Životopis německého generála, strůjce atentátu na Hitlera. Přibližuje jeho rodinu, vojenskou kariéru i vývoj k přesvědčení o nutnosti odstranit Hitlera. Příprava a průběh.
Nositel Nobelovy ceny za výzkum v oblasti buněčné genetiky Francois Jacob se ve své knize poutavým způsobem ptá na smysl vývoje živých organismů, mechanismy, které tento vývoj řídí a na funkci přírodního výběru. Odpovídá na otázky, týkající se dědičnosti, rozmnožování, sexuálního výběru či stárnutí. Kniha zaujme každého čtenáře, který se chce seznámit se základními problémy biologického vývoje a evoluční teorie.
Deset povídek, k nimž je připojena titulní novela, přináší průřez Onettiho drobnějšími prozaickými útvary. Autor je prozaikem vyhraněným, osobitým a vyzrálým, od svých počátků vytváří zvláštní fiktivní svět s přesnou topografií, přejímá z jednoho díla do druhého některé postavy, aby v něm metaforicky předvedl všeobecný lidský úděl. Je typickým prozaikem města, a to velké městské aglomerace, charakteristické pro jihoamerický kontinent. Vyniká uměním vyprávět příběh z více perspektiv, osvětlit jedinečný lidský osud z mnoha úhlů a tím jej provždy vtěsnat do naší paměti. Jeho postavy jsou nejčastěji snílkové, zaskočení svým prostředím; častý je pro něj motiv mládí a hledajícího dospívání. Rád si volí postavy výjimečné – liliputánskou tanečnici, žebračku, slepou dívku, boxera, který má kariéru už za sebou...
Umělecky zatím nejdokonalejší román italského neorealisty (nar. 1927) hledá nový pohled na nenové, ale stále ještě zajímající téma citových problémů jeptišky. Aktivním činitelem je tu mladičká novicka, která šla do kláštera jen proto, že se jí to zdálo pro tu chvíli nejvýhodnější. Sama dodá odvahu k seznámení čtyřicetiletému účetnímu, utopenému v jednotvárnosti života, a svým životním elánem jej přiměje k vyvinutí aktivity, k níž by se jinak při své vrozené plachosti nikdy neodhodlal.
Námětem románu je převoz starého trestance Valsnisiho z jedné trestnice do druhé.Po jednotvárném životě v cele vidí Valsnisi opět svět,byť zamřížovaným okénkem vězeňského vagónu.Valsnisi ví,že stojí na prahu smrti,čas od času ho přepadají nejen kruté záchvaty srdeční choroby,alei zoufalství nad zmařeným životem,jehož obrazy maně vyvstávají z každého setkání,z každého nového obrazu krajiny.Ale pocit samoty,nesmyslnosti a znechucení vždy znovu překonává dychtivý zájem o lidi a věci,nezdolné okouzlení životem,které umírajícímu vtiskuje do tváře poslední úsměv. Silvano Ceccherini vycházel v knize "Převoz" z vlastních zkušeností.