Alexander von Humboldt

Friedrich Heinrich Alexander Freiherr von Humboldt (14. září 1769 Berlín – 6. května 1859 tamtéž) byl německý přírodovědec světového významu a spoluzakladatel geografie jako empirické vědy.

Jeho výzkumné cesty vedly přes Evropu až do Střední Ameriky a Jižní Ameriky jakož i do Střední Asie. Zabýval se obory z oblasti fyziky, chemie, geologie, mineralogie, vulkanologie (vyvrátil „neptunismus“), botanika (založil fytogeografii), zoologie, klimatologie (izotermy, klima), oceánografie a astronomie, ale také ho zajímaly otázky hospodářské geografie, etnologie a demografie. Kromě toho si dopisoval při tvorbě svého velkolepého díla s mnoha odborníky z celého světa z mnoha rozdílných oborů a vytvořil tak svéráznou vědeckou síť.

V Německu dosáhl mimořádné popularity především díly „Ansichten der Natur“ a „Kosmos“. Již za svého života požíval neuvěřitelně vážnosti, což odráží jeho přízviska „druhý Kolumbus“, „vědecký znovuobjevitel Ameriky“, „kníže vědy“ a „nový Aristoteles“ (pamětní mince Pařížské Akademie Věd).

Otec Alexander Georg (1720–1779) pocházející z Pomořan byl pruský důstojník a sloužil v sedmileté válce a byl jmenován komořím korunní princezny. Jako takový se oženil s vdovou Marií Elizabeth von Holwede (1741–1796), rozenou Colomb, dcerou ze zámožné rodiny hugenotů. Z tohoto sňatku přišli na svět dva synové, Wilhelm (* 1767 v Postupimi) a Alexander, který se narodil 14. září 1769 v Berlíně.

Otcovo postavení vysvětluje zvláštní vztah bratrů Humboldtů ke královské rodině, zvláště ke korunnímu princi, pozdějšímu Fridrichu Vilémovi II., jednoho z Alexandrových kmotrů. Po rozvodu následníka trůnu roku 1769 skončily dosavadní povinnosti von Humboldta jako komořího. Vrátil se k zpět ke svému soukromému životu na zámku Tegel. Jeho hlavní snahou bylo dát jeho synům co nejlepší výchovu a vzdělání, proto, sám jako člen svobodných zednářů, žádal domácího učitele, který by jim přiblížil osvícenské myšlení.

Tak si bratři prošli dvě různá období, prvním od roku 1775, kdy je vychovával a vzdělával Rousseauvou pedagogikou inspirovaný Joachim Heinrich Campe. Od roku 1777 je vychovával Gottlob Johann Christian Kunth, blízký přítel domácího pána, po jeho náhlé smrti roku 1779 také po něm pozůstalé vdovy.

V letech 1799–1804 podnikl Humboldt svou první cestu do Latinské Ameriky, kterou vědecky zkoumal a popisoval. Jeho zápisky z této cesty byly přes 21 let vydávány v obrovském nákladě. Byl jeden z prvních, kdo vyjádřil názor, že kontinenty, které omývá Atlantik, byly kdysi spojeny v jeden celek (Jižní Amerika a Afrika). Později se jeho pětidílná kniha Kosmos (1845) pokusila o sjednocení různých oblastí vědeckých poznatků. Humboldt podporoval a pracoval i s jinými vědci včetně s Josephem-Louis Gay-Lussacem, Justusem von Liebigem, Louisem Agassizem, Matthewem Fontainem Maurym a nejznámějším z nich Aimém Bonplandem (se kterým vedl mnoho svých vědeckých bádání). Tato památná expedice položila základy věd fyzická geografie a meteorologie. Podle svých náčrtků izoterm (kartografických čar spojujících místa o stejné teplotě) současně vymyslel metody srovnávání klimatických podmínek různých zemí. Humboldt však také podnikl další výpravy, např na Kubu (díky své práci je nazýván „druhým objevitelem Kuby“) a Trinidad nebo do Ruska.