Ernest Hemingway Knihy

V Povídkách jako by se promítal celý autorův život – od let dětství a dospívání, od tragických zkušeností generace, která prožila první světovou válku, po historie z loveckých výprav a zachycení lidských reakcí v kritických momentech na frontě či v zázemí, uprostřed býčí arény nebo při nejrůznějších životních situacích. A tak se v povídkách ocitáme uprostřed Afriky pod zasněženými vrcholy Kilimandžára i v lesích Michiganu, na italské frontě i v poválečné Francii, ve Španělsku i ve Wyomingu, a stále nás provází autorův vnímavý pohled, kterým své hrdiny často staví do mezních situací.

Románová prvotina sedmadvacetiletého autora, jenž svým dílem došel světové slávy. Vylíčil v něm různé podoby, příběhy a cítění příslušníků tzv. „ztracené generace“, lidí prošlých první světovou válkou. Prožívají rozčarování poválečným světem, marně hledají naplnění svých představ o něm, snaží se zapomenout a nalézt životní jistotu.

Jediná divadelní hra Hemingwayova je výrazem jeho sympatie k republikánskému Španělsku. Napsal ji v r. 1937 za španělské občanské války v Madridě uprostřed výbuchů pum. Sám o ní řekl, že „jedná jenom o madridské kontrašpionáži a obsahuje-li nějaké mravní naučení, pak to, že lidé,kteří pracují pro jisté organizace, mají velmi málo času na domácký život“.

Prastaré téma tragické lásky, zasazené do rámce válečných událostí, které autor sám dobře poznal, je vyprávěno jazykem klasicky prostým i intenzivně citovým. Hrdinou příběhu je mladý Američan, dobrovolník v italské armádě za první světové války, který se zamiluje do anglické ošetřovatelky. Stejně jako milostný příběh sám upoutají čtenáře i umělecky pronikavé postřehy o životě na bojišti i v zázemí. Hemingway odmítá válku jako nesmyslná jatky, vidí, že v tomto střetnutí jde o zájmy, které jsou prostým vojákům té i oné strany cizí. Třebaže se Hemingway k válečným námětům ještě několikrát vrátil a jeho pozdější díla obrážejí zralejší pohled, stal se tento román svou novostí a bezprostředností klasickým dílem americké literatury.

Stejnojmenná povídka dala jméno souboru textů, z nichž mnohé jsou publikovány v češtině poprvé a jež spojuje téma: Španělsko, býčí zápasy a býci. A snad ještě více ústřední myšlenka Hemingwayovy tvorby: „Člověka lze zničit, ale ne porazit.“ Sbírka vůbec poprvé klade vedle sebe Hemingwayovy texty žurnalistické a beletristické. Překvapí tím, jak blízko k sobě mají. Hemingway novinář nepřestává být vtipným a dynamickým vypravěčem, jenž naplňuje reportáže poutavými mikropříběhy, Hemingway spisovatel si uchovává tolikrát marně napodobovaný „objektivní“ styl bystrého, střízlivého a zdánlivě nezúčastněného reportéra. Čtenářská obec dostává poprvé možnost sledovat genezi a inspirační zdroje některých jeho děl o jedné z nejzáhadnějších tradic: o španělské koridě, pro mnohé kruté krvavé podívané, pro jiné úchvatné umělecké formě naplněné poetickou symbolikou; o rituálu, jenž byl Hemingwayovi – spisovateli i novináři – něčím víc, než jen atraktivní záminkou k tvorbě, metaforou boje o přežití, byť i tou bezpochyby byl. Sledovat jej očima jednoho z největších spisovatelů XX. století přináší nesrovnatelný zážitek. Knihu ilustruje na půl sta dobových, v Čechách rovněž poprvé publikovaných, fotografií zachycujících Hemingwayem popsané děje i konkrétní hrdiny.

Ukázky z děl autorů od šestnáctého století až po rozmarné vyprávění Jeroma K. Jeroma, Arthura Ransoma, George Orwella a Ernesta Hemingwaye. Všechny příběhy spojuje celoživotní vášeň pro řeky, říčky, jezera a pro jejich šupinaté obyvatele. Dokázali zachytit ranní mlhy při čekání, až ryba zabere, nadšení lovce, bezmeznou trpělivost i nesmírnou radost z úlovku. Jejich mistrovské líčení upoutá každého zaníceného rybáře, ale dopřeje zážitek z kapitálního úlovku i tomu, kdo nikdy nedržel rybářský prut v ruce. Povídky: Královské kratochvíle-Gervase Markham, Dokonalý rybář-Izaak Walton, Vycházka-William Wordsworth, Studie křídových proudů-Charles Kingsley, Deníky Francise Kilverta-Francis Kilvert, Bevis aneb klukovská dobrodružství-Richard Jefferies, Umělcovy rybářské příhody-John Shirley-Fox, Kdesi daleko, kdysi dávno-W.H. Hudson, Tři muži ve člunu-Jerome K. Jerome, O muškaření-Edward Grey, Na soutoku bystrých řek-H. Plunket Greene, John Macnab-John Buchan, Ryba-Rupert Brooke, Příprava pstruhových vod-Eric Taverner, Vlasec a prut-Arthur Ransome, Velká řeka s dvěma srdci-Ernest Hemingway, Řeka na vysočine-Neil Gunn, Losos Salar-Henry Williamson, Vyjít si na vzduch-George Orwell, Rybičky-H.E. Bates, Píseň o Hiawathovi-Henry Wadsworth Longfellow, Teče tudy řeka-Norman Maclean, Nikdo neřekl ani slovo-Raymond Carver, Walden aneb život v lesích-Henry Thoreau, Štika-Ted Hughes.

Románový triptych, jehož pojítkem je postava úspěšného malíře Thomase Hudsona. Stejně jako se děj knihy odehrává na jednotlivých ostrovech v Atlantickém oceánu a na Antilách v oblasti Golfského proudu, představují tři části románu jakési ostrovy uprostřed života hlavního.

Zdánlivě jednoduchý příběh o starém kubánském rybáři stíhaném smůlou, který po 84 dnech konečně chytí rybu jen proto, aby o ni po dlouhém, trýznivém boji zase přišel. Tato veleúspěšná novela o odvaze, vytrvalosti a boji Člověka s vlastními pochybnostmi, s přírodními živly a touhou všechno vzdát pomohla Hemingwayovi získat velké uznání a v roce 1954 také Nobelovu cenu za literaturu. ## MOJE KNIHOVNY Přidat do nákupního seznamu » Kliknutím na tlačítko zařadíte knihu do seznamu k pozdějšímu nákupu.

Autorova románová prvotina (1926), vycházející také pod názvem Fiesta, bývá považována za jedno z jeho nejdůležitějších děl. Začíná jako nekonečný tah po pařížských barech, jako večírek, který začne už ráno a nikdy neskončí… Jenže nejde o výraz nevázaného života, ale spíše o náplast na děsivou minulost. Hemingwayovi „ztracení hrdinové“ tu prožívají možná horší věci než v zákopech. Jejich život je poznamenán deziluzí, smutkem a depresí. Ani všechny bary od Paříže po Madrid nemůžou utišit palčivost ztrát a neustálý neklid.

Světově proslulý román, vzniklý na základě autorových prožitků ze španělské občanské války. Doslov „Smrt a láska v Hemingwayově románu Komu zvoní hrana“ napsal Karel Kosík, historickou poznámku František Kružík.