Peter Bergsma Knihy

Stěžejní dílo nejznámějšího jihoafrického autora a dvojnásobného nositele Bookerovy ceny za literaturu rozvíjí v alegorickém příběhu vzpoury jednotlivce proti útisku a degradaci člověka téma morálního dilematu, před nímž stojí každý, kdo se stane svědkem svévole státní moci, – téma, které zůstává stejně aktuální, jako bylo v době, kdy se Coetzeemu stalo prostředkem ke kritice koloniálního útlaku přežívajícího v bývalém apartheidu.

Mistrovská současná próza Chlapectví působivě vypráví o životě třináctiletého mladíka, souženého pocitem provinění a strachem. Odmítá otce, necítí k němu nejmenší úctu, a trpí výchovou matky, jež ho současně zbožňuje i nesnáší. Chlapec, vyrůstající poblíž Kapského Města, žije dvojím životem - ze vzorného a nesmírně schopného studenta ve škole se doma mění ve frackovského tyrana, který však bez ustání trpí hrůzou, že ztratí matčinu lásku. Utíká do svého uzavřeného světa, objevuje literaturu, probouzí se v něm sexuální touha a stále silněji si uvědomuje rozpory dožívajícího apartheidu. To vše v něm vyvolává zmatek a hoch se upíná k jedinému místu, kam podle vlastního přesvědčení patří: k rodinné farmě, jež mu však nikdy nebude doopravdy náležet. Charakteristický styl Coetzeeho vyprávění vtáhne čtenáře do děje od první stránky a předestře před námi hrdinův pubertální náhled na život stejně jako jeho nelehké dospívání. Realistické záběry se splétají v jediný celistvý, působivý obraz světa a duše dorůstajícího mladého muže.

Román je zpovědí vyřazené robotky jménem Klára, nadané pokročilou umělou inteligencí i pozoruhodnými pozorovacími schopnostmi. Klářiným úkolem je starat se o dospívající dítě, které si ji v obchodě vybralo, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Klára ovšem coby výjimečný robot dostává výjimečný úkol – starat se o dítě vážně nemocné, na jehož nemoc není lék. V příběhu vyprávěném jazykem poznamenaným zvláštnostmi v Klářině vnímání a vyjadřování skutečnosti potvrzuje Ishiguro opět své literární mistrovství. Díky rafinovanosti, s níž Ishiguro vtahuje čtenáře do Klářiny snahy pochopit, jak vlastně lidi fungují, přesahuje román meze pouhé společenské kritiky, satiry či alegorie. Podobně jako dřívější Ishigurova próza Neopouštěj mě patří sice i jeho nový román do žánru sci-fi, daleko víc však připomíná tu tragikomickou, tu melancholickou pohádku. Pohádku o lidském světě odkázaném na nelidské Slunce, v jehož proměnlivém světle se dospělí nejednou jeví dětinštější než děti a roboti lidštější než lidé.

Ellisova prvotina, a byť je méně známá než Americké psycho, nijak za ním nezaostává. Autor v ní otevřeně, jak je jeho zvykem, zachycuje všechny neduhy, jimiž v 80. letech 20. století trpěl svět americké smetánky, zobrazuje svět drog a citové vyprahlosti dětí hollywoodských celebrit.

Elizabeth Costello is an Australian writer of international renown. Famous principally for an early novel that established her reputation, she has reached the stage where her remaining function is to be venerated and applauded. Her life has become a series of engagements in sterile conference rooms throughout the world - a private consciousness obliged to reveal itself to a curious public: the presentation of a major award at an American college where she is required to deliver a lecture; a sojourn as the writer in residence on a cruise liner; a visit to her sister, a missionary in Africa, who is receiving an honorary degree, an occasion which both recognise as the final opportunity for effecting some form of reconciliation; and a disquieting appearance at a writers' conference in Amsterdam where she finds the subject of her talk unexpectedly amongst the audience. She has made her life's work the study of other people yet now it is she who is the object of scrutiny. But, for her, what matters is the continuing search for a means of articulating her vision and the verdict of future generations.

Paulu Raymentovi je šedesát a po nehodě přišel o část pravé nohy. S nalomeným zdravím a chmurami na duši se vrací do svého poustevnického bytu, kde se o něj má starat ošetřovatelka Marijana, chorvatská imigrantka. Paul si začíná bolestně uvědomovat mučivou pravdu: nemá děti. Současně se v něm však probouzí ještě jiný, naprosto nečekaný cit touha po Marijaně. Svou lásku jí ale nemůže projevit jinak než snahou pomoci jejímu synovi. Nabídne se tedy, že Dragovi zaplatí vzdělání, ačkoli dobře ví, že ona jeho velkorysost nikdy neocení. Marijaniny úmysly náhle přestávají být tak nevinné a čisté jako ještě před nedávnem. Jednoduché vztahy se začínají komplikovat

Hij moet weg van dat eindeloze platteland, weg uit dat betoverend mooie landschap. Hier, in Zuid-Afrika, kan hij nooit een dichter zijn, en al helemaal geen groot dichter zoals T.S. Eliot. Want dat wil hij worden, een groot dichter met een wild liefdesleven, hij wil gedichten schrijven waarvan de schoonheid met stomheid slaat, gedichten die iets uitdrukken wat hij in de Zuid-Afrikaanse bewegingsloosheid maar niet kan uitdrukken - maar wat eigenlijk? Hij moet weg, naar Londen, daar wordt verfijnder gesproken, daar zal hij zijn weg vinden naar de vrouwen en de grote poëzie. Natuurlijk is zijn moeder ontsteld, wat moet dat dan wel voorstellen, een dichter, en bovendien schijnt het in Londen koud te zijn. Het Londen van de vroege jaren zestig, waar hij toch naartoe gaat, is nog geen 'swinging London', maar een verwarrende en vijandige mierenhoop. Hij schopt het daar ten slotte tot programmeur. Maar zo leidt hij niet het grootse en meeslepende leven van een dichter. Hij heeft niet eens een vriend! Hij heeft een muze nodig! Hij raapt al zijn moed bijeen en leert allerlei vrouwen kennen die hem na een paar moeizame nachten eigenlijk alleen nog maar van de poëzie afhouden, vooral van liefdesgedichten!

translation