury, jako např. Shakespeara, Cervantese, Schillera, Puškina, Dostojevského a Čechova, se zaměřujívesměs na mezilidské a společenské vztahy a vazby. Z rus. originálů Literatura i teatr, Staťji o literature a sborníku Rannij buržuaznyj realizm vybrala, uspoř., přel., pozn. a [jmenným a názvovým] rejstříkem opatřila Věra Jungmannová ; Jiřina Táborská: Analytik a portrétista, doslov

Práce sovětského literárního historika a kritika si všímá zdrojů a předchůdců romantismu, podává obecnou charakteristiku a vývoj německého romantismu, přičemž se pozastavuje zejména u tzv. jenského a heidelberského romantismukonce 18. a začátku 19. století a sleduje v monografických studiích výrazné představitele, tj. Novalise,Tiecka, Hölderlina, Arnima, Brentana, Kleista a E. T. A. Hoffmanna. Přel. a jmenný rejstřík sest. Růžena Grebeníčková. Doslov Německá romantika v literárně historické koncepci Nauma Berkovského a pozn. naps. Vladimír Svatoň.

Čtyři studie sovětského literárního historika a kritika, jejichž znakem je, že pojednávajíce o dramatickém textu, nevidí ho izolovaně od jeho jevištního provedení, nýbrž naopak v těsné souvislosti s ním. První je věnována Shakespearově tragédii Othello, druhá divadlu Schillerovu, třetíseverskému dramatiku Ibsenovi a čtvrtá inscenaci Dostojevského Idiota ve Velkém dramatickém divadle Maxima Gorkého v Leningradě r. 1958, jež se autorovi stala příležitostí k prověrce, jak Idiot je a jak může být živý. Z autorova rukopisu přel. Věra Jungmannová, Eva Sgallová a Růžena Grebeníčková, která napsala předmluvu.