Guimarães Rosa Knihy

Novela jednoho z největších latinskoamerických autorů 20. století, z jehož díla byl do češtiny již v 70. letech přeložen román Velká divočina: cesty, vtahuje čtenáře do magického světa brazilského sertaa. Spolu s agrotechnikem Miguelem, jehož osud zavede na statek U dobré palmy burití, vstupujeme do pozdně patriarchálního světa, jemuž jako hlava rodiny vévodí pan Liodoro a v němž se mnohé točí kolem tří mladých žen, Liodorovy slunečné dcery Glórie, její temné sestry Marie Behú a jejich bývalé švagrové, městské dívky Leandry. Tento takřka neprodyšně uzavřený svět, kde čas plyne, jako by stál, se i zde Guimaraesi Rosovi stává mikrokosmem, v němž vystupují do popředí klíčové otázky lidské existence, tentokrát především láska a různé podoby, které na sebe v životě bere. Jazykově mnohovrstevné dílo s prvky básnické prózy vychází v mistrovském překladu Vlasty Dufkové.

Honák Soropita si vzal za ženu dívku z nevěstince, dobrodružný život pověsil na hřebík a stal se váženým hospodářem. Nečekaná návštěva starého přítele v něm však probudí pochybnosti nad ženinou věrností a počestností, žárlivost i starou touhu udělat pořádek po pistolnicku. Druhé, přepracované vydání překladu této neobvyklé milostné novely z brazilského Tanečního souboru Joa Guimarese Rosy navazuje na vydání novely Burití v nakladatelství Torst, jež se setkalo s mimořádným ohlasem. Knihu doplňuje obsáhlý Rosův rozhovor o jeho pojetí literatury a fundovaná studie překladatelky Vlasty Dufkové.

Dramatický román z roku 1956 prošel v mnoha překladech světem jako ojedinělý obraz brazilského vnitrozemí, „velké divočiny“, které bylo počátkem dvacátého století krajem nehostinným, ale uhrančivým svou drsnou exotičností. Strhující příběh zbojníků, kteří chtějí pomstít smrt svého vůdce, je zároveň příběhem osudové lásky. Střetají se tu síly dobra a zla na poli válečném i v nitru muže, osudově spjatého s přítelem, který jej provází na nebezpečné cestě životem.

Dramatický román z roku 1956 prošel v mnoha překladech světem jako ojedinělý obraz brazilského vnitrozemí, „velké divočiny“, které bylo počátkem dvacátého století krajem nehostinným, ale uhrančivým svou drsnou exotičností. Strhující příběh zbojníků, kteří chtějí pomstít smrt svého vůdce, je zároveň příběhem osudové lásky. Střetají se tu síly dobra a zla na poli válečném i v nitru muže, osudově spjatého s přítelem, který jej provází na nebezpečné cestě životem. Doslov napsal Zdeněk Hrbata.

Autor podáva príbehy a životné osudy detí sertaa – banditov jaguncov brázdiacich pusté a neľútostné planiny, kde na každom kroku číha smrť v rozličných podobách, proti ktorej bojujú, dôsledne zachovávajúc pravidlá vlastného mravného zákonníka. Za samotným príbehom vykresleným ústamihrdinu Riobalda – bývalého banditu, skrýva sa motív hľadania princípu dobra a zla symbolizovaného jednotlivými charaktermi.