Stéphane Mallarmé byl klíčovým francouzským symbolistickým básníkem, jehož dílo předjímalo a inspirovalo rané umělecké avantgardy 20. století, jako byly dadaismus, surrealismus a futurismus. Jeho poetický jazyk a inovativní přístup k verši zanechaly nesmazatelnou stopu v moderní literatuře. Mallarmé se proslavil jako mistr formy a symbolismu, který zkoumal hlubiny jazyka a jeho schopnost vytvářet nové reality. Jeho vliv na následující generace umělců a spisovatelů je nezpochybnitelný.
Výbor z poezie největšího francouzského symbolisty Stephana Mallarméa Souhlas noci, rozšířený o nové překlady několika básní v próze, vychází s původní studií Jana Tomeše, jež se nesměla objevit v prvním vydání.
Náš výbor Ve věštné běli (31 básní) se omezuje jen na básníkovu lyriku. Usiluje o nalezení průniku nejživotnější části Mallarméova básnického odkazu a šťastných překladatelských řešení. A co víc: obraz básníka tak skoupého na slovo o sobě, chce zahlédnout v zrcadlové síni výroků jeho významných předchůdců, současníků i potomků. Knihu doprovází 31 celostránkových reprodukcí děl impresionistů, Mallarméových současníků (ilustrace Edgar Degas, Albert Dubois-Pillet, Henri Fantin-Latour, Édouard Manet, Claude Monet, Odilon Redon, Auguste Renoir, Alfred Sisley, Félix Vallotton, James Abbott McNeill Whistler), a je vybavena rozsáhlým esejem básníka Vladimíra Janovice, doslovem univerzitní profesorky Jany Nechutové a ediční poznámkou Vladimíra Janovice.
Výbor z poezie největšího francouzského symbolisty Stephana Mallarméa Souhlas noci, rozšířený o nové překlady několika básní v próze, vychází s původní studií Jana Tomeše, jež se nesměla objevit v prvním vydání.
Žánr básní v próze, pohybující se v krajně kultivované podobě na pomezí poezie, esejů, maxim i starých rytin, se u nás příliš nepěstoval. Pro připomínku mohou padnout jména Víta Obrtela nebo Jana Vladislava a před nimi – jak jinak – Jaroslava Vrchlického. Jejich domovem je Francie. Antologie Plameny v zrcadle sleduje jejich proměny od Baudelaira přes Rimbauda, Mallarméa a Prousta až k Jacobovi a Reverdymu. Mají být „klenotem“ a „líbezným šerosvitem života“, zároveň však dovedou s radioaktivní intenzitou vyjadřovat vnitřní či vnější životní zážitek či zachytit výmluvný střípek krvavě vážné životní epizody. V literatuře reprezentují v čiré podobě řád a tvar.
Výběr z poezie francouzských básníků v překladu Karla Čapka.
Soubor Mallarmého veršů sestavený Jiřím Pecharem.
